na další stranu
Pavlína Pulcová
RYZÍ OBRAZ (VE STÁJI)
závějí pilin
brodí se malátné ticho
v ebenové tmě intarzie zorniček
vrní
kočičí klubko - smotek něhy na seně
sítě pavoučí jistí
čas
jenž uvízl mezi prkny vrat v kolmém znehybnění
zlatý paprsek ukazuje
To je to místo
ŽENAŽENAŽENAŽENA ŽENAŽENAŽENAŽENA
schoulená
jeskyně - krápníků sad
sem přichází si muži natrhat
zázraky
jež rostou každým dnem
jak svíce - stalagmit
co nedohoří
v pestrých vrstvách radostí a hoří
mateřské mléko - kapka za kapkou
tiší Času hlad
na povrch říčka vláčně vyvěrá
ze dna se rýžuje důvěra
netopýří let měkce rozhrne sametovou tmu
nese se ženský smích - ozvěna
NAŽENAŽENAŽENAŽENAŽENAŽENAŽENAŽE
XXX
"Ve svých dětech žijeme dál." Euripides
Čas požehnaný naplní ji
po okraj nitra
Blesk Hrom Třesk Vzlyk Křik Smích
Ocelová čepel bleskne tmou
Nebesa a země rozlomí se vpůli
jak jablko
v rukou Evy
Nova vita
hvězdička vítá
Plátky jablečných kvítků se rozvinou pod sněhobílou peřinou
Dychtivý pohled nebi do očí
Tak tady jsem!
Hrsti plné Lásky
Křtí ho
Živá monstrance tělíčka člověčího
pozvedá sváteční světlo
Zurčivý pramínek tryská žebry vzhůru
Andělé pějí na kůru
XXX
"Lidskému rodu není nic dražšího než děti." Titus Livius
Dvoubarevná fuga
Pláč a smích
Jízda na saních
Bronzový výskot
Pusa po jahodách
Tonout v závějích
Andělíček ve sněhu
Chvíle pro Něhu
Plyšový den
Náprstky z malin
Hříchy bez vin
Parádnice
Z třešní náušnice
Bolení břicha
Z koutů
Světlo dýchá
Panenko, pojď si hrát!
Z písku postavíme hrad
nedobytný do zítřka
Řekni, kam chodí princezny
když zlatý míč se za dům zakutálí?
A proč musím jít večer spát?
S hvězdičkami chci si chvilku hrát
Duhové střípky v očích
Copánky s beruškami
Čas neslyšně se točí
na kolotoči
s dětskými hrami
A když se někdy zvedne vichr
meluzína divě skučí
utíká se plaše schovat
mámě do náručí
XXX
"V mládí každý věří, že svět začal teprve jím, že je tu vlastně všechno jen kvůli němu." Johann Wolfgang von Goethe
V zrcadle nebe vzhlíží se
potají sní
o princi v bílé audině
jeho lásce
nevině
Přines mi modré z nebe!
Nenávidím Tebe Tebe a Tebe!!!
Nejsem už tátova holčička!
Smutek se vkrádá za víčka
Co na mně pořád všichni vidí?!
Toto si mám na sebe vzít?!
Svléct tak svou kůži!
A být navždy svěží!
Jak modelky v reklamě
A já, bože!!
Podobám se mámě!
Čas vysypal se z přesýpacích hodin
mezi zuby skřípe
Proč nemůžu?
Jsem už dospělá!!
To se přece nedělá!
Napnutá na ráhno dívčích snů
žene ji vítr v širé moře
omývají ji proudy radosti i hoře
Kéž jednou dopluje
až k mysu Dobré naděje!
XXX
"Korunou každé ženy je láska" Euripides
Utopena v jasmínových polibcích
Čas zaklet do tlukotu srdce
Závrať z nadechnutí
Vznešená labuti!
Úzkostné holátko!
Bělostná holubice!
Touhy hnízdící v dlaních vzlétají nad úrodnou krajinu těla
V poduškách trav kvete Sladkobol a Smyslubití
Hluboké tůně skrývají ryby - perleťový lesk
co je rybář chtivý chytí
Poprvé poryvy strmé hroty pokoří
a na zem padne pápěří
jak první sníh
Lásko!
Jasmínová ohlávka
Výkřik
Holubičí peří
Pár krůpějí krve
potřísní
i lilii
Miluji!?
XXX
"Ženy se převtělují do svých dětí. Vlastní sny v nich zvolna usínají." Vladimír Brandejs
pravoúhlé šílenství stěn
a blízko okna zlatá klec bez zpěvu
to slunce přes rolety kreslí
Na ostrůvku Lásky zastavil se Čas
Spinkej, můj broučku!
Zvonkohra smíchu
tichý hlas
okno dokořán
hedvábný závěs unáší vánek
je dusno k zalknutí
Vy spoutaný pane Času, věrně stočený u paty postýlky!
Vy můry obav, kroužící kolem Světla!
Vy těžká víčka probdělých nocí!
Vy nedospalky ploužících se dnů!
Jen v noci zdá se tma být těžší hmoty světa
To lišají Touhy na sklo duše
křídly bijí
XXX
"Žena je něžnější než květ, ale tvrdší než kámen." Charles Baudelaire
Jablka rozkutálená
Kdopak je posbírá?
Medúzy mlh
chapadla vichru
poslední listy očešou
Zlato však dosud pod trůny králů sadu
než uchvátí jej paže plískanic
V dlaních svírá mlýnek
drtí okoralý den
v koňaku listí naložen
Ach, prsty deště
Ach, prsty deště bubnují a mého srdce touhy choulí se
důlky vychladlé
Ach, prsty deště bubnují na blánu duše
strakaté modřinky
A Čas dál zběsile kluše
klouby kostnaté
chřestí po kraji
ledově bledý po kouscích krájí
její Teplo
XXX
"Studna je osvětlována jen shora. Stáří jen z minulosti." István Örkény
Hraje rekviem
Holý strom vyhlíží Světlo
Je mi Tma!
Den co den
Osamění změní
den v noc - noc v den
Hraje rekviem
Zubatá blýská se
v bezzubé tmě
Pod klenbou nebe
kde do ticha dýchá Čas
Hlas varhan nese se popelavou krajinou
Rekviem
Černé noty vran
Krouží zmar
Tma mi je!
Pod zplihlým nebem ruiny mraků
Krkavčí dny klovají
Splať své dluhy poslednímu sněhu!
Jak jen?!
Mám prázdné dlaně!
Tma mi je!
Hraje rekviem
Mám jen…
ÚZKOSTI
Světelný snopec v křeči
A stíny přešlapují nad obzorem
Na zebře světel
balancuji -
Plachetnice zdivočelá
slunečním vírem
podobna noční labuti
hraji na vlnu žalostně
OSUDY
Na klapkách piana
černobílá jistota tónu
Prstoklad -
břímě našich zad
Občas to skřípne
Řinkot
S nohama hluboko
v stříbrné tříšti
když se slunce skoupe
A tíseň ťuká kapkami
Perlové závoje v copy proudů
splétány
I my
Rukama
nad námi
MILENCI
Jsou svoji pro to ticho
Co mlčí když jsou spolu sami
A slova jsou jen lesklé plíšky na dně
Zrezaví v oceánu noci pod hvězdami
GAUDÍHO DOMY
Na skleněných loukách kvete kov
Barevné štíty střepů tvář domů brání
Před šiky slunečních paprsků
Útokem berou
těla svíraná skelety
V kostech praská
Ohromné Okouzlující Obludné
vábivá hříčka krutá
jak nenasytný průzor oka - okna
kolemjdoucí hltá
BABIČČINO ÚDOLÍ
Alejí urostlých kaštanů
Úpa se líně vleče - nepospíchá
Kužele květů světélkují v lahvové zeleni
Loknout si vůní
A pak zvesela
Pěšinkou klikatou
Blankytu nad hlavou
Ve staré zdi se kameny dotýkají stovky let
Svorně a věrně dýchají chlad
A o kus dál v chalupě vržou prkna do kroku
Kolik lidských nohou……?
Ale co na tom!
Když zdálky nese se hukot splavu
V sluneční lázni dovádí - jiskřivě radostný
Až chtělo by se zapomenout
Na všechny Viktorky
RUKOJMÍ
zvukové vlny - ostnaté dráty
zařízlé v mase
sekačka kvílí
rve trávě vlasy
údery sbíječky
v tlukotu kladiva
rachotí bagr
vnitřnosti země trhá
k bolesti prahu přišlápnuté - ani nedutá -
rukojmí hluku - němá ústa páskou překrytá
uši vosk plně zalije
sirény cvičí árie
na hluchotě se hlučnost k nebi hrdě tyčí
zase vyhraje ten kdo hlasitěji křičí
a ticho?
mlčí
LUX IN TENEBRIS
Rembrandtovi
…a světlo maluje obrazy…
tisíce variací na život
na plátně v moři zlata mědi karmínu
vášnivý dotyk zobrazí
Saskio!
mé medové světlo v šerosvitu nocí
mně zářilo jsi
tak sladké vláčné oddané
a do maleb ses rozlilo
však ti co žárlivě světlo střeží
vpletli tě do svých sítí
jsi jak smutná velryba
sama - vyvržená mořem na pobřeží
…a kolem vyrůstají stíny milovaných…
plamen v tobě naposledy dých´
bez světla odcházíš
poslední hold ti vzdává smuteční průvod
obrazů tvých
NAVZDORY
odešel jsi usmířit bohy
(aby nastalo bezvětří)
já však stále napnutá na ráhnu
okenního rámu
čekám na příznivý vítr
co odnese mě za Tebou
NEKONEČNÝ ÚDĚL
Bílé cíchy závějí před nemocnicí
A havrani na pahýlech stromů
V houfech
Klovají
Až den oslepne
Tu antracitové peří zasněží nebe
V očních důlcích vystelou si hnízda
A odpočívajíce v obočích číhají
Na nový den
|
