Michal Čagánek

DOCELA TIŠE

Jen tak si sednout
na lavičku
před dům
nohu přes nohu dát
ruce do klína
sedět
docela tiše se dívat
poslouchat

PODVEČER

Šel jsem do kostela
a nedošel
na břehu řeky
svěží vánek
rákosí
zlehka rozhoupal

RILSKÝ MONASTÝR

Pohla se ručička
ve věžních hodinách
tiše to klaplo
starý mnich
o hůl se opírá
cestou na mši
kočka
barev kláštera
na spěch má kamsi
je slyšet voda
z blízké kašny
vítr do vrcholků stromů se zapřahá
vlaštovky křižují vzduch
zas
znovu pohnula se ručička

NA POŠTĚ

Jak člověka zahřeje
obyčejný úsměv
třebaže zcela neznámé
dívky

KATEDRÁLA

Modlitby
otištěné na stěnách
plamínky svíček
živená víra
žena
věky shrbená
proutky koštěte
zametá ticho

Je to
její práce

DÁLNICE

Podél dálnice
lípy
za nimi v druhé řadě
štíhlé majáky divizen
několik holubů
na drátě

Vysoké napětí

KRÁSNĚ

Do trávy upustila
nedopalek cigarety
o polední pauze
na lavičce kouřila
vyčítavě

Bylo přece
tak krásně

VTEŘINA ZÁZRAKU

Z prstů
meteor mu vypadl
zastavil se o chodník
svítil
ještě vteřinu
pak podpatek ho rozdrtil
něčí boty

NIC O MALOVÁNÍ

Zastavit čas
daří se o páté
dokončit obraz
bez úsilí
ten kdo ho maloval
nevěděl nic o malování
jedno však pochopil

Vesmír

RISK

Hejno holubů
pod kola aut se vrhá
pro drobtů pár
riskuje život

VEČERNÍČEK

Na co se díváš?
ptám se
a ona neslyší

Právě prožívá příběh
pohádkové víly

NÁVRATY

Snídám v parku
slunce a vodu
po včerejším flámu
znovu se vracím
domů

DOVNITŘ

Deštníkem
jak kropenkou
přežehnává chodník
nahmatá klíč
dlouhými kroky
vchází dovnitř
kohosi navštívit
před kýmsi se skrýt

Kdo je ta žena?

Ty jsi

DROBNÉ SRDCE

Na Karlově mostě
mladá žena
ladila kytaru
tak krásně
že musel jsem jí dát
nejen všechny drobné
ale také
celé své srdce

BLAŽENÝ

Viděl jsem
blaženého psa
blaženě kadil
vprostřed trávníku
zatímco jeho panička
postupně ztrácela se
studem

PŘECHODY

Na přechodu pro chodce
černobílá mrtvá kočka
sestřička její na ohradě
dívá se tiše na koně
dívá se dívá jak se pasou
a hlavy mají skloněné

NÁDVOŘÍ

Na nádvoří kláštera
kamení travou prorůstá
bílé sloupy
podpírají nebe
v každém rohu
kašna
vlaštovek hnízda
ve zdech

PROCITÁNÍ

Kdo se to brodí
v křehkém sněhu?
žádný sníh
mladá tráva
pochutnává si
na koních

PTÁČEK

Podívej!
vykřiklo dítě
bylo to ve městě
plném lidí
bez živáčka

Křičet se nesluší
ukazovat prstem
jeho matka
okřikla ho

A navždy
promeškala ptáčka

OLTÁŘ

Na mém oltáři neleží obrázky svatých
není tam růženec
ani modlitební knížka
kousek dřeva položil jsem na něj
oblázek a mušli

Dřevo jsem našel na mořském břehu
mušli vysoko v horách
oblázek z kořenů stromu pozvedl jsem

To je můj oltář
věčnost
v nekonečnu proměn

DEŠTĚNÍ

Ruce
zastavené v pohybu
žádná
další gesta
prostě
jen tiše ustat
tak jako déšť
bez pohnutí
snést se na dlažbu

JEDNO MOŘE

Proč by se nemohli spolu pást
sloni a koně
v jednom moři
vždyť ve stejné věří
stejný mají hlad
a moře stejné je
pro koně
i slony

Ostatní tvorba Michala Čagánka publikovaná v Divokém víně:
DV 55/2011: Kolíbka, Jabloně a další
DV 43/2009: Dávná přání, Výčitky
DV 34/2008: Docela tiše, Podvečer a další