na další stranu
Adam El Chaar
MAJE STÁT
Usnul jsem na slunci
Letěl let let teď ničím ničím své nitro
Prosmátý Goňa v podzimním snu
Listopad úplněk pastelové barvy
Pistolnice pavučin lajny stínů v prostoru
V zelené trávě abstraktní mříže
Podzimní procit do o rok dříve
Sinusoida tepe svůj rytmus
Stále stále stále usínáme
Další mladá fotografka
Průsvit pavučinou co prosvítá listí
Svým retro strojem jistí
Děcka si hrajou a neví o letu
O dekádu později už vědí o fetu
Slunce uspává do touhy po chlastu
Dělat to skutečně neodevzdat se statečně a nepůsobit nevděčně
Přerod z chvilkového okouzlení v hlubší zájem
To byla ta chyba
Ten motýl se zlobil
Teplo pro tvé hýždě
Atmosféra nočního bordelu
Legislativa sedativa vila
Víla vryla se do mě a vyla
Vlasta mi to šila
Vlezlá a olezlá pila ve společnosti Fila
Ten fanatik s knírkem měl hodně rád když se něco trochu dělo
Když se o něm nevědělo
Jinak volal domů ovíněn agresí
Atypická rotace její tváře
Kol v mé samsáře
Myslím na ni
V bazénu i v páře
Ruština tvé mandarinky je výborná
Mrakodrap vrůstá do mraku
Krysa do domu z okapu
Lajny mraků dva komíny
Dým na Mladcovou z kocoviny
Osamělý běžec na oválu
Jdu zase plavat
Do análu
Řeřavé bahno nad obzorem
Do sauny pohnout termostatem
Tetřevi výzev noci
Do bazénu bez pomoci
Do šatnového rituálu
Do sprchy schovat chválu
Taky jsem smažil exit sladkého obzoru
Vystačil jsem si s názorem
Že smrt je dobrým dozorem
Co plazí se saténem diagnózy
V minitmě si sepla vlasy
Je pět
Patro let
Lotosové květy tvých imitací vkvetly v hvězdy
Blizny hnily hroty scén bažantních dam
Hvizdy hvozdy nesly poplicní Amsterdam
Tys tam jela s dědečkem
Na výsostech samsáry se ti oči lesknou
Výtažky noci jsou v distribuci
Zlatavý majestát zdravých stromů
Zdráhavých hromů ze tvých úst
Mě oblažuje zkáza dalšího dne do chlórovaných vod
Vjemy scén hudba je slyšet v hučení sauny teplo ze svahů
Do konce večera až vzdálená v mých očích
Nezastoupena nevyslovena nazachráněna
Od obzoru až po obzor
Její útěcha
Světozor
Svíjí se na mokrém listí tancem tonoucích
Tence vklouzává do mých útrob
Rukojetí
TOPENÍ
Amálko, chtěl bych s tebou splynout v nicotě. „Pojď tančit.“ „Já nechodím tančit. Tančím tam, kde zrovna jsem.“ „Já si přečtu první stránku, otočím na tu druhou a teď si uvědomím, že nevím, o co na té druhé stránce jde, protože si nepamatuju, co se dělo na té první.“ „A teď vlastně ta Táňa...“ „Ta pohádka je pičovina, ale dobrá pičovina.“ Vchází bratr Bernarda. Měl jsem před pár dny hrozně živý sen, že umřel. Seznámili jsme se 17. listopadu 2014 na Národní třídě.
„Prý jsem blbá, když se vyhýbám společnosti. Jako... A proč?“ Nedávno jsem ho zahlédl, jak s tou svou vchází do takového toho dánského obchodu s pičovinama. Bernard je babař. S každou to myslí vážně a věří tomu, ale je moc extrovertní. On i jeho bratr hodně chlastají. Bernard se nedávno prý pokusil oběsit na topení. Narozdíl od jeho bratra z něj ale sálá život. Bratr Bernarda tehdy na Národce potkal tu svou, já dvě studentky fotky z Českých Budějovic. Naflákal jsem spoustu fotek. Když bratr Bernarda vešel, nepřirozeně zvesela jsem na něj zamával.
Opětoval to indiferentně. Ale žije! Zarudlý, odulý klopí pivo s tou svou černokněžnou ženou. Má ho už vypité. Přijdou k nim tři týpci. Jeden z nich je Ivan, teď nevím jak dál, hrál v Nápadníkovi. Když odcházím, bratr Bernarda kouří venku s Ivanem Lupou, nebo tak nějak se jmenuje. Pozdraví mě, jen tak, aby se neřeklo. „Rád tě vidím, ty jo.“ „Jo, já tebe taky.“ „Mně se totiž před pár dny zdálo, žes umřel.“ „Všichni jednou umřem.“ „Neber si to osobně, souvisí to spíš se mnou.“ „Čau,“ řekne Ivan. Jo, Lupták!
|
