na další stranu
Marek Sekyra
Starý hřbitov
Na židovském hřbitově
maliny dozrály,
přes zídku se sklání,
létem líbané děti
trhají dávné umírání.
Za zdí počmáranou datem
Křišťálové noci
umírá další den
o půlnoci.
Stínohra
Dvě nahá těla pod čtvercem okna
čekají na bouřku.
Stínohra větru větvemi stromů
ve světle blesků místo svící.
Hučení, šumění, bubnování
a naše těla čekající.
Chudá je srpnová kytice,
tři barvy na dně koše
bodláčí, rmen a ostřice,
tvé tělo podobné soše.
Stopy růže
Bílá paní si přišla pro zmrzlinu
a zjistila, že ji zamkli do zahrady,
vložila poklady do leknínů
a vyzpovídala se mi z té zrady.
Přes údolí most s okýnky
červené střechy se tísní jak školáci.
Bílá paní si rozpustí lokýnky
na nejvyšší věži v paláci.
Obraz
Krajina jak pozlacení svatí podél cesty,
nebe jak zdivo katedrály,
babí léto se blíží městy,
oranžová vlajka slunce pálí,
jež vyvěšena do oblaků,
jsou vidět už žebra mraků
a slunce k smrti pobledlé
sem tam bouřkou zakašle
léto zestárlé.
Kapky krve na jeřábu neskápnou,
zimničně vlny se třesou,
sladkovodní nereidka mi houpe loďkou,
krade mi vesla, která mě nesou.
Vichr mi na zátylek přilepil list javoru,
kříže lesních hřbitovů míří k mrakům nahoru,
jež za okny jdou a koukají ti přes rameno,
tvá modrá do nebe napíše navěky tvoje jméno,
když si stavíš stojan a chystáš barvy.
Mapy krajin neznámých
moře rozlévající se zatopuje,
jež vyschlé proud řek podmořských
na papíře voda zaplavuje.
Papír, smyčce a víno
na dosah ruky položíno,
zpod peřiny tenký hlásek
pro který třináct sedmikrásek
brzičko ráno natrhám.
|
