Zita Malaníková

CESTA ÚJEZDEM

Mizím noční Prahou
za sebou nechávám verše
doznívající pod Petřínskou branou
Oblékly se do namrzlého listí
Točí se v kole od vrchu dolů
některé ustelou si v korunách stromů
jiné se schovají pod sukýnky
třesoucích se macešek
Zlehounka přistanou s prvními vločkami
u Hladové zdi v půli listopadu
Ani ta opuka pro pár básní nepuká
Ještě jednou zakrouží nad hlavami
a potom v tichu zmizí
jak ptáci po setmění

DOBRÝ ZÁMĚR SMUTNÝ DOPAD

Lampion štěstí letí
Nevinně mrká na první bledé hvězdy
Rozsypané po modročerném večeru
Tiše se nese předzimním časem
A když mu dochází síly
Jemně a zvolna dosedá
Mezi nevinná zvířata
A za velkého křiku
Plameny propletou se mřížemi
A lehce ovládnou všechno
Co jim cestu kříží

NA KOLEJÍCH ČEKÁ VLAK?

Byli jsme známost z rychlíku
Drzý jak nádražní vrabec na vedlejší koleji nechal mě stát
Se vzkazem
Holka tvůj vlak už tudy jel
Můžeš si políbit…
A bílým šátkem zamávat

ŽIVOT JE ROLE

role
roleta
která se jednou zatáhne
Jde o to
zda to byla
je
bude
role
role
role
toaletního papíru!

Ostatní tvorba Zity Malaníkové publikovaná v Divokém víně:
DV 105/2020: Božská komedie a další
DV 75/2015: Ztracená, V bublině a další
DV 72/2014: Co dělat s iracionalitou a další