na další stranu
Marta Kocvrlichová
***
Strž stržená
přeprudká.
Spadává střemhlav
vodopád.
Ponornou řekou proudí chlad.
Cháron mne sveze
za měďák.
Jeden navíc musím dát.
A smát se lásko nebudem,
ponornou řekou pluje had.
Hádes pohostí mne rád.
Hádes propustí mne snad.
Cestu zpátky rozeznat?
Povede mne živých hlad
po rozbřesku
po teple.
Bouřka za zralého jara
Řeka zjizvená
těžkými vonnými
kapkami deštnými.
Naslouchám hromům,
blesky nevidět.
A můj svět —
za příběhem příběh
obraz za obrazem
po hladině zjizvené
jak umírajícímu
mizí mi pod mostem.
S Kašparem noci nad pohárem černého vína
Židé a šabaty.
Adamovi za šaty
zlatku dát
A srdce nahé
jak Bůh dal
a já nahá
a jak dál.
V tmavém loubí
noc sklenutá —
— anděl zhouby.
Nedutá
nahá duše má.
Přistižená.
Přibitá.
***
Malá holka na voze
v cigánském úvoze
zpívá mi o kose
Černé dámy — Smrti.
Milování na rose
sledováno úkosem.
Pak pěšky za vozem
a slunce drtí.
Malá holka na voze
na jednou a namnoze
marná cesta úvozem.
Cizí — svoji nadosmrti.
Hrubá Skála po ránu
Dubová vůně
ve zroseném ránu
Tanec noci —
— mámení a žal.
Proč jsi se smál, milý můj, na zapřenou,
proč jsi se smál,
když bláznivý hledač pokladů
šel po napjatém laně
do zlatého listí podzimu
hledat svůj ztracený grál?
Cesta kolem blat
Zavřeno zevnitř
na petlici vrat.
Mlha z blat
v jarním rozčekání
přikryla skráni
mrtvé z žen.
Rozveden
s nocí den.
Za svítání v mlhách
jabloňový sad.
Jako tolikrát
pojedem má zmrtvýchvstalá paní
přes březové háje kolem blat
k jarnímu rozdnívání
do krajiny vyzpívání
našich znovuobjevených jmen.
|
