Ludvík Hess

Vyvolávám staré filmy

Chtěl bych vás potěšit, čtenáři milí, zase nějakou erotikou, vzpomínaje na ohlasy předchozích svých „vývojek filmových“, z nichž erotiku jste nejčastěji glosovali. Ale na počátku toho památného roku 1968, kdy vyšlo Divoké víno 1-2/68, jakoby snad ani erotika nebyla.

Zcela jistě být musela někdy kolem 19. června toho roku, protože za devět měsíců na to se narodila Dorotka, moje nejstarší dcera, tudíž je to jisté, vzpomínku vyvolám. Co ale bylo počátkem roku...?

Ubíhaly poslední měsíce života s Naďou, mojí první ženou. Byl jsem dvacet jedna let stár, čtvrtým rokem šéfredaktorem Divokého vína, jež bublalo v posledních dvou letech pražského jara a volnosti ducha mohutným proudem. Třetím rokem studentem Fakulty sociálních věd a publicistiky, již jsem sice navštěvoval jen sporadicky, ale podpisy v mém indexu přibývaly utěšeně. Těžko bych si dnes vzpomínal na cokoli z „Dějin mezinárodního dělnického hnutí“ či z „Vědeckého komunismu“. Nebo snad myslíte, že bych byl schopen pohovořit na téma „Politická ekonomie“? Nepamatuji si na nic z toho, co nám naši nemilí ani milí profesoři vykládali. Ba ne, už vím — čím začínal děkan fakulty a spisovatel Jiří Marek každou svoji přednášku — „Už Roger Garaudy...“

Věděli jsme všichni, že odkazem na francouzského filosofa začne a těšili jsme se... Co říkal náš děkan a učitel literatury dál v souvislosti s Garaudym si už opravdu nepamatuju, ale francouzské jméno mi zní hezky dodnes.

Učitel gentleman byl Milan Nakonečný, psycholog, z jehož přednášek si ovšem pamatuji jediné — že jsme jeho terminologii nerozuměli nikdo. V Divokém víně jsem otiskl několik odborných textů oblíbeného profesora a ve spolupráci s ním jsem vydal a vytiskl pravou černokněžnickou knihu — Magii innaturalis. Doktor Nakonečný mi vyplňoval index se slovy: „Ale pane kolego, vás přece nebudu zkoušet.“

Moje žena Naďa byla také studentkou téhle prapodivné školy, oba jsme se poněkud angažovali ve Svazu vysokoškolského studentstva, a tak jsme jednoho jarního dne spolu odlétli s vysokoškolskou delegací do Bologni družit se s italskou universitou. V Itálii nás všichni měli rádi, pražské jaro bylo nesmírně populární. Asi jsem v tu dobu už disponoval nějakou hotovostí, protože jsem si vysnil, že se z Itálie vrátíme autem — ojetou fiatkou. Představoval jsem si, ani nevím proč, že si pořídíme multiplu, což byla taková legrační šestistovka, jež pojala šest cestujících.

Jenže v Itálii nám bylo s Naďou nevídané horko, Naďa pila jednu limonádu za druhou a zakusovala je dobrou italskou zmrzlinou. Pak jsme si udělali několik výletů po Itálii, zajeli jsem si k moři a přespali v hotýlku na pobřeží poblíž Říma. Sami dva, bez delegace. Na milostnou noc na břehu moře si už nepamatuju, ale vím, že k snídani byly jehněčí kotletky. Na autíčko nám nezbyla ani lira.

Kromě na fiátka jsme měli v Itálii zálusk na pejska — zbláznili jsme se ve svých snech do il piccolo levriero italiano — malého italského chrtka. V tu dobu jsme žili se třemi velkými psy — boxerkou Creou, bernardýnem Mojšem a afgánským chrtem Corvusem. Pravda, do čtyřspřeží malý italský chrtek scházel ... Zašli jsme v Bologni do jakéhosi italského zverimexu a získali adresu na chovatelku chrtků Marii Luisu Incontri Lotteringhi della Stufa z Florencie. Vyběhli jsme s Naďou na dálnici a vyrazili do Florencie. Na adrese, kterou jsme měli poznamenanou na papírku, stál důstojný starý palác. Markýza Maria Luisa Incontri Lotteringhi della Stufa nás přijala se všemi poctami, jež náležely dvěma dvacetiletým Čechoslovákům z doby pražského jara. Ve florentském paláci skutečně několik psíků pobíhalo, ale chov je prý na Il Calcione a ať se přijedeme podívat. Domluvena schůzka na druhý den s tím, že pro nás přijedem řidič na nádraží...

Na nádraží poblíž Il Calcione jsme nepřijeli vlakem, ale stopem, naštěstí jen tak tak. Usazeni v autě vyrazili jsme silnicí do liduprázdných hor. Po hodince jízdy jsme spatřili opuštěný hrad v horách. „Il Calcione,“ podotkl řidič. Bránu hradu i dveře auta otvírali livrejovaní služebníci, na nádvoří vyšla markýza obklopena smečkou malých italských chrtků a ohařů. Chrtka v náručí měli i všichni její předkové na obrazech v hradní galerii několik staletí zpátky, zakopl-li jsem o vázu, byla zaručeně etruská a na ní zobrazeni předkové markýzy Marie Luisy Incontri Lotteringhi della Stufa opět s chrtky...

Náš zájem o chov italských chrtků vzala markýza zatraceně vážně, protože se rozhodla, že nám ukáže ještě svůj chov na Castagnole. Druhý den jsme se sešli opět ve florentském paláci, sportovního fiátka kanárkově žluté barvy řídila tentokrát markýza sama. Nejeli jsme daleko, kousek za Florencií byla Castagnola. Tentokrát se jednalo spíš o zámek než o hrad. Bránu otvíralo livrejované služebnictvo, na nádvoří obklopila markýzu smečka chrtků a ohařů, jimž pro změnu dával přednost markýz, byli vhodnější pro lov...

Právem se ptáte, kolik chrtků jsme si odvezli do Prahy. Jaro nejaro, Dubček nedubček, cena chrtků odpovídala šlechtickým představám. A darem jsme nedostali ani jednoho. Dodnes je mi záhadou, jakou řečí jsme se s markýzou vlastně domlouvali.

Vedoucím naší vysokoškolské delegace byl tehdejší rektor University Karlovy profesor Starý, muž se skvělým vztahem ke studentům a k alkoholu. Rozdal mezi nás celé kartony vynikajících vín, jež dostal ctí a darem od universitních kolegů v Bologni a popíjel s námi. Když letadlo přistálo na staré dobré Ruzyni, našeho milého rektora jsme do letištní budovy museli odnést...

Do Itálie odjížděla Naďa s ručně psaným sešitkem nadepsaným „Nadino italské vademecum“. Speciálně na tuto cestu jej pro ni napsal historik Mojmír Horyna a s ním mě moje první žena taky opustila. Pakliže jsem ji ovšem neopustil já se Zuzanou Čechovou, výtvarnicí a básnířkou. Naďa s Horynou si pořídili dcerku Andreu, já se Zuzanou dceru Dorotku. Jisté je, že milostný vztah mezi mnou a Naďou hned tak neskončil. Vzrušovalo mě Nadino těhotné bříško a ji možná přestal těšit maličký historik, a tak jsem se scházeli dál a milovali se urputně, jako bychom chtěli lásku zachránit. Jméno Naďa Stibitzová se ještě dlouho objevovalo v tiráži Divokého vína, zrovna tak jako pár jejích textů. A nesmím zapomenout na akty, které jsem s Naďou nafotil. Vyšly ale až v čísle 6/68, a tak si na jejich publikování ještě chvilku počkáte.

Fakt to byla hezká holka. A mám ji rád dodnes, i když jsem ji víc jak deset let neviděl.

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Slovo úvodem, Pohádka. Svatební?
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Fotografie Aleny Kučerové
DV 26/2007: Akty
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Slovo úvodem, Vyvolávám fotografa Jiřího Andrleho…
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Slovo úvodem aneb Pozor na Filipa!, Divoké víno v srpnu 1968
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Slovo úvodem, Fenomén Jiří Oulík…
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Slovo úvodem, Jana Černá neboli Honza Krejcarová...
DV 13/2004: Slovo úvodem, Pavel Hudec, fotograf a Ahasver…
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Slovo úvodem, Manželství a poezie
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Slovo úvodem, Nastoupil Karel Sýs, ale taky Jaroslav Holoubek a Honza Vyčítal
DV 11/2004: Pil jsem malinový protlak, (jak ses připravovala k milování…) a další
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Slovo úvodem, Do Divokého vína vstoupil Jiří Žáček
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Slovo úvodem, Divoké víno po maturitě
DV 8/2004: (ty jsi pokušení…), (tvá hlava na dřevě divokým…)
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Slovo úvodem, (Zemřel Ladislav Landa)
DV 7/2003: (uznal jsem se vinným…), (z tvých vlasů se mi podávají…) a další
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: (byla panna…), (tvé mosty nad řekou…) a další
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: Slovo úvodem, Potkali jsme Johanu
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Začalo to rybičkami
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další