Kateřina Šmídová

Co taky jinýho?

Z okna svého bytu
dívám se na sebe
a v odrazu pokoje
jsem šejdrem čím to je?
Pod dekou a s polštářem
jak kněz za svým oltářem
stojím křivá bez pohnutí
V tom okně jak v zrcadle
zkoumám tělo bez tváře
až do zblbnutí
Vždyť co taky jinýho
když nic dalšího kolem není
Jak v tajném úkrytu
nikoho sem nepustit
a všem co nepřijdou
tu drzost možná odpustit
Kdyby ovšem bylo komu
No jo to se to kecá
silácký řeči mi jdou dobře
Vždyť co taky jinýho
Vedle mě zas někdo mluví
už mě to nebaví
Musíš nesmíš snaž se honem
čudlík on/off a tedy sbohem
prý žiju v době techniky
dny trvají okamžiky
a city jsou jen pro hnoje
a vůbec co vám do mě je?
Chci svůj klid a vzduchoprázdno
Vždyť co taky jinýho
když to jediný jde bez práce (i koláčů)
Asi brzy uhniju
Ale co tak uspěju
aspoň mezi červíky
To budou mí kamarádi
když vy jste na mě kašlali
a pak brečte litujte
že jste mě tu nechali
uhnít zaživa

Prosím vrať se!

Už se mi zas o tobě zdálo
Stála´s v předsíni a vytírala podlahu
Seděla jsem na schodech do patra
a stačilo tak málo
dotknout se tě sakra
tak moc mi chybíš!
Nevydržela jsem to vstala
a co nejpevněji tě objala
Jen jsi hekla usmála se
a já brečet začala
protože to byl jen sen
a já to věděla
i když jsem nechtěla
Prý si to nemám tak brát
žít dál a nechat tě dotřít tu podlahu
A pak zazvonil budík
a já brečela dál
pro to co mi život nedal a vzal
hlavně tebe babičko…

Život s buddhistou

Plnou pusu řečí měl:
tolerance láska mír
nejed maso jenom sýr
Paroubka nesnášel
o ODS přednášel
a kdo sockám hlasy dal
ten u něj hned skoncoval
chudák moje hodná mamka
nesnášela Topolánka
a tak padla v nemilost
Dobrá a co bylo dál?
Buddhista se nevzdával
Jen Tibet Budhu vyznával
a na Novu nadával
Colomba mi cupoval
"To je brak a úpadek
můj jemnocit dostal na zadek!"
Tak jsem "tévé" vypnula
a kázání se vyhnula
Bohužel jen prozatím!
Prý zvířátka miloval
všechna stejně povídal
Dvě kočičky doma měl
všechno jenom pro ně chtěl
lezly všude ničily
do vany mi čůraly
všechny kytky ožraly
do talíře lozily
Pak jsem řekla slovo proti
rozhádali jsme se k smrti
a když mě kocour pokousal
všechno mně za vinu dal
když pak chcípla jedna druhá
měsíc nebyla s ním mluva
prý já jsem je zabila
tím že jsem špatně smýšlela
o jeho dvou miláčcích
A tak jsem si řekla dost
a milého buddhistu
zahrabala na kompost!

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Kateřiny Šmídové publikovaná v Divokém víně:
DV 27/2007: Nic netušíc, Snění
DV 20/2006: Rodina
DV 15/2005: (Bylo to u vody…)