Nicolas Détenu

Jistě je Ti jasné, že jméno, jímž Ti píši, není mé vlastní. Proč? Nu, je v tom trocha sympatie „vzhledu“ i vyznění onoho jména, snad i trocha symboliky, leč hlavně trocha nejistoty a… studu?

Umírající hvězda

Spatřil jsem hvězdu,
právě umírala.
Nevhodné zdálo se mi rušit ji,
a tak jsem jen tiše hleděl na oblohu.

Právě umírala
a za svým životem se ohlédla
jen krátce, jen zábleskem
nočních par,
a pak už se nenávratně
hroužila do mlh.

Ach, jak jsem toužil
alespoň slova k ní promluvit.
Neměl jsem odvahy však
důstojnou rušit
chvíli zesnutí.

Hvězdo, nic se netrap se svou smrtí,
noc čarovná ti průvodkyní
do míst těch tajemných
a neznámých nám.
A Měsíc, s hávem
mračných iluminací,
zádušní mši ti slouží.

Netrap se, vždyť v hrudi
žalostnými vzdechy dotlouká
již zpola mrtvé
srdce tvé.

(současná tvorba)