na další stranu
Ondřej Bos
FURT NA TEBE MYSLÍM...
Vzpomenu si na Tebe,
když škrábu starou omítku,
vzpomenu si na Tebe
i u konzervy lančmítku,
vzpomenu si na Tebe
v prasklé piksle s akrylem,
vzpomenu si na Tebe,
když vzlyká Landa za Krylem,
vzpomenu si na Tebe,
když kousnu se do oparu,
vzpomenu si na Tebe,
když po noční jdu do baru,
vzpomenu si na Tebe,
když stojím frontu v Lídlu,
vzpomenu si na Tebe,
když není už nic k jídlu,
vzpomenu si na Tebe,
když umírám při jednání,
vzpomenu si na Tebe,
když řeším, co je nadání,
vzpomenu si na Tebe,
když osmý štrúdl piju,
vzpomenu si na Tebe,
a proto ještě žiju.
U KŘÍŽE I.
V restauraci U Kříže,
vším co bylo poblíže,
bil jsem do něj bez ustání
jak bubeník do díže.
Před hospodou U Kříže,
bušil jsem mu o mříže,
hlavou, ač se mohlo zdáti,
že nedělá potíže.
Pak se z pajzlu U Kříže,
Quasimodu z Paříže,
potácel ne nepodoben….
….i s vůní tvého negližé.
!
Nesmím se bát ústupků,
nesmím se bát krizí,
nesmím se bát vlastní zloby,
nesmím se bát cizí.
Nesmím se bát ponížení,
nesmím se bát pastí,
nesmím se bát cizí rány,
nesmím se bát vlastní.
Nesmím se bát prosadit,
nesmím se bát čekat,
nesmím, aby bylo poznat,
že mám strach se nebát!
|
