na další stranu
Václav Hrabě
Blues na památku
Vladimíra Majakovského
Večer Dole pode mnou
zářila Praha
Bylo mi úzko
z tolika světel Tak jsem se díval
na oblohu jestli nebude padat
aspoň jediná hvězda
pošetilá zbytečná plavá a nahá
Když v tom jsem ze tmy uslyšel
hrát blues
na památku velkého sebevraha
Začal to klavír
Hluboko v basech
blouznilo v horečce zelené moře
a pak jsem zaslech trubku
jak chraptí hořce a choře
Krásná
absolutně nerozumná
a nerentabilní hudba
Hudba bez naděje
na honorář
Slyšíte Hudba
Jako teplý vítr
nad tělem vojáka padlým ve
zbytečné válce
Jak rosa co mu padá na hlavu
zatímco světélkují v dálce
velrybí oči
přístavů
Slyšíte Zpocené prsty
začínají
chorus o zakouřených sálech
o bílých prašných cestách
o létech heroinu a smutku
o létech hladu vyhazovů naděje
o dívce z Alabamy o dětech
i Little Rocku
Trubka hraje Vysokým tónem jiskří
závěje
vteřin dnů a roků
Teď pauza než začne basa
Jen malá chvíle tak akorát
na jeden tulipán
naklánějící se ke mně
nadechnutí trumpetisty
a swingující rytmus
otáčející se země
To dělá ta trubka
a krev
a pot
Zlaté trumpety v nebi nad Jerichem
To je blues
Pierot
Do prachu cesty přitisk se
rozstříleným břichem
Kdoví v kterém to bylo roce
To je blues
Snad se to dozvíš v příští sloce
Několik Múz
Na Střeleckém ostrově
Nabízí talent režisérům
Gruzínský koňak
Chinin a idioti — odporné sérum
proti žití
Holky moje krásný
s hnědejma očima Namalovaný
Rusovlasý
Takhle to za krk chytí
a zmáčkne
a strhne
hlavu dozadu…
Co já vám mohu vyčítat?
Já se taky málokdy
prosím o radu
A stejně byste mne neslyšely
neboť zatímco baleťáci unylí
a útlobocí
mrkají na mne a zvou mě ke stolu
z magnetofonu letí
„Líbej… Darling Dnešní noci“
v dvanácti taktech
rokenrolu
To není život To není
džez
Život to jsou pekařská auta
v ranní mlze
a ruce odřené a unavené
bez nároků na slávu bez
nafoukaných řečí
A džez
je doktor který léčí
smutek a strach a jiné řezné rány
horkým železem lihem a solí
To je ta trubka
která ve tmě zajíkavě vypráví:
Bylo to v den kdy v Arles
sváželi z polí
Vincent van Gogh pořezaný
sluncem
z kavárny vyběh
celý krvavý
a zastavil se na malou chvíli
Počítal
kolik mu zbývá přátel
a kolik let
Významné úsměvy „Vidíte?
Je potrhlej Šílí“
Ta chvíle stačila
Zhoupnul se svět
Je to vždycky taková malá chvíle
Tak akorát
na jeden tulipán
Takové sólo ve vytřískané hospodě
o čtvrté k ránu
Sólo pro život
obehraný ze všech stran
Takové sólo za poslední šesták
Jen malá chvíle — na jeden tulipán
Smutný gladiátor šel po Něvském
a naposled ho urazil měšťák
Všichni přátelé měli v tu chvíli
něco na práci
Bylo to v dubnu Po nábřeží se
točil vítr jako štěstí
S nelidskou upřímností
koktaly svoji soustrast ubrečené
dlažební kostky
Ten den šel naposledy po bulváru
v dešti
Vladimír Majakovskij
|
