literární časopis založený v roce 1964

Milan Nakonečný

EDVARD BENEŠ (1884-1948)

Roku 1915 vystudoval v Paříži u prof. Durkheima sociologii, která oslavovala spojenectví českých zemí s mocnářstvím Rakousko-Uherským. V roce 1915, když Masaryk odešel do zahraničí a rovněž změnil svůj austroslavismus za boj za samostatný stát Čechů a Slováků, učinil tak i Beneš a stahoval svůj výše uvedený spis z oběhu.
Začal Masarykem organizovaný zahraniční odboj proti Rakousku-Uhersku a Beneš se od samého začátku jevil jako oportunista, který měnil své názory, a kde mohl, stavěl se do opozice proti představitelům zahraničního odboje. Především proti Dr. M. R. Štefánikovi, který měl v zahraničí velký vliv, a dále proti senátorovi J. Dürichovi, který reprezentoval odboj v tehdejším carském Rusku.
Nenávist Masaryka a Beneše šla tak daleko, že Dürich musel odstoupit.
Masaryk se pokusil "nepostradatelného min. zahr. Beneše" dostat do nějaké politické strany, zkoušel to marně u Švehly a podařilo se mu to až u korupčníka Klofáče, který pak ztratil své politické eso Jiřího Stříbrného, "muže 28. října".
Proti "mužům 28. října" Masaryk zuřivě útočil a skrytě pod mnoha pseudonymy vystupoval, protože do Prahy přijel z USA o dva měsíce později a nenechal si vzít, že republika nezačala revolucí v říjnu, ale až příjezdem Masaryka.
V roce 1938, když byla krize a hrozila válka, odjeli "Vlajkaři" Jan Vrzalík a kníže Schwarzenberk (pseud. Bojna) do Polska vyjednávat o spojení ohrožené republiky ČSR s Poláky do tzv. Severoslávie, ale Poláci si vymiňovali odstranění Beneše nejlépe převratem, protože s ním měli diplomatické problémy - Beneš se nesnášel s polským min. zahr. Beckem. Našel se však jediný čsl. generál, který byl ochoten převrat udělat.
Nakonec to dospělo tak daleko, že se delegace čsl. generality v čele s náčelníkem gen. štábu Krejčím za Benešem vydala a dala mu ultimátum, aby dobrovolně abdikoval.
Beneš byl tedy nucen dobrovolně abdikovat a odjel do USA, kde se sešel s "bratrem zednářem" Rooseveltem, který se ho zeptal na poměry v Evropě, a Beneš mu radostně ohlásil, že SSSR je na nejlepší cestě k demokratizaci.
V této době, tedy v roce 1936, vyšla nová ústava SSSR, podle níž mohli být popraveni i dospívající děti podle zákona "tří klásků", když si vzaly z posečeného kolchozního pole hrst klasů. Uměle vyvolaným hladomorem zemřelo na Ukrajině asi 5 milionů lidí.
Když vypukla válka, Beneš založil v Paříži druhý zahraniční odboj a zase jako kariérista, intrikán a oportunista se zbavil rivalů, jimiž byli s ním v Paříži žijící bývalý premiér čsl. vlády M. Hodža, gen. Lev Prchala a další. Beneš proti oběma poštval anglickou policii, takže Hodža emigroval do USA.
Beneš náhle obrátil a tvrdil, že jediným představitelem okupovaného ČSR je on, protože byl donucen k abdikaci, ale nikdo to neuznával a francouzský premiér Daladier ho dokonce nebyl ochoten ani přijmout.

Benešův mstivý charakter se projevil i po druhé světové válce, když mu řekli, že protektorátní prezident Dr. Emil Hácha byl zavřen na Pankráci v prádelně a byla mu odmítnuta dieta a ošetřovat ho mohla pouze jeho dcera paní Rádlová. Beneš falešně prohlásil, že se to nemělo stát - byl totiž s Háchou prostřednictvím hraběte Bořka Dohalského v ilegálním styku a okupanti, jmenovitě Heydrich, o tom věděli, ale Hácha jim sloužil jako vizitka a Heydrich nechal popravit za ilegální styk s Háchou a za odboj protektorátního premiéra gen. Eliáše. Po válce si to Beneš rozdal se svými politickými oponenty a jeho hradní slouhové mu v tom pomohli. Jiří Stříbrný byl odsouzen na doživotí, Josef Beran, jeho agrární odpůrce, kterého Němci zavřeli do koncentráku, byl doma jen týden a šel znova do vězení, tentokrát komunistického. Totéž gen. Jan Syrový, který dostal 20 let, a další.
Otevřená kolaborace oportunisty, kariéristy, intrikána a mstivého individua Beneše spočívala v tom, že si nechal v exilu v Moskvě Gottwaldem vnutit tzv. Košickou vládu Národní fronty, v jejímž čele byl zrádce a sovětský agent Zdeněk Fierlinger a klíčová ministerstva byla obsazena komunisty: vnitro Nosek, zemědělství Ďurič, který sliboval rolníkům parcelaci velkostatků, informací Kopecký, který rozhodoval o vycházení časopisů a knih atd. Kromě toho dovolil komunistům zřídit ozbrojené závodní milice, "ozbrojenou pěst dělnické třídy", ale agrárnická neozbrojená "selská jízda" byla po policejním zásahu rozpuštěna. Obě Benešovi nepřátelské politické strany Národní demokracie a Agrární strana selského lidu nebyly obnoveny a ta jeho benešovská zbabělost šla tak daleko, že když v květnu 1945 sovětští agenti odvlekli z Prahy čsl. zemského velitele, bývalého plukovníka carské armády Sergeje Vojcechovského, který byl dokonce v protinacistickém odboji, s tím že ho potřebují jako překladatele, že Beneš neprotestoval. Gen. Vojcechovský zemřel o dva roky později v gulagu v Kazachstánu. Bývalých emigrantů z Ruska a Ukrajiny bylo bolševickými agenty již v r. 1945 odvlečeno do SSSR tisíce. Vrcholem benešovské nestoudné servility bylo, když Podkarpatskou Ukrajinu nabídl Beneš Stalinovi sám.
Neprotestoval ani, když z čsl. armády musel odejít gen. Moravec, který vedl v Londýně čsl. rozvědku, a musel převzít odpovědnost za atentát na Heydricha, který stál tisíce obětí, a sami odbojáři žádali, aby nebyl zavražděn Heydrich, protože to bude stát mnoho krve, ale vrcholný kolaborant Emanuel Moravec. Nicméně Beneš atentát politicky potřeboval.
Benešův oportunismus, zbabělost, intrikánství a kariérismus vyvrcholily v únoru 1948, když ještě dopoledne ministru Drtinovi tvrdil, že demisi ministrů Gottwaldovy vlády nepřijme, a odpoledne ji přijal a Gottwald odpoledne veřejně prohlásil, že Beneš přijal všechny jeho návrhy. Drtina pak vyskočil z okna a poté, co se uzdravil a asi po dvou letech byl v procesech s nepřáteli socialismu odsouzen do vězení.
Ti národně socialističtí lidoví a jiní ministři, kteří tu demisi podali, ji přece podali proto, že Gottwald nesplnil požadavek jeho vlády, na kterém se usnesla vláda, že do funkcí devíti policejních náčelníků, jimiž byli vesměs národní socialisté, musí být vráceny do svých funkcí. Nosek, komunistický ministr vnitra, tento požadavek nesplnil.
Takže Beneš, který měl ústavou daný titul "prezident budovatel", skutečně během své zrádné kolaborace se sověty vybudoval československý sovětský protektorát, který trval 40 let a přinesl tomuto národu tisíce emigrantů, množství politických poprav, včetně Milady Horákové a řady významných osobností a nesčíslné utrpení a totální nesvobodu.
Jen naprostý ignorant a neznalec skutečných poměrů pokřiveného charakteru Edvarda Beneše a jeho zrady může být tak, řekl bych přímo drzý, že podporuje postavení pomníku.