Miloš Váchal

VELKÁ POHÁDKA O FIALOVÉM DOMKU A VÍLE TEMNOVLÁSCE

Bylo jedno hezké městečko na návrší, kolem kterého se vinula Stříbrná řeka. Uprostřed městečka bylo velké náměstí s kašnou, ze tří stran stály úhledné měšťanské domy, na čtvrté stál kostel a hrad. Na radnici vládl pan starosta a konšelé.

Když povídám, že městečko bylo hezké, musím dodat, že ne tak docela. Tu a tam jste mohli narazit na nějakou fuj-tajbl chalupu, do které děravou střechou zatékalo a jejíž omítka odpadávala po kusech. Buď že majitel chalupy byl nepořádník a lempl, nebo že byl tak chudý, že neměl ani na hromádku cihel, na fůru písku a pytel cementu, či na pár střešních tašek, došků nebo šindelů. Anebo – a to byl třetí případ – nebyl majitel prostě žádný. Třeba proto, že zemřel a nezanechal žádné dědice.

Jedna z těch rozpadávajících se chalup stála u hlavní silnice, procházející městečkem kousek od náměstí, nedaleko Červené brány. Konšelé se užuž chystali ji nechat zbourat, aby nedělala jejich hezkému městečku ostudu. Pak se ale stalo něco zvláštního……..

Do městečka nad Stříbrnou řekou jednoho dne zabloudila čarodějnice. Totiž – zabloudila není to přesné slovo, protože ona tam přišla za jistým účelem. V sousedním městě, kde už dlouho žila a tvářila se jako počestná stará dáma, jí začínala pálit půda pod nohama. Někteří spoluobčané prokoukli její dvojí tvář – ve dne byla jako Dr. Jekyll, v noci jako Mr. Hyde - a tak čarodějnice v převleku šmejdí po krajině a hledá vhodné místo, kam by se mohla přestěhovat a dál škodit lidem.
Jak tak prochází ulicemi, padne jí do oka ta ošuntělá chalupa u hlavní cesty. Hned dostane nápad, že by ji mohla koupit a zřídit si v ní lichvářské doupě. Vezme na sebe podobu seriózně vyhlížející podnikatelky, zajde na radnici, ohlásí se tam jako zájemce o koupi té barabizny a přislíbí její opravu a zvelebení. A navíc ještě založení peněžního ústavu, který dosud v městečku chybí. Pan starosta i konšelé jsou rádi, že se obec té ostudy zbaví a ještě za ni získá trochu peněz do obecní kasy. A tak si s čarodějnicí-podnikatelkou plácnou a chalupa je její…….

Přibližně v ten samý čas přistěhovala se do nedalekého města půvabná hnědooká víla Temnovláska. Přišla sem za svým princem, aby společně s ním žila v jeho malém zámečku. Jenže princovo panství bylo příliš maličké a málo výnosné na to, aby dobře uživilo oba i zámecký personál – a tak víla Temnovláska si musí také hledat nějaké zaměstnání. Protože je šikovná a žádné práce se nebojí, brzy je najde. Ale o tom až později – vraťme se nyní zpět k čarodějnici a k její barabizně.

Přestože umí leccos vyčarovat, ze staré chalupy novou vykouzlit nedokáže; takové kouzlo její čarodějná kniha nezná. A tak se začínají na staveništi hemžit řemeslníci, které si baba najala. A řemeslníci se činí – pod jejich rukama se ošuntělá chalupa začíná rychle proměňovat v úhledný domek, vonící maltou a dřevem.

Tesaři stloukají nový krov, pokrývači jej pokrývají veselými červenými taškami, zedníci bourají staré, ošklivé a nepotřebné příčky a vyzdívají nové, tak, jak jim nová majitelka poručila, a zasazují do nich nová okna a nové dveře. Podlaháři pokládají nové podlahy, elektrikáři instalují osvětlení, instalatéři zdravotní techniku a fasádníci nahazují venkovní omítky. Nakonec přijdou stěhováci a nastěhují nábytek.

A ejhle – jednoho dne se u hlavní cesty objeví domek jako klícka, světlounce fialový, s bílým orámováním oken. Už není ostudou pěkného městečka, naopak, stává se jedním z nejhezčích domů u hlavní cesty. Na vývěsním štítu se objeví nápis „Výhodné půjčky a uložení úspor“. Pan starosta i všichni konšelé jsou spokojeni. A začínají přicházet i měšťané-budoucí klienti, přitahováni tím hezkým, novotou vonícím, světlounce fialovým domkem s veselou červenou střechou a se slibným nápisem na vývěsním štítu……..Spokojena je i čarodějnice, ale ještě jí něco chybí. To něco – přesněji řečeno : ten někdo – je pracovitá, svědomitá a inteligentní služebnice, která by vykonávala všechny její příkazy bez odmluvy a za skromnou odměnu. „Jenže najít takovou, která by zároveň měla reprezentativní vzhled a uměla dobře jednat s lidmi, nebude snadné“, pomyslela si čarodějnice, a pustila se do hledání.
……………
A tak se stalo, že jednou při svém pátrání potkává vílu Temnovlásku. Je uchvácena její přirozenou krásou, ztepilou postavou a pružným krokem. „Tuhle musím získat!“, řekne si pro sebe. Krásná dívka ji zdvořile pozdraví – neboť je slušně vychovaná a ví, že má zdravit starší osoby jako první.

Čarodějnice využívá situace, nasazuje přátelský úsměv a hned Temnovlásku osloví : „Milá děvenko, nechtěla bys mi dělat společnici? Budeš se u mne mít dobře! Bydlím v pěkném novém domku v městečku nad Stříbrnou řekou, hned u hlavní cesty. Přijď tam za mnou, jistě se domluvíme.“

Doma se Temnovláska radí se svým princem, jestli má či nemá nabídku té starší, seriózně vyhlížející dámy přijmout. Oba nic zlého netuší, protože jejich duše jsou čisté a bezelstné. Příštího dne se Temnovláska vypraví do městečka nad Stříbrnou řekou, vyhledá ten světlounce fialový domek s veselou červenou střechou a zaťuká na dveře.

Čarodějnice ji přivítá a jedná s ní, jako když máslo ukrajuje; smlouvu už má nachystanou a vlídně Temnovlásku pobízí : „Jen se neboj a podepiš, bude se ti u mne líbit, uvidíš.“ Po chvilce váhání víla uchopí pero a připojí svůj podpis. Jen letmo si stačí povšimnout, že stanovená pracovní doba je „od nevidim do nevidim“ a že nabízená odměna je opravdu skrovná, mnohem skrovnější než byla ta, jakou za svoji práci dostávala v předchozím zaměstnání, které musela opustit, aby mohla jít za svým princem. Domů se vrací se smíšenými pocity. Na jedné straně je ráda, že bude moci také přispívat do společného rozpočtu, ale na druhé je zarmoucená, jak málo času bude trávit s milovaným princem, který má také své povinnosti při řádné správě svého majetku.

A tak teď každý pracovní den jezdí víla Temnovláska malebným údolím Stříbrné řeky, kolem velkého středověkého hradu a dál a dál tím krajem, zvaným odedávna Prácheňský, až k Fialovému domku u hlavní cesty – ale všechny ty krásy jen stěží vnímá. Nová šéfka jí ukládá stále nové a těžší úkoly, které sice Temnovláska díky své vrozené inteligenci zvládá, ale přesto je pořád v jednom kole a někdy si bere práci i domů…….

Jedné noci má živý sen : přichází k ní stařec, vypadající jako pohádkový Děd Vševěd. Usmívá se na ni a říká : „Milá Temnovlásko, vím, co tě trápí a také vím, co ti může pomoci“. Víla se na něj tázavě podívá a udiveně se otáže : „Jak mne znáš, dobrý muži?“ Stařec se na chvilku odmlčí a pak vážně řekne : „Vím, že jsi vstoupila do služby ve Fialovém domku. Ale to jsi nevěděla, že tvoje nová zaměstnavatelka je ve skutečnosti nedobrá čarodějnice, která na sebe jen vzala podobu podnikatelky. Okrádá nestydatými úroky a bankovními poplatky nejen občany města, ale okrádá i tebe, neboť ti vyplácí směšný peníz za tvoji namáhavou práci, okrádá tě i o čas, který bys ráda věnovala společnému životu se svým milovaným princem.“


A stařec po chvíli pokračuje : „Dám ti tuto radu : Snaž se ze všech sil, aby se ti vyplnilo tvé největší přání. Pak bude zlomena i moc té čarodějnice nad tebou!“

Na chvíli nastalo ticho, Temnovláska se zarděla a řekla : „Jak ty můžeš znát moje největší přání? Cožpak vidíš do mého srdce?“

Na to stařec odpověděl : „Vím, že miluješ svého prince a on tebe, ale na splnění tvého největšího přání to nestačí. Musíš ho ještě víc milovat v tom čase, který ti po práci zbývá. Jak to uděláš, to nechávám na tobě.“ Opět se usmál a vytratil se jako pára.
……………..
Když se Temnovláska probudila, na západní obloze ještě svítily tři stříbrné hvězdy a odrážely se na hladině Stříbrné řeky, ale na východě už začínalo svítat. Bylo nutno vstát a přichystat se k cestě do práce…….Princ ještě spal po návratu z noční obhlídky svého panství, a tak ho jen lehce políbila na čelo, seběhla po schodech a odjela.

Cestou údolím Stříbrné řeky přemýšlí o svém živém snu a o tom, co vše může učinit, aby se jí splnilo to její největší přání, a vláda čarodějnice nad jejím životem tak byla zlomena. Než dojede k Fialovému domku, rozjasní se jí čelo a na tváři se rozhostí úsměv.

Paní šéfové se zdá, že její služebnice je dnes nějaká jiná. Tak ráda by nahlédla do jejího srdce – ale ani tohle kouzlo její čarodějnická kniha – naštěstí - nezná. Zato Temnovláska se už nemůže dočkat konce pracovního dne – a zrovna dneska je tak dlouhý! Ach, jak se ten čas vleče! Kéž by bylo úterý, kdy mívá – jedinkrát za týden - zkrácenou pracovní dobu!

Konečně odbíjí pátá hodina odpolední. Úřední hodiny sice končí, ale šéfka si ještě přeje udělat uzávěrku, neboť je konec měsíce. To už je i na tak laskavou a ochotnou vílu příliš a tak si jen potichu povzdechne „vem tě, babo, čert!“ Teď už sice ví, že šéfka je překabátěná čarodějnice – ale nesmí dát najevo, že to ví……..

Do zámečku přijíždí už za šera. Princ se dosud nevrátil z denní obchůzky svého malého panství. Víla spolu s kuchtíkem připravují večeři, vtom klapnou dveře a princ přichází. Temnovláska se mu vrhne kolem krku a zašeptá : „Dneska jsem měla zvláštní sen. Budu ti o něm vyprávět, ale až po večeři, až si půjdeme lehnout.“

A vskutku, tentokrát si jdou oba lehnout dřív než obvykle a Temnovláska vypráví o svém snu. Princ pozorně naslouchá a pak se zeptá : „A jaké je to tvoje největší přání?“ Víla se trochu začervená – protože, jak už víme, její duše je čistá a bezelstná – přitiskne se k princovi a zašeptá mu to přání do ucha. Princ se zasměje a řekne jen : „Tak už zhasni!“

Nazítří ráno se poprvé přihodilo, že Temnovláska zaspala a přišla do práce pozdě. Šéfka se kaboní a mručí cosi o nespolehlivosti, ale neujde jí, že její služebnice je opět krásnější než včera. Kdyby tak věděla, proč! Také si povšimne, že už není smutná, ale má na rtech zvláštní úsměv.

Tak plynou dny a týdny, potom i pár měsíců uplyne. A šéfka už ví, kolik uhodilo, už ví, že o svoji půvabnou, inteligentní, svědomitou a laskavou služebnici brzy přijde. Mračí se, protože ze své podstaty nemá ráda lidi, a nastávající maminky teprve ne! Ale teď už není v její moci, aby na tom něco změnila. Nevraživě sleduje, jak se Temnovláska stává den ze dne krásnější…..

A pak přijde den, kdy princ i jeho víla usoudí, že té námezdní práce už bylo dost. Tentokrát jedou údolím Stříbrné řeky oba, společně vstoupí do Fialového domku a oznamují šéfce, že služba Temnovlásky s okamžitou platností končí. Rozezlená čarodějnice jen zlostně zavrčí, neboť dobře ví, že druhá taková služebnice není a nebude……..

A zase plynou dny a týdny, ale pro Temnovlásku a jejího prince je to čas velké naděje a očekávání. A jednoho dne, když se princ vrací z obchůzky svého panství, zaslechne trojhlasný dětský křik, pronikající otevřenými okny zámečku do širokého okolí, a jeho krok se změní v radostný trysk. Teď už ví, že největší přání jeho víly došlo naplnění…..

A jak tehdy předpověděl ten snový dědeček, zároveň byla zlomena i zlá kouzelná moc čarodějnice. Také proto, že měšťané se neustále vyptávali, kam že se poděla ta krásná, milá, přívětivá a spolehlivá pracovnice. A náhle si povšimli, že ty úvěry a bankovní poplatky nejsou tak výhodné, jak sliboval nápis na vývěsním štítu! A houfně si začali vyzvedávat své úspory, takže nakonec ta podnikatelka-čarodějnice skončila bankrotem.

Možná očekáváte, že zlomením vlády čarodějnice nad vílou Temnovláskou se rozpadl i ten hezký domek. Nerozpadl – právě proto, že nebyl vyčarován, ale postaven a zkrášlen poctivou lidskou prací. Takové věci jen tak nezmizí. Baba ho nakonec prodala poctivější firmě a jeho světlounce fialová fasáda s bíle orámovanými okny a veselá červená střecha dál přitahují pozornost návštěvníků městečka. Kdyby tomu tak nebylo, nevznikla by ani tato pohádka.

Červenec 2011