Adam El Chaar

ZA ROHEM

Každý je vystaven. Vyšťaven. A-a. A ven. Jsem trpného rodu. Jsem byt. Nepředplaval bych ani bójku. Bojkot stojatého slamu. Atak nejlepších básní roku. Mrtě zhrzený drajv. Šla kolem. Ta, co sleduje, teda studuje reklamku. Oslovil jsem ji v knihovně. Ptal jsem se, jaká se jí líbí reklama. Nevěděla. Ale baví ji to. Baví, ale neví. Zahla za roh. Asi tam bydlí. Na privu. Ne na kolejích. Šla jiná. Na fesťáku vybírala fstup. Na vesťáku vstup.
Nefejsl jsem ju, jsem psal. „Pojď si radši zašukat,“ říká za mnou týpek, že mu řekla ňáká holka teď někdy. Dostala ho. Má dabingový hlas. Taky se mi to stalo. Decentně mi bylo naznačeno, že se moc věnuju verbálnímu proslovu. Stál jsem na parapetu a zpíval blues. Udělal jsem se až v devět ráno.
Krásné ksichty chátrají i ten můj. One more time we’re gonna celebrate. The evening light. It’s time to go out. And be out. Lázňáři chodí, jako by šli bahnem. Bahnou. Zvednou nohu do kroku o něco později, než se čeká. Jako by se jim nechtělo chodit. Jen plavat. Já to znám, jsem typický lázňař. Zapomněl jsem v tom chodit a už v tom jen plavu. Na suchu se belhám. Lázeň je moje báseň. Bazén.
Kdybych měl myslet na to, že píšu báseň, nic bych nenapsal. Potažmo. Kdybych měl myslet na to, že mám něco udělat, nic bych neudělal. Myšlení je strach. Popotahujete jako usmrkánek, místo abyste se vysmrkali jako báječnej chlap. Ta východní filosofie. Oni tam nesmrkají. Zato prdí. Myšlení je voda. Když je jí moc, můžeš se utopit. Trochu je jí třeba. Ale žádné povodně.
Něco si usmyslet, a pak tomu svému úmyslu důvěřovat. Navazovat úkony jako korálky na šňůrku. Koncentrovaně (soustředěně). Zkrátka klidně. Akorát. Ne oprátka, žádný šibeniční termín. Vršit pyramidu na počest úniku. Hm, tak jednoduché to právě není. Život není jednohubka. Spíš chlebíček. Tvrdý. Je třeba přehodnocovat. Plavat. Podplavávat. Někdy nezbyde, než povlávat. Plovat. Nezapomínat. Milovat. Tempo. Znova.
To je podmínkou živé flow (tahu). Hýbat se, ne jen být nesen, unášen, kidnapován k dusnému obzoru, mapován reklamáři. Tah (živá flow) je aktivní (akutní) ignorace naprogramování, předurčení (mrtvá flow). Pasivní ignorace naprogramování je mrtvý tah (stupor) rámcovaný boží, živou flow naprogramování, předurčenosti, od které tah dělí jen jeho vlastní křeč (self, úmysl, exkomunikace, iluze), dojem, že ze subjektivního, časového, dočasného pohledu věčná aktivita programu, předurčení je taky stupor, což je jen projekce, potvrzení vlastního (ne-správného) beznadějného postoje. Stupor neexistuje.
Legalita beatu chybí tu. Rotující tma tvýho bdění. Zpátky do nálad, potencí. Nálady jsou potence proměňující světy. Zcela neuchopitelné, nenositelné, nesnesitelné, nelicitovatelné. Pád do robustní temnoty. Zcizující efekt filozofie. Ale myslel jsem to dobře. V rozbřesku beatu, v temné komoře citu. Asi jsem blázen. V bazénu z blábolů předstírám tempo, v nudě bol. Stream slz ne a ne se dostavit. Radost ne dost brzy. Brzdy beatu vždy drzý.
Spěcháš to zvěčnit v neonovém blogu. Takhle to nemůže zůstat. Nepořádek. Další řádek. Další dávek. Smysl do žíly. Pravěk. Studená fronta na štěstí. Teorie-praxe, úmysl-realizace, hm-zajímavé. Zajít si napřed na čaj. Gymnaziální žovialita. Chovat se k psovi jako k psovi. Jako k hrabošům sovy. Lidi k lidem? Na to přídem. Klid, příjem. Tržní potence, odesílatel-příjemce. Adresor-schránitel. Sex. Jsem tvůj přítel? Ex. Gymnazistky čadí efemérní mládí. Jsem tu a to vadí. Harmonizovat zranění. Zhuntovanost ladí. Dílo? Do světa dírou se nepodíváš, do vesmíru větou.
Ona je ta pravá, i když je to kráva. Banalita z Kolumbie. Pijem u Dyje. „Dvanáctku,“ odhodlaně hrdá zrzavá kunda všech dob. Týpek nese balík. Balík. Pak už nemusí nic být. Známost se nese mezi lidmi jako vir. Infekce známosti tě zmostí, zapustíš kořeny dřív, než se ztrapníš. Když píšu, chci být. Sám. Nečum, tady čumím já. Psací čumění je vyhánění. Something like sběr jablek.
Plníš vak, bin a jdeš na další řádek. Barevně sladěné páry v pivnici. Makáš na vinici v Alsasku. Na ústřici v Aljašku. Paralýza, trans, fascinace. Pracuje to. Cíleně vyjet. Storky z lavic dolů po školní kolem Pštrosa. Do fejsu, do očí, přímo. Řím. Mimo. V Paříži na rýži. Pa. Zarytá, fixní idea. Zanícená, mocná. Ocelová víla nebeatu. To je, co dělám. Eye me. Try me.

Ostatní tvorba Adama El Chaara publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: Lípa
DV 90/2017: Fucklid
DV 89/2017: Všude, Hladina
DV 88/2017: Portugalstalk
DV 87/2017: ***
DV 86/2016: Negace
DV 85/2016: Vrkat po výtce a další
DV 84/2016: Sardinský spánek v Sassari a vlak do Calgiari a další
DV 83/2016: Lehkost bolesti, Mnich
DV 82/2016: Listí, Směr a další
DV 81/2016: Bouřka, Pláž a další
DV 80/2015: Příště je taky den a další
DV 79/2015: Famózní Soňa z FAMU a další
DV 78/2015: Jablka Nového Zélandu a další
DV 77/2015: Anastazia Christina Praha a další
DV 75/2015: Líbání, pivo a elektro a další
DV 74/2014: Dehonestace a další
DV 73/2014: Švédka v mojí posteli
DV 72/2014: Samsára oslovení a další
DV 71/2014: Sex a nirvána, Teď
DV 70/2014: Vír, Hoření
DV 69/2014: Útulnost spirály, Holky
DV 68/2013: Utéct
DV 67/2013: Celý vesmír možností a další
DV 66/2013: ***
DV 65/2013: Psát
DV 64/2013: Milenky jsou mé myšlenky
DV 63/2013: Óda na konec světa
DV 62/2012: Zoufalé louky a další
DV 61/2012: Vír, Na dně
DV 60/2012: Prosvity, Upřímnost a další
DV 59/2012: Film, Tok a další
DV 58/2012: Nýty usilovných slov
DV 57/2012: Bůh
DV 56/2011: Vin Zlín, Za chvíli a další
DV 53/2011: Stalker jako postmoderní dobyvatel, ***
DV 48/2010: ***
DV 47/2010: Synopse ticha
DV 44/2009: Podzimní skici
DV 41/2009: Kráska a klobáska, Náhody a další
DV 40/2009: Vzpomínka, Láska a další