na další stranu
Pavlína Pulcová
*H*A*I*K*U*
hrozny hukotu
ve větvích lip visí tu
vznášedla vůní
stromy natřeny
medem slunce - slízne ho
jazyk noční tmy
Jin-Jang - souhra sil
hloubka - výška
jež kdosi v jedno propojil
množství lásky naší
tíhou vyvažuje strach
na misce vah
když slunce svítí
ve tvé tváři - smutky
utápí se v záři
zázrak - nahlédnout
druhému v jeho duši
a svou zde tušit
plod ve skořápce -
to je žena - křehká
tvrdost uzavřená
S ČECHOMOREM
Za krajkami víček
strojí se na vdavky
Snoubí se akordy
vyzvavše na kordy
němotu
Jsi akrobat
se smyčcem na kovovém laně
Hrozí pád
do sítě
rojem zvuků tkané
ŽENA
naškrobená hladina
krajkové spodničky v rytmu kankánu
úběl plachty na obzoru
šeptá si s křídly ptáků po ránu
moře je žena otevřená - korálové ryby jí vyplouvají z úst
podpaží a lůna
je slaná
aby na pláč bylo
zrnko písku v perle jako zázrakem se proměnilo
v lastuře Botticelliho Venuše z pěn zrozená
SURSUM
kovová lžíce zaražená v hrdle
po kapkách polykat pelyněk
a vzlyk - zlomené křídlo ptačí
trčí z útrob země-lidí lidí-země
strmí se bolest v mohylách
nehmotné balvany vrší
až ku klenbě mraků
Však nad nimi září hladina azuru
smyj smutek
v nekonečném prostoru
shledání
v pohledu nahoru
SVATEBNÍ
Zlatá brána otevřená
zlatým klíčem odemčena…
roste tam bříza bělokorá - k nebi kývá - mává pentlemi
nevěsta mívá plné hrsti květů zrána
na louce - která dosud není otrhána
slunce ji pyšně zdobí zlatým leskem den co den
čas něhy líhá na zápraží srdce ukojen
sněhové pusinky z pece léta plují s mraky oblohou
jen v dáli skořápka praská - hluché uši slyšet nemohou
zapadly dny - kdy voda unášela lístky kopretin
dnes sklízí večer nůše čerstvých šrámů - mlčenlivých vin
každý den s chutí spasou je králíci lační rána
podobna poli - jarními brázdami rozorána
párkrát jí roztočí sukně síla plodivá
někdy pláče - když se nikdo z lidí nedívá
když půlnoční měsíc v jedovaté záři kraj topí
s bludičkami v temných lesích nenalezne své stopy
ani černobýl
bříza bělokorá - k zemi kývá - vítr jí pentle bere
…kdo do ní vejde
tomu hlava sejde…
|
