T. R. Field

Jeho tvář

Ervín Hrych
spáchal hřích,
psal, co slyšel
od jiných.
Prakršno však nevymyslel
žádný z nich.
Ctil mě dlouho dost,
měnil v smích.
Čas je tedy, aby ztich.
Proto nyní
pár slov svých
skládám tuto
do distich:
jedenkrát, když jiný Ervín
mluvil, řek mu jiný Nervín
podnětně: — Kisch — napiš to! —
Nejsem žádný Mefisto,
proto nechci svádět k hříchu
nikoho, ni tebe, Hrychu —
věkem mládnu,
už mutuji
neboli věk přehlasuji
a slyš jak:
— Kuš, nepiš to! —
sice poznáš do lhůty,
jediného autora,
který stvořil Krhúty,
jímž jsem jen já.
Taková jsem potvora,
a než se rok sejde s rokem,
poženu tě svinským krokem
za pochodu plagiátorů
v průvodu všech lží autorů.

 

T. R. Field

Jsou různé způsoby, jak přestoupit sedmé přikázání, od okradení bližního až po rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Většina z nich je právně postižitelná a valné cti svému pachateli obvykle nevynese.

Na rozdíl od krádeží statků hmotných může krádež statků duchovních alespoň dočasně svému pachateli přinést nádavkem i něco světské cti a slávy — o honoráři nemluvě.

Přesto se zatím nedomníváme, že by se pan Ervín Hrych dopustil činu, který by bylo lze plně kvalifikovat jako krádež. Nebo přesněji řečeno — nedomníváme se, že by jeho vlastní inteligence nestačila na smazání nejkřiklavějších stop tohoto činu. Proto také, když se rozhodl vydat koncem roku 1967 v nakladatelství Československý spisovatel Krhútskou kroniku, vmontoval do textu umně jméno jejího původního autora T. R. Fielda. Učinil to dokonce tak dovedně, že čtenář nutně propadne dojmu, že tedy nejen Krhútská kronika, ale i její původní autor — T. R. Field — jsou plody ducha pana Ervína Hrycha. Pravdou však je, že T. R. Field byl přiveden na svět svou matkou 23. dubna 1891 a Krhútská kronika T. R. Fieldem v roce 1937. Rukopis nebyl otištěn, ale domníváme se, že dokonce ani neotištěné rukopisy nelze volně používat a vydávat pod libovolnými jmény bez vědomí autora. Pokud se snad v tomto bodě mýlíme, prosíme, abychom byli opraveni. Rádi svou chybu přiznáme a nebudeme setrvávat v omylu, že naše dosud netištěné rukopisy jsou naším nezcizitelným majetkem, podobně jako netištěné rukopisy jiných autorů. Zařídíme se podle toho a jsme přesvědčeni, že situace, která vznikne, bude při nejmenším podivuhodná. Ale její řešení nebude už na nás.

Na druhé straně — budiž pravdě průchod dán — i pan Ervín Hrych si na Krhútské kronice zapracoval. Původní rukopis s názvem Prakršno doznal v jeho rukou jistých změn. Těžko lze říci, zda se tak stalo jenom proto, že mu nebyl dostatečně a v plném rozsahu dostupný celý původní rukopis, nebo zda se také chtěl alespoň částečně blýsknout také duchem vlastním. V každém případě je tedy nutno přiznat, že mezi Krhútskou kronikou a Prakršnem jsou jisté ideologické a terminologické diference.

Přesný rozbor s ukázkami i doklady přineseme v příštím čísle Divokého vína se svolením pana T. R. Fielda, původního a skutečného autora zmíněné publikace. Prozatím přinášíme několik ukázek z jeho díla, publikovaného z části za prvé republiky, aby si naši čtenáři mohli udělat alespoň částečnou představu, o jakého autora se jedná.

* * *

Narodil se úplně blbý.
Matka ho s jistým sebezapřením donosila v batohu.
V první obecné se zbláznil z abecedy.
Později přetrpěl zápas povřísel.
V mužných letech, když si to všechno
v jasné chvilce uvědomil, vrhl se
v sebevražedném úmyslu na koleje
dráhy spisovatelské.

Osud

Čarovala černá paní,
čarovala z černé knížky,
hledala mi štěstí v dlani,
nalezla tam samé křížky.

* * *

Píšeš-li, dbej toho hlavně,
aby ti pero psalo správně!

Pravopis je nade všecko!
Proto vědět má i děcko,
že se ryba píše v češtině
s tvrdým y — a s měkkým v němčině!

Osyka se psalo v době dávné
s tvrdým y, dnes měkké i je správné.

Přesto však když namítne ti
tvoje děvče hrdé,
že co bylo tvrdé kdys, má
vždycky zůstat tvrdé,
řekni: Dost jsi stará, bys
znala nový pravopis!

Kosočtverce na ohradách

Pegásek mi zařval u Karabce —
a tak jezdím na drožkářské herce!
Kudy jedu, drzou rukou chlapce
na ohrady kreslím kosočtverce.

Brání mi v tom, arci, mermomocí
filistři. Však právem se mne bojí!
Před kosočtverců mých tajnou mocí
žádná z jejich ohrad neobstojí ———

Cézanne, zemřev, proslavil se rychle
větou, která dost se cituje:
Podle válce, kužele a krychle,
nebo dle koule vše se formuje.

Avšak to jsou liché třesky plesky.
Pravdu najít musí, kdo ji hledá!
Kosočtverec formoval nás všecky ———
Toť fakt, který popříti se nedá!

Svatopluk Čechoslovák

Svatopluk Čech dobrou vlastnost
měl — ač neměl hojnost všeho.
Grejcar uložil jda přes most,
nu — a dnes — ten most je jeho!

Básník a klobásník

Švarná dcera klobásníka
zažrala se do básníka.
On však lepšího je gusta,
zažral by se spíš do buřta!

Epitaf

Zde leží
básník fantasta
T. R. FIELD,
smutný ochlasta.
Nikdo proň už nikdy ani nevzlykne,
ale lomikel až vádlo přesmykne,
ani pro vás nebude už nikdo vzlykat —
KAŽDÝ MUSÍ ZA SVOU PEJCHU PYKAT!

(publikováno v Divokém víně 1-2 / 1968)