literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Vladimír Páral má 90 let!

Vladimír Páral: Jít za svým snem
MALÉ OHlÉDNUTÍ
Přemnoho času uplynulo od toho dne, kdy jsme se spisovatelem Vladimírem Páralem setkali pracovně poprvé. Usedli jsme tenkrát na bílé židle k bílému stolku v jeho zahradě v Ústí nad Labem, pod jabloň, na které zůstalo jedno podzimní žlutočervené jablko. Růže pomalu odkvétaly a omamně voněly. Páralova slova jako bych slyšela ještě dnes: „V růžích je napětí, tajemství, jako v každé ženě, a ovšem i rozkoš, protože při doteku jsou vzrušivě hebké a poddajné. Ale mají trny, stejně jako ženy, jenže na rozdíl od nich naštěstí nemohou mluvit nebo se dokonce hádat. Osobně mám nejraději růže růžové, tedy klasické, které tady na mých záhonech vidíte… jejich postupný vývin je pokaždé pro mě nový šok.“
A právě tehdy, v tomto kouzelném prostředí, na sklonku dne, jsme s Vladimírem Páralem vymýšleli koncept knihy, shrnující jeho profesní i osobní život. Knihy, která později, v roce 1995, vyšla s názvem Profesionální muž. Kdo by se v souvislosti s významným tvůrcem, na jehož knihy stáli lidé hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století dlouhé fronty před knihkupectvími, zabýval počítáním a čísly.
A přece…
Jedno číslo, boubelatě kulaté, 10. srpen 2022, nelze nyní opomenout. Toho dne se populární spisovatel, známý svými prózami, které vyšly v neuvěřitelných celkem tři a půl miliony výtisků, Vladimír Páral dožívá v plné síle devadesáti let! Devadesát let prožitých, řečeno idealisticky, typickými slovy samotného mistra slova: „Vradostech ze života samotného, v souladu a harmonii.“
ODKUD PŘICHÁZÍME, CO JSME, KAM JDEME?
Narodil se v Praze, později se Vladimír Páral s matkou - půvabnou a věčně zasněnou Ludmilou, otcem, - katolicky vychovaným, moravským důstojníkem Aloisem a starším bratrem Bohuslavem, přestěhovali do rezidenční brněnské čtvrti nedaleko parku Lužánky. Převážnou část svého života žil potom v Ústí nad Labem, kam situoval většinu svých románů. Jako novopečený inženýr chemie nacházel inspiraci v továrně, kde pracoval v oddělení zabývající se zušlechťováním textilu a vývojem sexuálních hormonů. Od svých pětatřiceti let se živí výhradně psaním. Jeho šestnáct románů (například Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Mladý muž a bílá velryba, Generální zázrak, Playgirls, Země žen, Válka s mnohozvířetem, Tam za vodou, Kniha o biči) vyšlo v desítkách českých i zahraničních vydání a dalo podklad k natočení sedmi filmů a vytvoření jedenácti divadelních inscenací.
SNY JSOU SEMÍNKA KONÁNÍ
Oblíbeného prozaika, obdivovatele žen, lva salonů, gentlemana každým coulem, který ani s přibývajícími lety neztratil nic ze svého espritu, jsem potkala v červenci tohoto roku na kolonádě malebného města Mariánské Lázně, kde žije již od roku 1995. Zde jsou jeho aktuální slova: „Lidé zpravidla nacházejí svůj domov tam, kde žili jejich rodiče, nebo kvůli práci či svým dětem, a dopřávají si ročně maximálně tři čtyři týdny dovolené v krajině svých snů. Mojí vysněnou krajinou bylo celoročně zelené – protože zde rostou statisíce smrků – údolí Mariánských Lázní, a tak jsem si svůj sen splnil. Miluji toto město. Je pro mě symbolem krásy… Často si připomínám svou první návštěvu těchto lázní, které jsme, dávno tomu, navštívili se svou chotí Marií. V duchovní rovině byly pro mne jedním nevídaným zázrakem. Odehrálo se to v březnu, kdy těžký, mokrý sníh v mariánskolázeňských lesích za slunného dne začal, jakoby najednou, jakoby nějakou vyšší režií, sjíždět z obtížených větví, které se při svém prudkém osvobození prudce rozkomíhaly a vyšvihly se do výše, kde již zůstaly. Tento obraz, osvobození z pout, provedený v božské režii jarního slunce a sněhu, je jedním z mých nejmocnějších vizuálních vjemů… Abyste, paní Hedo, věděla, les je pro mě volnost, vydechnutí. Vždyť v něm jsme my, lidé, začínali tenkrát, pradávno před vznikem peněz, politiky, televize… Tenkrát, když jsme poprvé a naposledy byly svobodní.“
Chtěla jsem Vladimíru Páralovi, který vypadal nedlouho před svými narozeninami, stále neuvěřitelně mladě a byl nabitý energií, ještě položit jednu zásadní otázku. Předešel mě však o několik vteřin, když pronesl: „Ovšem, abyste se nemýlila. Nejen les, rovněž ženy, ženství, to věčné téma mě stále zajímá. Doutnám, doutnám… ale stačí malý závan vánku a vzplanu.“
AKTUÁLNĚ
Z úřední desky Mariánských Lázní cituji: „Za dlouholetou popularizaci města a u příležitosti spisovatelova jubilea se zastupitelstvo Mariánských Lázní rozhodlo udělit Vladimírovi Páralovi čestné občanství.“
Vážený Mistře, gratuluji Vám srdečně k občanství. Gratuluji k 90. narozeninám. Kéž je Vámi, pro Vás, toto úctyhodné číslo stvořeno v radostech a ve zdraví.
Heda Bartíková, červenec 2022

Mirek Huptych nabízí kalendář

Milí přátelé,
dokončil jsem kalendář, na kterém jsem intenzivně pracoval od loňského ledna a je vyvrcholením víc jak desetileté práce na ilustracích Labyrintu a nyní půjde do tisku.
www.huptych.cz/n/kalendar-pro-deti-uplnku
Práce na něm mě moc bavila...
Inspirován úžasnou a nadčasovou knihou J. A. Komenského jsem do ilustrací vložil svoje úvahy a přemýšlení o světě...
Do obrazu světa jako labyrintu jsem vložil řeku času, která končí tím, že se přeleje přes město do ráje... Na konci hledí Adam s Evou na nakousnuté jablko Poznání... Kdo nakousl to jablko je otázkou, na kterou hledá odpověď Narcis, který zírá do Univerza...
Reflektuje to moje obavy ze současného stavu světa a je snad i jakýmsi varováním před válečnou pohromou...
Obrazové ztvárnění Ráje bylo pro mě příležitostí pustit si imaginaci na špacír, vložit do představy Ráje všechno, co mám rád...
Komenský našel útěchu z tragických událostí života ve víře, kterou nacházel ve svém srdci...
Práce na Labyrintu byla pro mě zároveň léčením fyzickým i duchovním, cestou do vlastního srdce...
Skrze uvědomění vlastní konečnosti pobývání na světě, bylo pro mě (a stále je) naléhavé nalézt cestu do domova srdce, zpevnit svou víru v to, že láska vítězí nad smrtí...
Spojení s projektem Dětí úplňku je pro mě šťastnou volbou, setkává se s tím, co ve svém srdci nacházím jako to, co je dobré nejen pro mě, ale i pro druhé...:-)
Mirek

V pátek 8. července zemřel v Nemocnici Motol můj kamarád Josef Rebec. Bylo mu 80 let.

Jeho otec, nositel stejného jména, byl spisovatel a nakladatel a své knihy podepisoval pod pseudonymem Josef Roden.
Josef Rebec byl přítelem a fotografem Václava Hraběte a hudebního skladatele a varhaníka Jiřího Růžičky. Oba dva bydleli nějaký čas v bytě Josefa Rebce na Národní třídě 35. Josef byl pro mne zdrojem vyprávění o Václavu Hraběti.
Zprávu o Josefově odchodu jsem dostal od jeho vnučky Adriany Rubešové, která se o něj do poslední chvíle starala. L. H.

Zdeněk Kolařík vydal sbírku básní!

Verše z knížky byly již publikovány v Divokém víně číslo 119 v rubrice Poetický démon. Knížečka má všechny náležitosti ve formátu A6 je vázaná v pevné vazbě s přebalem, čítá 60 stránek a je ilustorvaná barevnými obrázky Aleše Knotka. L. H.

Navštívil jsem svého moudrého přítele a dávného učitele psychologie profesora Milana Nakonečného!

Milan, přestože je mu 90 let, stále píše odborné knihy a intenzivně se věnuje malování. Ukázal mi svůj autoportrét.
Milane, buď zdráv a vesel!
Lu

Václav Bárta zve na 85!

History o. s. připravilo k významnému výročí Václava Bárty program.
PĚTAOSMDESÁT

Václav Noid Bárta, Dalibor Bárta, Vít Fiala, sólisti muzikálu J. K. Tyla Plzeň, Harmonie Kraslice, potomci a další.
Křty nových knížek.
Divadlo U Hasičů čtvrtek 29. září od 19 hodin.
Program, dárek a hostina za pětistovku.
Předprodej v pokladně divadla a Ticketportal.

Alice Horáčková vydala další knihu Rozpůlený dům, příběh sudetské rodiny.

Román o svobodomyslných ženách a pytlácích, kšeftmanech s textilem a spiritistech se odehrává v sudetské vesnici první poloviny 20. století. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, k jaké národnosti se kdo přihlásí při sčítání lidu, kdo dřív vystaví novou školu a kdo komu zamordoval psa jménem Masaryk.
Je to příběh o tajných láskách, útěcích, křivdách, změnách jmen i příjmení a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Autorka splétá velký „famílienromán“ z rodinných příběhů, vzpomínek i archivních záznamů, střídá mužské a ženské hlasy a fantazii s citacemi. K románu ji inspirovala vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Jeden z jejích předků se dokonce stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.

Román Rozpůlený dům Alice Horáčkové se čte jedním dechem jako napínavá kronika. V Krkonoších se mluvilo česky i německy, osudy rodin se zde potkávaly, prolínaly a protínaly. A to vše je z této mimořádné knihy cítit. Název může evokovat něco rozbitého, ztraceného. Je tomu ale přesně naopak. Díky této mimořádné knize srůstá rozbitá minulost dohromady a vzniká její plastický a celistvý obraz.
Jaroslav Rudiš

239. děťátko je holčička Karolína a vstoupila do života dvířky babyboxu v Nemocnici Jablonec nad Nisou.

Dvířka vrzla ve 23 hodin, a když jsem za chvíli volal na dětské oddělení, zvedla mi telefon sestřička, vlídná a milá dáma. Děťátko je podle jejích slov dnešní, čisté a pečlivě oblečené, zabalené v bílo-růžové dece, na hlavě má bílou čepičku a v puse dudlík. ,,Je cítit od kouře“, sdělila mi. Pochlubila se, že vyzvedávala z babyboxu i první jabloneckou holčičku Silvii v roce 2011. Karolína posunula skóre holky vs kluci na 131:108. Je osmé letošní děťátko.

Od České mincovny a jejího marketingového manažera, Jaroslava Černého, dostane do kolébky zlatý novorozenecký dukát. Česká mincovna sídlí v Jablonci, a tak bude radost našeho mecenáše o to větší.

Ať žije Karolína Jablonecká!

Je možné koupit fotografie Pavla Hudce Ahasvera?

Zarámované fotografie je možné koupit na níže uvedené adrese.
Fotografie Pavla Hudce Ahasvera jsou ke koupi v Antique Ahasver, Propkopská 3, Praha 1 - Malá Strana
Otevřeno: Úterý - Neděle 15:00 - 19-00
Kontakt: Dita Hudcová Tel: 608 203 735

Pavel Hudec Ahasver zve na výstavu svých fotografií!

Otevřením 82. babyboxu v Nemocnici Hranice jsme připomněli 17. výročí od zřízení první bedýnky v pražském Hloubětíně v roce 2005!

Ve středu 1. června, symbolicky na Mezinárodní den dětí, prezentoval Zdeněk Juřica, výrobce a člen správní rady spolku, 82. babybox v Nemocnici Hranice. Nepodařilo se získat dary od místních mecenášů na pokrytí nákladů, a tak nás zachránil mnohonásobný dárce Vojtěch Novák, majitel Květiny Novák Praha, a. s. Děkuju, milý Vojto! Děkuju všem dárcům, bez nich by nebyl babybox ani jeden! Zvláštní poděkování patří České mailingové společnosti a jejímu majiteli Davidu Frostovi za zajišťování naší korespondence. Děkuju České mincovně, která obdarovává všechna odložená děťátka zlatým novorozeneckým dukátem.
Z původních 46 bedýnek, které byly již technicky de mode, jich Zdeněk Juřica vyměnil 39 za babyboxy nové generace a celkem jich instaloval 75. Za sedmnáct let své existence pomohly vstoupit do nového života 238 nechtěným lidským mláďatům.
V SeneCura SeniorCentrum Chrudim budeme otvírat další babybox 8. září ve 12 hodin a do konce roku máme v plánu ještě zřídit babybox v Tachově, posledním okresním městě v České republice dosud bez záchranné bedýnky. V plánu je vyměnit i posledních sedm původních babyboxů za babyboxy nové generace.
Spolek Babybox se dostává do prekérní finanční situace, protože všechny součástky až několikanásobně zdražily. Prosím tedy, milí přátelé dětí, zvažte dar, pomůže doslova každá koruna. Zadostiučiněním pro vás budou další zachráněná děťátka.
Babydědek Lu

Natáčel jsem s Terezou Krippnerovou celovečerní biják!

V hlavních rolích byla Tereza a já. Film se jmenuje „Všechno, co mám ráda“ a vysílat ho bude Česká televize na Jedničce ve čtvrtek 16. června v 11 hodin. Terezka je maminkou tříměsíční Františky a tříletého Tobiáše, a tak si nedovedla představit, jak může maminka odložit děťátko do babyboxu. Kladla mi celou řadu zvídavých otázek, jenom se obávám, že po sestříhání bude výsledkem tříminutový filmeček.
Natáčení bedlivě sledoval marketingový manažer České mincovny, a. s., Jaroslav Černý, a tak jsem pochopil, že mým úkolem je zdůraznit, že každé děťátko odložené do babyboxu dostane do kolébky od České mincovny zlatý novorozenecký dukát. Doufám, že jsem to řekl dost důrazně, zdálo se mi, že Jaroslav je spokojený.
Taky se mi zdálo, že Terezka Krippnerová se mnou komunikuje ráda, protože si se mnou začala tykat a pomáhala zvukaři protáhnout kabely od mikrofonu pod mojí košilí, přičemž mě sama rozepínala.

Radek Lehkoživ vydal sbírku básní To snad není možný!

Knížku největšího českého básníka Radka Lehkoživa vydalo Nakladatelství Bondy pod taktovkou Luboše Y. Koláčka a Dušana Spáčila. Ilustrace jsou z dílny Ivana Baboráka. Knížka čítající 200 stránek formátu A5 v pevné vazbě je vytištěna čtyřbarevně a čtenáře poezie jistě potěší.
Největší český básník Radek Lehkoživ měří 206 cm!
L. H.

238. děťátko je klučík na záchrance v Českých Budějovicích! Jmenuje se Jaromír Jirsa!

Jaromír je novorozený a vstoupil do života babyboxem v neděli 22. května v 22:04 hodin zabalený v bílém ručníku. Telefonoval mi ředitel záchranky Marek Slabý, byl zrovna na výjezdu, a ujistil mě, že chlapeček je na první pohled zdravý. Je pátým budějovickým děťátkem, druhým klukem, letošním sedmým děťátkem z babyboxu. Skóre holky vs. kluci posunul na 130 : 108.
Ptáte se právem, jak znám jeho jméno. Před několika dny mi volal soudce Ústavního soudu JUDr Jaromír Jirsa a ptal se mě, jak pojmenovávám děťátka. Vysvětlil jsem mu, že podle přátel a mecenášů. Soudce o jménech dětí chystá elaborát. Pojmenoval jsem tedy budějovického klučíka na počest Ústavního soudce.
Jaromír dostane do kolébky zlatý novorozenecký dukát, kterým Česká mincovna tradičně děťátka z babyboxů obdarovává. Děkuju České mincovně a jejímu manažerovi Jaroslavu Černému, jenž s nápadem přišel.

Ať žije
Jaromír Jirsa budějovický! Ať žije Jaromír Jirsa z brněnského Ústavního soudu!

Jindřich Štreit zve!

Oldřich Damborský mi poslal svoji novou knížku Víno z kyselých hroznů.

Knížka čítá 133 stránek skvělých básní v pevné vazbě, ilustrace Zdenky Měřičkové svědčí o tom, že výtvarnici se líbí dvojice žen, nebo je to na přání básníka? V tom případě jsme za jedno, milý Oline!
L. H.

Holčička odložená v hodonínském babyboxu 5. dubna!

V Hodoníně je jedna z posledních původních bedýnek a není tedy opatřena kamerou. O odloženém děťátku jsem se dozvěděl od novinářů z Hodonínského deníku. Správně by měla holčička číslo 235, ale dostane 237, abych nemusel předchozí číslování měnit.
Nemocnice mi zprávu o odložené holčičce nedala, přestože je to součástí dohody. Tedy dodatečně píšu, že holčička byla asi týden stará a zdravá. Od 11. dubna je v péči pěstounů. V nemocnici dostala jméno Mirečka, protože ten den měla Miroslava svátek. Mirečka zvýšila skóre holky versus kluci na 130:107.
Malá Mirečka je prvním děťátkem hodonínské nemocnice za 11 a půl roku existence babyboxu.
Děvčátko dostane již tradičně zlatý dukát od České mincovny, a. s.! Děkuju České mincovně a jejímu marketingovému manažerovi Jaroslavu Černému, který s nápadem obdarovávat děti z babyboxu přišel.
Ať žije Jaroslav! Ať žije Mirečka!

Petr Cincibuch k odchodu Vladimíra Křivánka.

VLADIMÍRU KŘIVÁNKOVI

Smuteční hosté
jen těžce vzdorují času
na schodech k obřadní síni.

Na motolský kopec padají
do rozkvetlých třešní
barevné vzkazy zemí
jejichž jména neumím přečíst..

Je krásné žít.
28.4.2022

Jiří Žáček přeložil Písně nemilovaného.

Nejznámější báseň Guillaume Apollinaire Písně nemilovaného přeložil Jiří Žáček a vydal je vlastním nákladem. Knihu doslovem doplnil Václav Kubín.
Jirka mi poslal s věnováním jeden číslovaný výtisk. Báseň Písně nemilovaného v Jirkově překladu považuju za významný básnický počin.
L.H.

Ivan Halousek mi napsal!

Milí oslovení,
v rámci mých 80. narozenin vyjde zítra ve čtvrteční příloze MfD - DNES mag.
veliký rozhovor s mou maličkostí. Stojí to jen 22 korun. A jsou u toho obrázky!
Omlouvám se těm adresátům, kterým má pošetilost poslala tuto informaci podruhé.
Zdraví
IH