Marika Lanaví

JSEM CHUDÁ?

Přišla jsem o všechno,
o všechny úspory,
o všechny rezervy,
nemám na čem spát.

Jsem chudá?
když nemám ničeho.

Jsem chudá?
Když chodím jak trhan
a v kapsách jen díry mám.

Jsem chudá?
Když nevlastním majetek,
šperky či dobytek.

Jsem chudá?
Když nemám téměř na jídlo.

Jsem chudá?
Když dívám se na svět okolní
a vidím ptáky,
jak zobou z pole zrní.

Jsem chudá?
Vidím-li stromy,
jak září barvami.

Jsem chudá?
Když cítím,
jak voní květiny.

Jsem chudá?
Vidím-li keře,
jak rostou
a jsou pokrmem zvěřiny.

Jsem chudá,
či snad je můj pohled zastřený…

JAKO KDOSI JINÝ

Jako skála připadám si,
tvrdá, bezcitná,
uvnitř,
tam kdesi…

Jako slaboch připadám si,
měkká, zranitelná,
vevnitř,
tam kdesi…

Jako z kamene
je moje kůže stvořena,
ostrá, hladká na dotek,
vytvořená životem.

Jako lístek okvětní,
je moje pleť heboučká,
z hedvábí a sametu
byla asi stvořena.
Má jemný, světlý nádech,
příliš křehký pro tento svět.

Mé myšlenky
jsou tóny věčně hrající,
tiché i hlučné,
na povrch se deroucí.

Hrají, hrají stále hlouběji,
tak neodvracejte své hlavy
vyslyšte je,
nechejte je promluvit.

Nechte je promluvit,
neumlčujte je neustále,
nenechejte vzácné tóny,
utichnout v prázdné,
svaté katedrále…

JSEM JAKÁ JSEM

Jsem jaká jsem,
hříšná i smyslná,
jsem jaká jsem,
zrádná i bezmocná.

Netvoři perou se
o můj nektar sladký,
neváhají zradit svoje sny
a předsevzetí.

Plni chtíče,
jedu jsou,
naplněni vírou zvrácenou,
nastupují cestu pekelnou…