Eva Denková - Poláčková

Miluješ mě?

Tiskni mě
k sobě.
Obejmi.
Ať vím,
že jseš.
Polib mě!
Zůstaň!
Odejdi!
- Jestli
mi lžeš.
Horoucí slova.
Doteky.
V citech
topím se.
Vzdechy
a pak
povzdechy.
Mám radost.
Bojím se.
Zmatena
v lásce
brodím se.
Opřena
o Tebe.
Buď
se mnou
nebo
se rozejdi.
- Blíží se
peřeje...

Poprvé

Hladíš mě
po vlasech,
- je mi to
příjemné.
Hladíš mě
po těle,
až mám
husí kůži.
Dotýkáme se
sebe,
vzájemně
- poprvé
budu patřit
muži.
Náhle se
horko
ve mně
rozleje,
náhle
jen cosi
tuším.
Jsi čím dál
blíž,
jsi uvnitř
pramene
- srdce mi
zrychleně
buší.

Moře

Vášnivé.
Prudké.
Milované.
Kouzelné.
Něžné.
Zbožňované.
- Zpěněné.
Zrádné
moře
šumí,
s vichřicí
rve se,
jak jen
umí.
Zklidněné.
Dětsky
dovádivé.
- Průzračně
modré,
oslnivé,
s paprsky
slunce
konejšivé,
bere mě
do své
náruči.
Houpe mě,
smáčí,
rozpustile
vlnami
plácá
z dlouhé
chvíle,
- rozverně
sem tam
zahučí.

Pomněnka

Po kom se díváš,
pomněnko?
Okatá,
s namalovanými
víčky,
bleděmodrou
pastelkou?
V sukénce
z listů
za vodou
se stáčíš,
ráda v ní
často
bosé nohy
smáčíš.
Něžná a drobná,
s tváří
obarvenou
zlatou
rumělkou.