na další stranu
Ivo Odehnal
(úryvek)
RÁDO SE STALO
/jen tak/
I
Ž A B Í K L I K
/troufalky/
/STŘÍHÁNÍ /
Tma na mne tenkrát padala střemhlav
ale oči nezatloukala
/Dírou v obloze prolézal měsíc a měl vlasy z mraků/
Abych mohl spát - maminka mraky stříhala
Někdy ustřihla i kousek měsíce...
/ZA BUKEM HROBŮ/
Z kopce na kopec poletuje zpěv
Čistá tma jej polyká
Zuřím neboť prší
Za kostelem mává vzteklý dirigent paličkou nad hroby
Hřbitov slzí
Písněmi krmená tma hoří
/ZVĚDAVÉ OČI/
Pozoruji nahatou vodu vtěsnanou do rybí kůže
Přebytečná tekutina mi kape z očí
Škrtím ji oběma rukama
Co asi nosí mořské panny pod šupinami?
Ježkovy oči!
Co asi nosí?
/NE SMYSLY /
Koušu do dužiny krajiny -
poněvadž nemám nádobu na sliny
sliny mi stékají po kraji
Po chvíli mizí
/spolu se slinami
mizí i starost kam s nimi/
/UTOPENÉ LÉTO/
Má dušička je bílý nafouklý měchýř
I luna se koncem srpna navlékla do plavek
Bylo to báječné
Léto mezi životem a smrtí
Laskavé léto
Proto mne křísíš dýcháním z úst do úst?
/KRÁLOVSTVÍ NAŠEHO JONÁŠE/
Obnaženým pohlavím půdy bloumají peřinoví velbloudi
Dusivý čas vytřen kobylím trusem
/Šedivou plechovou střechu
ucpává déšť/
ovčí kožich přelomený tyčí byl právě vyuzen
v komíně s břichem velryby
/JAKO VESMÍR /
Tma neumí brečet ani zpívat
ani tančit ani lhát
Přesto se rozvaluje nad půlkou země
Za trest nikdy nemusí klečet
Kdo si myslí že lže
/nebo se mýlí?/
Když tma chce ani světlo nesvítí
Ačkoli není z papíru
někdy hoří
A v tom jí nikdo nezabrání
Tma totiž umí vypalovat
opravdové rány
/MOKRÁ RYBA NEBOŽKA /
Vesmír II
Den zhasl
Tma jako v rakvi
Oko cuká na ploutvi kuchané ryby
Umřel i déšť
Marné je sahat k ohni
v němž uhořel smích
Zbyly chmury a pláč
bolest srdce a posmrkávající city
Truchlí i náhrobky smíchu
Neskonalý funus veselí pohřbem beznadějí
Je ale zřejmé
že časem smutek vykrvácí
A žal bude zahrabán
/KOROHLOD/
To ještě tma s komářím úsměvem líbá kosatce
/přesně v půli blesku…/
Teď svítí ústy
protože má klokočí i za ušima
Kokotice je odmalinka kopretinou
Konvalinka je ale jen
pouhou libovůní
|
