Anna Krištofíková

Zdravím čtenáře časopisu Divoké víno. Jmenuji se Anna Krištofíková, je mi 19 let a jsem z Pardubic. Zveřejněné básně jsou z mé sbírky básní Zachraňte motýly, na které pracuji od roku 2017. Název Zachraňte motýly má představovat jakési pobídnutí k záchraně všeho dětsky čistého a v našem světe už tak křehkého, opomíjeného a snadno ušlapatelného do země po upěchaných cestách do škol a zaměstnání. Tyto myšlenky vyjadřuji pomocí metafor s možná až mystickým nábojem. Většinu mých básní dlouho promýšlím a píši dlouhé hodiny, málokdy se stane, že by má báseň byla jen vypsání a následná úleva z aktuálního citového prožívání.
Mé ilustrace a další díla jsou k vidění do půlky října v kavárně Pod Pavlačí na Bíleneckém náměstí v Dolních Chabrech v Praze 8. K zakoupení je i výtisk mé sbírky, kterou hodlám dále rozšiřovat.
Přeji hezké počtení a budu ráda, když zavítáte do Dolních Chaber na mou zatím první samostatnou výstavu.

HAD

Pod mlčivým jazykem pouštního hada – vržena do stínu - skláním se k modlitbě ke Slunci
K modlitbě za pravdu, za tu pravdu největší
Za tu, kterou chce každý jen svojí existencí
Skláním svou hlavu k rozpálenému písku
Rozpálen pouštním Sluncem
Vidím Sluneční soustavu nad jazykem hada
Chci ho políbit
Chci políbit toho hada
A žádat ho
- O zkoušku Největšího Strachu –
- O možnost Největšího Vysvobození –
Chci se nechat líbat na břehu Oceánu
A žádat
- Ó velký, nechte to fádní štěstí a slezte z vrcholu –
- Nirvána je dočasná, skončila už dávno –

?

Plavidlem vesmírných múz,
na projížďku je čas
a ráno čekám tvůj obličej
v korunách mořských řas.
Pohltí tě nebo vyzdvihnou?

SYMBOLICKÁ

Vidím stromy s bankovkami vlajícími v bouři,
co zapomněly, že za život se kouří.
Vidím cesty plačící pod tíhou asfaltu,
jako by věděly, co je čeká,
když vystrčí svou patu na palbu.
Vidím malé louky ukrývající poslední pár motýlů,
jenže je to marné,
jim se nikdy nedostane přívětivějších manýrů.
Vidím hlavy představující náš systém víru,
po nocích zvracím do své popelnice míru.

POJĎME

Ke zkáze předurčený Země šum opustit.
Pod prstencem jiné galaxie jeskyni zabydlit.
Na nekonečný interplanetární války hněv se vysrat.
Po obědě hvězdného prachu lajny smrkat.
Po všech planetách popelnice míru sypat.
A téhle galaxie duši pojmenovat:
Moudrost.

MOTÝL

Motýl na útěku
Od deprese
Do progrese
Motýl na útěku
Od intuice
Do revoluce
Motýl je zpět

VÝLET

Nořit se do Atona náruče chtělo by to častějc
Zmenšit svý tělo do velikosti popelčina oříšku taktéž
A v pralese jeho bradavky postavit si menší stan
Časem přijít na to jak sestrojit i hippísáckej karavan
Kdyby tam existoval čas vydat se na třídenní projížďku
Ale protože žádnej není udělat si kdejakou zajížďku

Na jedný v plešatý poušti na nejvyšším bodu
Mezi zaříkávači z jeho hlavy nepotřebovat vodu
Štírův osten místo buchny si píchnout
On by moc dobře věděl co mi tam má míchnout
Vykopat si tam díru a nakouknout do věhlasného Atona duše
Konečně zblízka se podívat jak tam osvícení opia zvedají číše
Tuhle vykopanou díru ale nechat si jako hrob na potom
Ještě pár míst chybí do transformace v dokonalej atom

Na druhou zajížďku počkat až Aton usne venku za deště
A doufat, že ráno v jeho pupíku zůstane jezero ještě
Smočit si dlaně a tohodle nočního deště teplotu okusit
Skočit tam celá a nechat si hlavu klepety krabů podepřít
Stáhnout se jimi do hlubin výparů Atonovy kůže
Dovolit jim připravit si v podvodním squatu lože
Zjistit že přípravy spaní byly zcela zbytečný
Krabi předali mi nějaký chápání v noci propařený

Třetí zajížďku namířit výš přes krk k údolí a hoře
U nosu a úst dechu Atonových múz očekávat moře
Proletět se výdechem a s přičichnutím uletět ještě dál
Při každém dopadnutí cítit ten blažený plyn co mě ovál
Po odpočinku projít se údolím Atonových rtů
Ujistit se že tu na mě trpělivě čeká motýl mých snů
Proletět se a cestou ještě jednou přičichnout Atonova dechu
Na zemi si posbírat všechno zapomenutý z údolního mechu

Zbývá poslední zajížďka zpátky k hrobu na nejvyšší bod
Stoupnout si na poslední do konce zbývající schod
Rozevřít ruce a nadechnout se se štírem na rameni
Slyšet pod sebou pomalu zrychlující se padání kamenní
Přijmout poslední vzpomínku že stále dýši
Zaklonit se a do ruky chytit osvícených opia číši.

ZVRÁCENÝ POZOROVATEL

Zvrácený pozorovatel zpozoroval Atona
a hnedle otázal se:
,,Atone, kdy svého Štěstí dosáhneme?‘‘
Aton zůstal přes noc třikrát v řadě
a pozorovatel poprvé v životě
okusil euforie.

DASURRESTRIDA

potkala jsem hvězdu
- hvězdu skrčenou
chtěla mi ukázat cestu
- trochu zvrácenou

pila takovej divnej čaj
- houba v něm plavala
to prý proto že je první máj
- do smíchu se zamilovala

a já zeptala se proč se tak krčí
a ona že je trochu smutná
že na ni občas někdo křičí
že prý svítit pořád tak nemá
a že je z toho docela zmatená

a tak aby k čaji nepřevládl smutek
zůstala jsem s už veselejší hvězdou
napila se čaje pár větších kapek
a vydala se její cestou
- trochu zvrácenou

hvězdná iluze mi časem připomněla svatý chápání
a důležitější než všechno bylo v hlubinách tušení

NÁPRAVA OSOBNOSTI

Někdy vezmi svůj mozek na výlet doprostřed vyprahlé pouště,
vyřízni si ho z těla a nech ho tam v klidu tak měsíc nebo pět.
Po nějaké době začne prosit, ať vezmeš ho zpátky, že cítí se suše,
ale ty budeš vědět, že to chvíli potrvá, než bude čas ho vzít zpět.
Po trochu delší době mu dojde myšlenka pravého humanismu
a pomaličku začne se vzdalovat od neviditelných pastí civilizace.
Snad by mělo přijít i to tolik očekáváné tíhnutí k dětskému eidetismu
a ty přivítáš ho s otevřenou náručí v očekávání halucinace lidské vesnice.