na další stranu
 Dopisy čtenářůPavel Vernerdopis z roku 1965Vážená redakce, bylo mi ctí dostat jako jeden z prvních do rukou 1. číslo Divokého vína. Úžasně se mi líbí a přichází mi právě vhod. Píši již dva roky poezii a setkávám se s nelítostnou kritikou pánů lektorů v literárních redakcích. Všichni do jednoho vytýkají mým básním úžasnou nesrozumitelnost. Celkem mě to překvapuje, protože já jim zase úžasně rozumím. Při pročítání Divokého vína jsem zjistil s nemalou radostí, že mnoha básním také nerozumím. Skýtá se tedy zde možnost jakéhosi debutu, ještě jsem totiž poezii nepublikoval. Posílám vám tedy několik básní a prosil bych o otisknutí. Karel Daňhel16. června 2003Ahoj Divoké víno, pořád ještě chráním štůsek DV, ve kterém jsme tu a tam publikovali naše legrácky. Honza Valtr a Maruška Borešová z Tábora — moji kamarádi z tehdejšího divadla poezie Arion — si ve starých číslech určitě také rádi počtou. Moje Písnění a veršovánky, aneb Básníř za dva halíře pak okrášlila ilustracemi Máša Valtrová a pak jsme je uzavřeli do šuplíku, neboť DV zaniklo. Honza Valtr je v Pardubické filharmonii — fagot, Maruška Borešová-Valtrová píše knihy o hereckých osudech (nejtlustší knihu napsala Rudolfu Hrušínském). Moje maličkost řediteluje táborské divadlo a létá s horkovzdušným balonem a tu a tam slyším, že Petr Cincibuch vlastní sbírku starých aut. My máme ještě starou aerovku cililink a tatru-kvíčalu a tak se teď více věnujeme poezii létání (a také padání) a opravám veteránů — na těch jmenovaných je práce pořád dost. Zdravím všechny, kteří ještě vzpomenou na klub DV na Staroměstském náměstí. Jiří Vlasák10. června 2003Vážený pane, čirou náhodou brouzdaje po webu narazil jsem na stránku www.divokevino.cz. Až se mi zatmělo před očima! Je tu zase mé mládí, doba malin nezralých? U nás na severu (tehdy v Děčíně) se Divoké víno šířilo téměř ilegálně. Byl to pro mne časopis — zázrak. Jsem ročník 1942, takže asi pochopíte, že znovuobjevení Divokého vína je pro mne velmi nostalgickou záležitostí. V knihovně ve spodní polici — vzdělanec se rád ohne :-) mám uložen časopis od č. 6-7/65 až do 6/71 včetně kalendářů… Ani nevím, jestli jsou to všechna čísla, jak vyšla. Jak už jsem řekl, nebylo snadné je tehdy sehnat. Ale i tak je to pro mne dodnes poklad. Už z nich „nasávala poezii“ i má dcera, které je dnes 34 let a má svou rodinu i knihovnu, kam by ráda „přesunula“ tátův poklad. Zatím jsem ho uhájil :-). Jak jsem byl v té době ovlivněn (kdo by nebyl?) nejen Divokým vínem ilustruji na přiloženém. Děkuji a zdravím Divoké víno! ještě je čas
už víš co je to důvěra
muži a ženy
vzala jsi mi to nejkrásnější
hledám tě v prachu ještě mám naději * * *
ještě jeden V Děčíně 2. 8. 1966 sestře Haně Marta Ehlová17. srpna 2003Milý Ludvíku, pěkně jsem si početla o sobě, i o tom řeznictví na Bělehradské. Mimochodem, objevila jsem, že tam mají fantastické šunkové párky; chodím je tam kupovat (ale ne často). Teď jsem si uvědomila tu hrůzu, že píšu na prvním místě o prozaických, i když chutných věcech místo toho, abych se zamyslela s nostalgií o době, kdy ta fofografie i ten verš vznikl. Dobře si pamatuji na naše „setkání“ v Ruzyni. Popravdě řečeno, nevnímala jsem Váš teplákový mundůr. Ze zkušenosti (i když v té době ještě nevelké) jsem věděla, že se přede mnou neobjevíte ve smokingu ani v civilizovaném obleku. Co mě na Vás zaujalo a zanechalo ve mně stopy, Vám prozradím dnes poprvé v životě. Byly to Vaše oči. Nikdy nezapomenu na jejich smutek ani na průzračnou modř skrz kterou se dral na jejich povrch; ani na jejich nepatrné, leč pro mne výmluvné „orosení“, kterými je ten smutek zamokřil na své cestě z hlubin Vaší duše… Hezký večer |
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
