na další stranu
Veronika Svobodová
I.
Šeptám ti
Protože kdybych křičela
ignoroval bys mě jako hysterku
Šeptám ti
že už nemůžu
že mě to zabijí
A já ještě nechci umřít
Šeptám ti
a máš to s ozvěnou
Protože v tom prázdnu co cítím
má bolest má kostelní akustiku
Šeptám ti
navzdory tvé hluchotě
navzdory tvé slepotě
mávám ti svýma očima
A vím
že nemáš rád kostely
II.
Třicet čtyři lodí pluje
každá bez vesla
a měsíc jim salutuje
a vzduch ani nehlesá
A bída je v duši
když neví co jí sluší
A srdeční rány
zní jak do zvonu rány
v neděli
Všichni jsme umřeli
předevčírem
nebo nějak tak
Vyletěli vesmírem
jako odpovědi... až pak
Slabost
je nášlapná mina v poli
Je to vina
co bolí
Prázdno
je přeškrtaná bílá
něha co umírá
když krásno
chybí
Když držíš v ruce poškrábaný vinyl
a cítíš všechny oči cos ranil
Když vzduch ani nehlesá
když ty seš ten bez vesla
III.
Včera jsem umřela
dnes je mi mnohem lépe...
Škoda segedínu v lednici
když mrtvá nežeru...
Černá zeštíhluje
smrt má samé výhody...
IV.
Vadím si
Někdy
Sama sobě
Když přistihnu se
Že žiji v tobě
Listopadím si
Padám
Usychám
A co potom asi
Přijde mráz
Aby mi vlasy sváz
V ledový cop
Krajinou bez tvých slov
Chci blížit se k sobě
Kde stromy podél cest
budou jak ruce bez gest
co křičí bolest
A budou vonět jarem
Takové jaro
kdy je škoda nemilovat
Protože se ti chce létat
Rozlétnout se do všech smutných očí
Neladím si však ani trochu
Po tvém boku v listu padání
Jsme popadáni pod stromy
Já... ty... naše my
Rozkutálení v áleji
Jako bychom omdleli
A spali věcným spánkem
V opaku rajské zahrady
Zasypáni listím až po brady
Hniji si v tobě
A do listí chčije déšť
V.
Jako když se ti v noci nic nezdá
Když nesvítí žádná hvězda
Když je jen tma černočerná
jak pohřební vůz
Ticho vrže jak blues
po půl noci ve vinárně
Tak nějak marně
čekáš na sny
pro který nehneš prstem
ani prdel nezvedneš
Jen pak zbledneš
až budeš se smrtí souložit
|
