na další stranu
Pavel Sečkář
Jihlava
I město má sny
něco jako útěchu
za smogový přeliv
změkčený bílou oblohou
procházet se tu je nebezpečno
hrozí biohazard
třetího stupně
nebo ztráta srdce
je to jako
stáhnout oprátku
a špičkama
rozhoupat stoličku
Ty sny se splní
jednou za sto roků
to na poliklinice
budou zase hrát
umývačům oken
hity 80. let
sochám potečou slzy
a všechny trolejbusy
zatají dech
Tu stoličku ale převrhli
zemřela tiše
byla to krásná smrt
s Jihlavou
na rtech
Cizí město
aneb
báječná léta
Cesta
neprobuzeným městem,
vyšlapaná školními lety,
vrže pod nohama
neznámou verzi
starých hitů,
a zastávka
už se taky
tak otcovsky nehrbí,
jako ještě včera.
Stejná krajina za oknem
autobusu
už nezdraví
tak uctivě
jako dřív,
jen tak odsekne
„...brej den...“
a snaží se tvářit cize.
Jde jí to.
Stejné ulice a místa
mají bílé vlasy,
a už si nepamatují
naše první cigarety
za červeným kioskem
u rozviklaného zábradlí,
a taky na Rybárně
s kávou
ve čtvrtek po obědě
už nikoho nepotkám.
Vzpomínáš,
jak jsme tu ujídávali odpoledne
za časů privátu a pana Domácího,
kterého jsem vlastně
nikdy ani neviděl?
Foukali jsme si tu rány
a krmili papír spoustou
hořkých slov..
Zbyl jen ten
popsaný papír,
a pár slov
cizímu náměstí:
„Tady jsem to znal…“
Slyšíš mě?
Ahoj
slyšíš mě?
Hraju bezslabičné tóny
na rozmlácené piáno
co se zbláznilo láskou
ke gotickému malíři
uprostřed všech těch hrůz
a Sixtinských kaplí
všichni svatí ztichli
a ty tu nejsi…
Ahoj
chybím Ti?
Je tu prázdno
v kleci
z démantových cihel
kde dveře nemají smysl
srdečně krvácím
na prach cesty
kolemjdoucí se mi vyhýbají
v rozpačitých obloucích
a děti orvaly poslední kus chaloupky…
|
