Veronika Svobodová

POETICKÝ DÉMON nekorigováno
ilustrováno jejími fotografiemi

***

Když nevím kudy kam
A před vším utíkám
Když myšlenek je víc než dosti
A láska prahne po sytosti
Když živá vedle tebe umírám

***

Bumtarata ratata,
buším srdci na vrata.
Odpověz mi na otázky,
kde jsou všechny moje lásky?
Hledám při sobotě i neděli,
zdá se
… jsou už v prdeli!

***

Nekomplimentovaná žena
v citové prázdnotě uvězněna
To nekomplimentující muž
přestal ji milovat asi už

***

V šumění bílé pěny
vedle umakartové stěny
ve vodě naložena
zcela nahá žena

***

Nebaví mě žít
v domě,
tak sedím v lese
na stromě,
houpu si nohama,
nevím co roupama.

POD TEBOU

Jsem

vedle tebe blízko ...
Vidíš mě?

Jen

pod tebou tak nízko ...
Slyšíš mě?

Já...

s černým vlasem
smutným okem
tak strašně bokem

Mě...

bolestí zcela sytá
duše se uzamyká
hlas můj zaniká

Pohledem tvým sražena na kolena.
Jsem ještě vůbec tvoje žena?

NAHÝ NA STUDENÝ ZEMI

Plná mlčení
v srdci bušení
V mrazivém větru
nahá v tvém svetru

... tu stojím

Malinko zmatená
v tobě ztracená
Tahám tělo ze svetru ven
padám na studenou zem

... tam ležím

Chtíčem pohlcena
roztahují se mi kolena
Když tvé tělo v sobě ucítím
jsi mi láskou jsi mi vším
V slasti tvrdě dorážíš
můj stud navždy porážíš

... Nahý na studený zemi

NALÉHAVĚ

Křičí srdce z hlavy
má o mě obavy
...
Svou obavu definuji
že naléhavě potřebuji
zcela nutně
dobrý skutek
ať můj smutek
už někdo utne
než mi srdce pukne


ps: za utnutí díky

***

S trochou prdlé recese
bytem líně nese se
básníkova deprese
že dál už nesnese
jak se sebou se nesnese
v tom s ním múza zatřese
vyser se na deprese

LáSkA

sytá
z prázdného talíře
skrytá
v šatech od malíře
šťastná
za letní déšť
rozum
v srdci nenajdeš

UNIKÁM

Unikám
někam
... do nikam
Propadám se
... v snové kráse
kde plavat nedá se
...
A tak se nořím
do vln z touhy
a z úst
nevydám ani hlásku
a zastavil se čas
...
Pro ten okamžik

***

Jedno ráno se probudím
a ty vedle mě nebudeš
a já budu vědět
že to tak má být

Zpět do peřiny se zahalím
vzpomínkou mi zůstaneš
budeš ve mě mlčet
tak bude nám líp

***

La la la la la
se zatoulala
BÁSEŇ
celému světu
... ta
VÁŠEŇ
složit v rýmech větu
V téhle smutné době
rýmy nejsou v módě

AŽ TU NEBUDU

Až tu nebudu
až bude ve mě
prázdno
na konci osudu
mlčí
v hluku bílé
plátno

Hejno ptáků
se zvedne
a v houfu odletí
ze stromu spadne
poslední listí
Báseň dál se nehne
zamrzne objetí
křídla v dálce
nelidsky šustí

A štětec
ještě s barvou
leží opuštěn

LEDNOVÁ

Je tma
lednová
a studená

V klubko schoulená
se svou myšlenkou
pod noční halenkou
jsem nahá

Déšť a sníh
za oknem tančí
svůj noční bál
Toužím mít
křídla ptačí
odletět jinam dál

Je tma
lednová
a studená

NEČAS

Piju kafe
v odpoledním času
dnešního nečasu
kdy raději bych spala
vlasy si nečesala
jen ledabyle hodila na polštář
o půl paté

V hlavě myšlenka
duše věčná milenka
nenechá mě spát
chce si hrát
bez úst povídat

Slova a obrazy
jak silné provazy
motají mi v hlavě smyčky
bolest jak u osmičky
když leze ven
Naučím se meditaci
myšlenka prchne jako ptáci
hlava bude mít po legraci
bude hezký den

NATALI

Sličná dívka Natali
píše verše potají
Ukázat svou duši nahou
ještě netroufá si
Rukou hebkou mladou
na papír čmárá si
Myšlenky co hlavou prolítnou
oko co do duše zachytí
tiše v rým se promítnou
v mladém srdci zasytí
Pak báseň do šuplíku schová
Natali
… tichá a snová

***

Nebem pluje mrak,
pod tím mrakem pták.
PRÁSK!!!!
Přímý zásah prakem
skoncoval s ptákem.
Ano je to tak,
mrtvý je ten pták.
Nebem pluje mrak,
pod mrakem tvůj zrak
a nikde žádný pták.

***

Ta chvíle ...
kdy končí noc
a den začíná
měsíc volá o pomoc
a slunce ho nevnímá...

***

Škoda
že nejsem muž
Víc slova zbytečná
jsou už

OBCHODNÍK S DUŠÍ

Prodám svou duši
ale kdo by ji chtěl
cizímu nesluší
je tělu na příděl

Prodám své slzy
těch mám víc než je dost
jak chvil co mě mrzí
třeba někdo vezme na milost

Prodám svůj smutek
sbírku špatných dnů
chybějící lásky dotek
a tucet nesplněných snů

Prodám své prázdno
to ticho v sobě samé
jak čisté malířské plátno
smutně nepomalované

LáSkO

Tak kde jsi, LáSkO?

Znám jen tvou parodii
faleš nad faleš
Jako by jsme se k sobě nehodily
- Hledáš ale nenajdeš
Usmíváš se a máš milá slova
ale pořad to nejsi ty
Domnívám se, že jsi jen snová
nechci zemřít na falešné pocity

Tak kde jsi, LáSkO?

DUŠEZNALEC

Obejmeš mne
pohladíš
ale o mou duši
nezavadíš

Tu neobejmeš
nepohladíš
vždy ti bude vzdálená

A můžeš mne mít sebe více rád
mou duši -
tu nikdy nebudeš dobře znát

MEZI JAREM A PODZIMEM

Mezi básnění a životem
mávám ti za plotem
... lásko


Mezi nocí a dnem
ty jsi mým snem
... lásko


Mezi jarem a podzimem
jsi mým letním dnem
... lásko


V čase smutku a bolestí
ty jsi mou neřestí
... lásko


V čase před mým posledním dnem
ty jsi mým celým životem
... lásko

ČERNÁ HODINKA

Se smutkem sama
ve svém bytě
kde návštěva není zvána
ve tmě a tiše

Bolest roztrhaná na kusy
v hrnci papiňáku
místo masa se dusí
v kuchyni na sporáku

Kocour černý jak vrána
protahuje si hřbet v předsíni
tuší že je schována
veškerá marná láska ve skříni

A v tom smutku
žít dál se jí nechtělo
ve vaně plné slz
utopila duše tělo

OPITÍ SNEM

Oba pohlazení nocí
obejmutí havraní tmou
to sen ve své velmoci
táhne nás jak za flétnou

Od světla vzdálená a vzdálen
už nejde vrátit se v čase zpět
v prostoru zmýlená a zmaten
zbaveni mysli své porozumět

Opití snem
něžně tělo k tělu tiskne se
však každá mysl jinde nese se

MLČENÍ

Chtěla bych ti toho tolik říct,
ale
všechna slova rozutekla se do ulic.

Splynula
ve stínech domů,
utonula,
nebo vzlétla do korun stromů.

Tak tu mlčím v tichu
- tak jako mlčí ten strom

ZIMOTEP

Je mi v duši zima
zebe ve mne i tep
nikoho to nezajímá
jeden pro druhého oslep

I sobě sama v temnotě
v zimě kosu si třepu
prosím ticho v prázdnotě
stop citovému střetu

A tisíce skleněných slz
do ulic se valí
I vám teď úsměv zamrz
a to jste se smály

***

Jak k nevíře -
viděla jsem v Praze
kajsik u aťase
malíře
- dloubal se v nose
Štětcem lovil holuby
svetr měl na ruby
Múzu hledal v chodníku
v kouskách rohlíku
- jak k nevíře
koukám na něj z vikýře

PRO BÁSNIKA

( v době kdy to stoji za nic)


Piš abys žil
a žij abys psal
a nezapomeň -
bys psa za uchem podrbal!
A miluj s bičem v myšlence
ale s láskou v ruce,
múzo říkej své milence,
a neprodávej své srdce.
Nafackuj si - co je ti libo,
pamatuj si co tě nezabilo.
Protože je možné, že tě to posílí,
až zaťuká lenost na dveře
- budeš nevrlý
v županu a na hodinách poledne,
v hrnci jídlo, co už ti jistě nesedne
- a na stole včerejší kafe ranní.
Tak piš bez remcání.
Kopni kus života do sebe,
než umřeš nad svým stolem
a vydej všechno ze sebe,
miluj se a hádej s každým slovem.

... Piš abys žil

SLADKOBOL NA CHLEBU

Mažu si na chleba
sladkobol k večeři
víc už mi netřeba
už jsem syta
Dám si jen loka krve
na dobrý trávení
ulehnu do duše mrtvé
pod žalem skryta

PrOpLeTaNeC

Zatančím ti svůj smutek
naliju vína z mých slz
a abys mi neutek
propletu tě skrz
- skrz můj žal a srdce tep
dotyku šál šimrá na zádech
A mámená vínem slova vypuštěná
zní jako symfonie v dlani rozpuštěná
Citobol mizí z těla s další sklenkou
a víc než bych chtěla, jsem ti milenkou
V tom okamžiku noci s hudbou bílou
jsem lehká jak vánek, voním vílou
Kapka slz vína
- minula se a zůstala na rtech
já tebou teď jiná
- nemůžu ještě popadnout dech

MILUJ DÉŠŤ

Prší? Ne to neprší.
To nebe pláče...
Slzy líbají se v kaluži
A blázen v nich skáče.
Blázen? Ne to láska.
To cit v tobě nutí tě k tanci.
Odhoď smutek - je to jen maska.
Miluj déšť - dej životu v sobě šanci.

Miluj déšť

***

Do kraje dýchlo jaro,
a teplo zimě sílu vzalo.
Krása zimní loučí se - tiše,
když jaro v kraji báseň píše.
Všude je náhle hudby plno,
šumění potůčků a zpěv ptačí,
probouzí se, co do teď spalo,
přírodou jaro k tobě si kráčí.

***

Obejmula mlha město
- šedivý ranní gesto
Do ulic rozprostřela se
v celé své smutné kráse

VYPRODANÁ NEVĚSTA

Bezeslov se ptáš
ale odpověď chceš slyšet
Nehnutě utíkáš
nutíš mě v tichu křičet
A co chceš slyšet?
Že nevím co chci
a jak ti opilci
sami sobě lžou si
- tak i nalhávám si
... něco já sobě
Sama sebe neznám
tak prosím tě,
netvrď mi, že ty mne ano
Až se poznám,
znejistím tě
- bude na mě VYPRODÁNO

SMUTNOKRÁS

Vešel tiše
- smutnokrás
vešel mezi nás
V černobílém obleku
nalil sklenku z Dobreku
a zbytek vrátil do kredence
vyzval výčitky do tance
Pán ze smutného kraje
zase si s námi hraje
Na večírku smutnobolu
tančíme si hlavou dolů
V hluchém rytmu skřípavých tónu
utíká srdce mé od tebe domů
- domů ke mě aby zas celé bylo
A tam do vln duše se schoulilo
Dobrekem opita a znavená tancem
mávám v okně za ex milencem
Ve stoje usínám v zmačkané láskoróbě
bez slz - jenž dala jsem na cestu tobě

***

Dnes nevnímám
- nepomáhá ani odpolední latté
v únavu se propadám
- probuďte mne o půl paté

KOČKOVITÁ

Viděla jsem kočku,
jak honí ťapkou vločku.
Chápala jen stěží,
že to venku sněží.
Byla to pro ni záhada,
když vločka hned roztála.
Druhá kočka přidala se,
packa s packou střídala se.
Když sníh přestal padat,
začly kočky v zemi hrabat.
Hledaly tam tu spadlou vločku,
a na pomoc přizvaly další kočku.
Sousedovic Barunu
ta nasadila tomu korunu.
Když prohlásila přechytrale,
že na vločku jim ona dlabe.
Že je to pod úrovní každé kočky,
hledat v zemi spadlé vločky.
Hmm - teď ty dvě divily se velice,
že jsou tak tupé palice.

Ostatní tvorba Veroniky Svobodové publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Tepomrtvá a další
DV 96/2018: Doživotní, Půlená a další
DV 94/2018: Akvarijní nerybička a další
DV 93/2018: Novoroční, Vodné stočné za slzy a další
DV 89/2017: Abys věděl a další
DV 87/2017: Dnešní, Gramodeska a další
DV 85/2016: Báseň dobrounočnía další
DV 84/2016: Cesta ven přes second hand a další
DV 83/2016: Ráno co je jiné a další
DV 56/2011: V myšlence, Když padá smutek a další
DV 45/2010: Milostný půst, Duše a další
DV 33/2008: ***
DV 32/2007: V zahradě polibků, Sedmikrásky a další
DV 14/2005: Jsem tvůj přítel
DV 12/2004: (úryvek z básně), Tak ti ď