na další stranu
František Talián
Ejhle člověk!
Před příští válkou
embrya heroldi modroocí
potřísní láskou
polní šeď
padlých pohrobků
z ošatek nahých náhrobků...
odnoži ženy
strhané
pletivo rozkoše
vyspraví léta
oky z nestydatých nocí
Duše světla
Dásněmi sestry noci
zadáveny
žebrají tady modlitbami
duše světla
v černi listoví
a bodné rány Kristovy
za vrásky mládí
kuplířských kalifů
útroby cest světa
z podmořských kalichů
užívají
a svět
samety kadeřavých pavouků
za světlo
nuzně plavých oblouků
směňuje
Dlaně
Purpurová ústa žen
tančí felatio
a vlajky na ten den
tleskají si
smutně
do dlaní
namísto fanfár dělových salv
zvony bijí
zoufalé klekání
zarudlým dlaním odmítnutým
jež odskočily pod stolní lampu
spát
jež odchvátaly do vzpomínek
Velké prádlo
Na šňůrky od placent
Žena
Od pláče pobledlé
pokrevní koláče
přišpendluje
Kolíčky
z neleštěné domoviny
Kolíčky
ze zcepenělé slonoviny...
Svému dítěti vzala
dřívější oviny
a hnala
je pro noviny
pro včerejší
zítřejší zahazovala
zítřejší zahazuje
až zloděj časů
klátě nohama
přišpendluje
|
