Jaroslava Tichá

PAPÍROVÍ ANDĚLÉ (DOBRÉ BYTOSTI MEZI NÁMI)

V tomhle bláznivém světě,
nečekej, že povím ti to v jedné větě.
Jsou v jejich těle,
křehcí jako papíroví andělé.
Co hrají tady svou roli,
v té každodenní story.
Jestli to ustojí,
vše se v dobré spojí.
A ty uváděj v pokoj jejich duši,
bude to pak všechno jednodušší.
Kdo jsou ti papíroví andělé?
Kdy, kde a v jakém jsou tu vlastně těle....?

ŠTĚSTÍ

Prší, prší jen se leje,
každý kdo mě vidí určitě se směje.


Stojím tu venku, počítám kapky deště,
Ikdyž prší, je krásně, přeji si, ať prší ještě.


Radostí tančím v tom dešti,
když vidím, že jdeš ty.


Lákám Tě k sobě blíž,
mám Tě ráda, dobře to víš.


Déšť smáčel mi šaty i vlasy,
kdo usuší mě asi?

Usmál ses a zrovna vysvitlo slunce.

PROMĚNLIVÁ LÁSKA (JAKO OBLOHA)

Láska, jak obloha se mění,
každým ránem, v každém snění.

Jeden den je modrá, jasná,
druhý den, jak bouře zlá.

Ráno s červánky plná výřečných nadějí,
večer s tmou tiše rozlévá se do němoty,
v tom proměnlivém světě citů
láska nejdřív kvete, pak se ztrácí beze stopy.

Jsou dny, kdy zlaté září slunce,
a my ve dvou jdeme ruku v ruce.
Ale pak přijde vítr, deště chladné,
a my se ztratíme v mlze klamné.

Láska je jak duha po dešti,
krásná, barevná, ale jen chvíli trvá,
pak se objeví zas mraky a vítr ji na cucky trhá.

Vždy nás překvapí, když přijde,
štěstí největší, když to vyjde.
Necháme se unášet tím tancem bez hranic,
pak se to poděla a zas nám je na nic.

Ale další roční období přinese bezvětří,
a mé srdce novou lásku závětří.