na další stranu
Karla Cikánová
LÉČIVKY I. – X.
ALOE
Aloi vera popadla Věra,
Marie, Anna,
Pavlína…
Na ránu těla přiložily,
lístečkem duši zahojily.
Jen Maryša byla líná.
ANDĚLIKA
Archangelica andělika
archanděla Michalíka!
Provoň pokoj,
lázeň osvěž,
kandovanou
mlsat pospěš.
S ní do tebe vermut vjel?
Může za to Michael.
KERBLÍK
Anthriscus – jen ho zkus!
Kerblíka třebuli
kuchařík v Paříži
má plnou kebuli.
Podobný krajkám kapradin.
Běloučké květy, ach!
V měsíčním svitu
něžný prach.
Do salátu, do kuřat
bezcitně cpe je
kuchař - vrah.
KŘEN SELSKÝ
Armoracia rusticana,
v bolesti prosím Krista Pána.
Oviň mne, zelený jazyku,
v útrobách nečiň rotyku,
zavrtej ve mně, kořene,
ať nikdy více, víckrát ne
ztuhlé svaly, houser, revma.
Kázala křenu moudrá vědma:
Dutiny čistíš velice,
předej jim vonné silice.
PELYŇKY
Artemisia kol mausolea,
světe, sedmkrát se div!
Na dvě stě pelyňků
ta vědma posbírala
z řecko - perských niv.
Do suchých kytic zavázala
tu matku bylin moudrá matka.
A tajně, co kuchařka,
Tvé listy
do pečené husy cpala.
MĚSÍČEK
Calendula v kalendáři
za úplňku zlatě září,
Hindům kvete na oltáři.
Ze staříka Egypťana
nejen mladík, ale panic!
Řek zas řekl, konec pranic
nasypu ho do jitrnic.
Američan hojil ránu.
A Evropan?
Žlutil sýry, barvil máslo,
nesháněl se po šafránu.
KMÍN
Carum carvi ku pomoci!
Ochraňuj mne od zlé moci,
čarodějka letí nocí.
Chraň návraty z dlouhých cest,
můj milý myslí na odjezd.
Bochníčku chleba pro holuby,
tvou vůni dálka nezahubí.
TUŽEBNÍK JILMOVÝ
Filipendula dula čáry v ulmaria
jak rozrazil, jmelí, druidů chýra.
Sám tužebník touží jít na pivo.
Pobledle žluté barvivo
léčí tě jako aspirin.
Dej uspat hlavu na můj klín.
MAŘINKA VONNÁ
Galium odoratum
ve víně smích a um,
sladké sny, tichá noc.
Ve voňavém prádle
spánek bezedný.
Moc nepospíchej,
zklidni se na polštáři
přitisknutou tváří.
Mařenek mařinek moc
po celý rok
od jara do Vánoc.
JAHODY
Fragaria vesca,
to nemá chybu,
praví Bůh a mlsá,
přivázav košík jahod
mezi kravské rohy,
chystá se dojit smetanu.
Venuši, Desdemonu,
Marii Pannu,
pak jiné panny
navštíví anděl s jahodami.
Ten za čas vzkáže
do pěšinek mravencům,
co mlsají na jahodách
a slabikují denně snář,
ať po zádech jim běží
tak jako minuty,
co do snů po vteřinách
sypou zrnka soli.
Uvnitř nezmění snad víc,
než mravenčením pokroutí.
Jen těžkne ze snů hlava
a o trochu víc bolí.
|
