na další stranu
Lukáš Vlček
Šorštýn
hořkosladký
strach
vítr
v korunách
jemný tichý
smích
zvony
ve větvích
sněholící
dívka
divukrásná
tůň
v koutku srdce
toužící
javorový
kůň
Toužebná
Buková žíla Měsíce
vklání do oken
vymyšlený klín.
Slunečnice se vtláčí do ticha.
Máslová křídla Večernice
ustlala samotě trůn,
postel toužení. Lapám po slově
jak po vysněné toužebnici.
Sametová
Velký vůz stojí na oji.
Lesy pod ním
propukají v tmavý černý cit.
Noc je medová síň,
utajená touha.
A třeba stačí jen křídla rozevřít.
V očích tmy jablko,
světlo a stín.
Sladká příchuť karamelových rozvalin.
Tma
sedlina
saze
černá
rez
drásá
a rve
do krve
srdcem
zdrcen
tmou
pohlcen
stínem
pod svícnem
zřícen
Arwen
hluboko v duši
slyším prýštit prameny
a půlnoční slunce
se jasně rozzářilo na nebi
máš vesmírný prach na řasách
a touha je tajemný oceán
v dálavách se rozsvěcují majáky
a bílý kůň v duši je tichý ale divoký
Svatava
tajemství
je dívka sedící u violoncella
oči má
jak sladkobolnou propast slasti
vlasy jako chladné prameny
jež vyvěrají v hlubokých a černých lesích
v srdci mi tančí ladné volavky
ale dvojhlavý kůň jen bezradně stojí na rozcestí
Lucie
sametová
tma je
labutí
něha
pomalé
usínání
sníh
na horách
v dutině
noci
hebký
klavír hrá
v očích tkví
svíčka
či ponorná
bystřina
Pouštní
pouštní květina
sálá a plápolá
jak divoká sluj slasti
jak roklina tajemnosti
hudba blahodárných sfér
i mocná síla černých děr
jen tak z ničeho vytvořit si ráj
arkána schýva ratanaj
|
