na další stranu
Kateřina Lužná
ODPOLEDNE
prosím
upírej mi ty oči
vždyť nebalancujeme jen na konopných lanech
tančíme na ostří ocelových věží
tenčích než ubroušené
břitvy popraskaných pohledů
jestli si navzájem uklouzneme
hrany nás rozpůlí nabídnou za hranice
se všemi včerejšky i pozítřky
odpolednímu větru
výška nám rozřízne padající víčka
do plátků achátů a už se neuvidíme
zůstaneme si jenom naznačení
v nejvyšších patrech neprosněné paměti
prosím
upírej mi ty oči
OTÁZKY
musím se zeptat
abych dala vědět
doběla nedočkavým pavoukům
jestli jim konečně poskládám propálené pavučiny
úhledně do malých čtverečků
do šuplat jako nakrájené kapesníky
anebo jim dám na srozuměnou
ať zkusí zase jednou proplést ochrannými sítěmi
černou díru rozhladověle
absorbující mé roztřesené částice prachu
přes celou marně spící místnost
nastal čas hmyzu nebo pavučin
musím se tě zeptat
SKARTOVAČKA
nadechla jsem se včera starých vět
nestejně velká suchá písmena
se rozdrobila na plicích dnes sípu
drť nedokončených trojteček
LÍPY
propletla se mi do vlasů
zelená lipová pírka
pravděpodobně jeden z poraněných holubů
si hnízdo nastlal tak hluboko
v dokonávajícím kmeni
že postupem času splynul jeho tep
s mízou nenávratného stromu
až zbyl jen pozůstalý rytmus
dvou rozeklaných obětí
cítím se jako spolupachatel
PRŮVODCE
na dvoře stojí kůň
zděděný po předcích
hned u jabloňového dřeva
a rozžíhaných tónů svítání
zpraskaná kopyta se lesknou
od popela a hříva křičí
po cestě od zvonů až do zahrady
s kamenným plotem
co se nepřeskakuje
na dvoře stojí kůň
zděděný po předcích
je osedlaný
STARÝ PROZAIK U BAROVÉHO PULTU
Život je kurva, milý příteli.
Psal jste někdy romány?
Pokud ne, upřímně vám blahopřeji.
Člověk začne psát.
Protože musí,
v lepším případě.
Protože chce zachytit... tu myšlenku.
Fascinuje ho, nedá mu spát,
neuchopitelná, nepochopitelná, zatraceně prchavá,
snad fluidum, odér, vůně nebo smrad,
který se táhne dobou.
To jemné chvění, kterým se lidé poznávají.
A ona mu prokluzuje, protéká mezi prsty,
trhá se, skrývá a uniká.
Člověk usilovně pracuje,
dře se do úpadu!
Protože musí,
v horším případě.
Nakonec se proklepe životním dílem,
dopíše deseti tisící šesti set padesátou osmou stránku,
není úplně spokojen, ale říká si,
zaplaťpámbuzatydary,
že aspoň kousek tam je,
potrhaný a složitými uzly navazovaný.
Z té myšlenky.
Z TÉ ZATRACENÉ MYŠLENKY!
A pak...
Jednoho dne
potká
přiožralého, zcuchaného, smrdutého
geniálního
básníka,
který mu
ji
jen tak
...mimochodem...
čtyřmi verši
připleskne mezi oči.
Život je kurva, milý příteli.
|
