na další stranu
Jan Ziny Vávra
MLŽNÁ VÍLA
Z namodralého dýmu
Co ke stropu stoupal
Stvořila se víla
Já na ni koukal
Jak stáčí se ke mně tváří
Jak skrze její tělo
Zářivka mdle září
Cudně skrývala svůj klín
I vnady
V očích měla otázku
Co se mnou bude
Teď a tady?
Potáhl jsem z cigarety
A dalším mráčkem kouře
Ji v mlžný závoj oděl
Ona však roztahovala se
Do šířky
Natahovala se podél
Než stačila mi říci
Básníku líbíš se mi
Docela
Než vyfoukl jsem další oblak
Tak mi ta víla zmizela
SPINKEJ LÁSKO
Zkus vrtět myšlenkou na opačnou stranu
Úplněk zní notami na buben v symfonii ticha
Šoféři dlouhých náklaďáků řeší D1 u piva
A ty? Daruj mi hubičku jen tak
V každém městě je bezpočet andělů
Hloubám nad výjimkou kostela mít záchody
Nočňátka se nechávají odvézt taxíkem
A ty? Daruj mi hubičku
Kapesním nožem zas ukrojíme kousek času
Ráno nám opět vžene spršku jisker do tváře
Kohout v mobilu kokrhá na minutu přesně
A ty? Ještě spinkej lásko
MUŽ A ŽENA
Stehna objímala hruď
Hlava v prsa zabořena
Svůj ztratili dávno stud
Když milovali se
On muž a ona žena
On svlečený
Ona obnažena
Milovali se
Pomalý i rychlý dech
Jak střídali praktiky
Na břiše i na zádech
Když milovali se
On muž a ona žena
On byl nahý
Ona vysvlečena
Milovali se
Jazyk smilnil s jazykem
A prsty tiskli strunu
Vzrušeni jen dotykem
Když milovali se
On muž a ona žena
Já bez šatů
Ty neoblečena
Milovali se
NADĚJE
Nočním průvanem vnímám tóny deliria
Zní jak děsné operní árie co nemám rád
Bílé myšky s pavouky a laně tvoří tria
Panáka skákat či na peška chtějí si hrát
V pevné náruči unáší mne koberec asfaltu
Pokrytý bílými tulipány a sem tam díra
Změnil jsem lokál Desperado za Alfu
A i tam mne ta tklivá píseň duši svírá
Stále tady někde kolem baru malá žije
Ne ne naděje zdaleka ještě neumírá
V pátrání po ní pomůže mi jistě policie
Cestou domů možná už se nocí ubírá
Poznal jsem to ráno co moudřejší je večera
Otevřu dveře bytu a ta malá tam leží
A já ji hledal v putykách za tmy i za šera
Jen vezmu za kliku už ke mně běží
RECYKLACE
Ruce půjčil jsem hodinám
Srdce dal zvonu
Jazyk botě
Nohy jsem věnoval stolu
A pyj svůj hasičům
Když chtěli malou proudnici
Duši si vzalo peklo
Zbytek sežerou červi
STÁRNUTÍ
V katastru života zapsaná jsou léta
Pliješ na schody jak stoupání tě zmáhá
Ráno zase zvonila pošťačka
Dopisy jsou krásné ale každý den?
Kdysi nápisy na mapách hlásaly
Tady žijí lvi za Heraklovými sloupy
Ráno se střídá s nocí strašně rychle
Sotva jen v poledne dřímneš je večer
Vozidlu žití stále více šlapeš na brzdu
Nikdo už nerozumí a nezná Homéra
Proč jen ta zima přichází tak rychle
Včera snad byl ještě podzim života
A ten pán v zrcadle toho znám
a kdo jsi ty?
ZMÝLENÁ
Zmýlili jsme se v počtu světových stran
I v tom kde nahoře je a kde zítra dole bude
Příchod zimy vždy zvěstuje krákorání vran
Vejce v teple dospělo a něco se z něj klube
I když tvé rty chutnají po malinách stále dál
Východ opět dělá svoje vlastní drahoty
Evropa má už dlouho umaštěný starý háv
Vynechání plenek posrané značí kalhoty
Mráz přichází z Kremlu a z pouští žhavý dech
Prudké změny tepla i pevný beton rozruší
Palbou rozžhavené hlavně a obrněnců plech
Co bude dál s námi lásko to nikdo netuší
OSAMĚLOST
Nekonečné kytarové sólo
v uších zní mi věčnost
a jsem v ní sám
plamen svíce
Nekonečné koleje vlaků
v dáli mizí za obzor
a jsem tam sám
kapka deště
Povídali si telegrafní dráty
posílali si mezi sebou vzkaz
až natáhnou ti osamělí hnáty
že spadne ta smutná hráz
Nekonečné životy hrdinů
v čítankách zapsaných
nezhasnou již více
jak plamen svíce
Nekonečné vody moří
v dálce se modrají
v nich ztracená
kapka deště
MALÍŘKA
Na zdi
Šmouhy dětské ruky
Do zelena
Vedle žluté kaňky
Černý flíček
Snad otisk palce
To jak malovala jaro
Pár zkřížených čar
Tužkou
Tvrdosti HB 2
Připomínají čínský znak
Vyrostla z holčičky malé
Slečna
Na zeď už nemaluje
Má oční stíny
Do zelena
A žluté nehty
Make-upem maskuje
Černé flíčky
Na tváři
BLECHA BETA
Po přeponě pravoúhlého trojúhelníku
Nesla blecha Beta na zádech kus perníku
Aby nesežrala ten perník blecha sama
Po výšce á se k ní šplhá alfasamec z rohu gama
Dvě odvěsny stranou hlavu cudně stáčí
Nač orgie s perníkem pravý úhel jim prý stačí
APOKALYPTICKÁ APATIE
Bídní blbci bránu blbosti
Cídí cípem ceremoniálních
Dlouhých damaškových džín
Evropský evergreen ekonomické
Frustrace faktických falusů
Gigantickými golemy
Hovořící hladově hlaholicí
Ignorujících inaugurované
Jelikož jim je jedno
Komu kroutí krkem když
Linie lemující letmo léna
Map mocichtivých monarchistů
Nekončí na názorných nástěnkách
Obkreslených opakovaně operačními
Poddůstojníky pro případ přepadu
Quntanáma Quatemale Qurymu Qukrajiny
Raraší rudý rozum rapidně rezne
Se sovětským svazem se soudruhy
Těla tlejí tu tam truchlící
Uvidí ukvapenou udatnou unii
Vyšňořenou vyznamenáním vítězným
Windischgrätz Wintston Wiliem
Xaveverov X-men X-plan
Yesterday You Yperit
Zemřením zvítězíme
NAPOSLED
Upíjeli jsme nočního vzduchu po douškách
Vitráž oken kostela byla náš krasohled
Mráz rozléval červeň po nose i po ouškách
To nevěděli jsme ještěže je to naposled
Nad ránem jsme se vloupali pod peřiny
Prokřehlí se snažili navzájem rozehřát
V očích jsi měla výraz plachý a nevinný
Já nevěděl kam s nohama kam ruce dát
Pak přišel signál z majáků očí tvých
S křikem jsme vběhli do vln rozkoše
Pokryti pěnou milování vln bouřlivých
Odpočívali jsme pod korunou moruše
Slyšeli jsme zvony když umíralo poledne
Autobus pak prašan na zastávce rozvířil
Přes sklo se loučily s mými tvé oči kouzelné
Však setkat se měli znova za pár chvil
Naposled
Krátce po poledni v prudkém klesání
za zastávkou u obce B. nezvládl řidič autobusu
řízení na náledí a havaroval. Neštěstí
nepřežil jeden cestující, tři byli lehce zraněni.
Dívku se pokoušel oživit jeden chlapec, svědek
nehody, dlouze ji líbal a zahříval až do příjezdu
rychlé lékařské pomoci, však neúspěšně.
Upíjím nočního vzduchu po douškách
Je vyčpělý a má slanou příchuť slz
Vitráž oken kostela je můj krasohled
Zůstala jsi mi na rtech když líbal jsem tě
Naposled
|
