Luděk Krása

PRO CO ŽÍT?

Až budu mít velké peníze,
pojistím se proti všem
budoucím láskám,
neboť budoucnost
je až příliš lákavá
a vzpomínky
na první vzplanutí
ještě dohořívají.

U všech pojišťoven
a u všech milenek
jsem si však spočítal
pomalou návratnost
své vynaložené lásky
a ony na oplátku
malou důvěryhodnost
mých polibků.

Tak pro co tedy žít,
když už jsem
jednou miloval?

PAMPELIŠKY

Cosi jsem slyšel,
slovům však nerozuměl,
bylo to něco blízkého
a hebkého
jak chmýří pampelišky,
jen do něj fouknout.
Příliš brzy však přilétl
andělský vánek,
který ještě k životu
zbýval.
Vedle v nemocničním
pokoji
byly stařenky na umření,
sestry, aby je měly
při noční službě po ruce,
přestěhovaly do něj všechny,
kterým diagnóza
příliš nepřála.
Tep oddělení se
najednou zrychlil,
kdo měl ruce a nohy,
přiběhl s kyslíkem
anebo s doktorem.
Lékař, který z pokoje
vyšel, nevypadal
důležitě,
ani z jeho tváře nebylo
možné přečíst,
že se něco stalo,
asi tak, jak vypadají
doktoři,
než napíší parte.
Poslední vyvezli stařenku,
díval jsem se
na její unavená ústa,
zdálo se mi, jako bych
něco slyšel,
slovům však nerozuměl.
Bylo to cosi blízkého
a hebkého jako chmýří,
jen do něj fouknout.
Příliš brzy však přilétl
andělský vánek,
který ještě k životu
zbýval.
A všude samé pampelišky.

ŘEKLA MI ...

Řekla mi:
"Máte hezké básničky"
a já zčervenal jsem
celičký.
Byla jak Hrubínova Terina,
opilý byl jsem i bez vína.
Byl jsem jak po opici
a nemohl jsem jí říci,
že dávno si myslím na ni,
láska, jež byla k mání
však nebyla k odevzdání,
o té jsme si mohli
jenom zdát,
ona byla mladičká
a mně šedesát.
V duchu jsem se jí ptal,
zda mohu ji mít rád
a ona se mě v duchu
zeptala bez okolků:
"Vy nemáte holku?"
Přesně tak,
jak to Hrubín psal,
kolotoč na netvořském
náměstí
a Viktor opodál.
A nebo se mi všechno
zdálo?
Bylo toho moc
a nebo málo?

STMÍVÁNÍ

Než vynesou večer
do nedaleké noci
a stejně dalekého
hřbitova,
hroudy hlíny
a hvězdy,
které teprve vyjdou,
padají
do prázdného hrobu.
A smuteční túje pějí:
"Před hrobem,
za hrobem,
před pikolou,
za pikolou
nikdo nesmí stát ..."
Večer nemá naspěch,
po posledním pivu
v nedaleké hospodě
opírá se
o boží muka.

Když zeptáte se večera,
proč neustále otálí,
jakoby hledal
dnešní den,
kdo vykopal mu hrob
a proč zeje prázdnotou?
Ukáže na měsíc,
jenž bylo možné
spolu s hvězdami
jenom tušit,
neboť ještě nevyšel
i noc, která prohlédne
teprve až k ránu,
o sobě nenechává znát,
neboť korunní svědci
ještě nesvědčili,
i doličných předmětů
se nedostává,
i květiny vysázené
na hrobech se
s nastupujícím večerem,
jak je u nich zvykem,
uzavřely do sebe
a nevydají již svá tajemství.

A hudba vesnické kutálky,
neboť večer pohřbívají
jen na venkovských
hřbitovech,
připomíná, že už je čas.

LASKAVÉ TICHO

Nebuďme hluší,
do našich duší
snáší se ticho.
Ticho, které ti
hrdlo sevře,
to ticho pravdu má
a nelže,
to ticho, jež se
stává křečí
léčí, ale nevyléčí.
Když vejdem
do království ticha,
může být
každá láska lichá,
když vejdeme potichu
před hříchem
a nebo po hříchu,
to ticho vyzpovídá nás,
stokrát řekneš,
že zhřešilas
a já stokrát
zhřešil jsem
a potom půjdem
za sluncem,
každý z nás
za sluncem svým,
každý za tichem
laskavým.

CO NABÍZÍ NÁM SVĚT

Potkal jsem starého muže,
který všechno, co nabídl mu svět,
přečetl.
Stál na jedné noze.
Kdyby stál na obou nohách,
všechnu moudrost
by neudržel v hlavě.
Vyměňuje si názory
výhradně s dalšími
starými, moudrými muži
podle toho, zda stojí,
sedí anebo leží
a také podle toho,
když celkový počet nohou
je dělitelný dvěma,
je to takový malý bankomat
na končetiny a na moudro.
Potkal jsem starého muže,
který všechno, co nabídl mu svět,
přečetl.
Stál na jedné noze,
byl velmi moudrý
a omezený zároveň
- životem a nohama.

PODVEČER V PANELOVÉM DOMĚ

Před chvílí zvonil telefon,
byla to pevná linka,
to si pamatuji.
Jako si pamatuji,
že otevřeným oknem
vlétla do pokoje
zbloudilá včela.
Záclona ulovila
ve svých sítích zbytek
zapadajícího slunce.
Teploměr, do kterého
se opírá, dohání,
co přes den nestačil.
Zbloudilé včele
jsem sbírkou básní
renomovaného autora
pomohl překonat
úskalí otevřeného okna
ve třetím patře
panelového domu.

Ostatní tvorba Luďka Krásy publikovaná v Divokém víně:
DV 50/2010: Rotoped, O Ivanovi
DV 48/2010: Ptej se, ptej se neptaného a další
DV 47/2010: Až příliš mnoho slov a další
DV 46/2010: Co je za nebem a další
DV 45/2010: Výčitka, Vánoční dopis a další
DV 44/2009: Chvilka nepozornosti
DV 43/2009: Když ohlédnem se zpátky a další
DV 42/2009: Vzpomínky, Jen pootočit zeměkoulí a další
DV 40/2009: Jabloně, Chodci a další
DV 39/2009: Ráno, Řekli mi... a další
DV 37/2008: Co mne trápí a další
DV 36/2008: Letní pozdrav z daleka a další
DV 35/2008: Jsem k zbláznění živý
DV 34/2008: Čekání na jaro a další
DV 33/2008: Mám tebe dost, má lásko a další
DV 32/2007: Černá vrána, Korálky života a další
DV 31/2007: ČISTÁ A PROVONĚNÁ RÁNA a další
DV 30/2007: Šípkové růženky, Na pokraji bezživota a další
DV 29/2007: Večer, Bezdomovci, Poezie je když ...