na další stranu
Jan Procházka
Labutě
„Když hodně přivřete oči, může
třeba i tato báseň připomínat labuť...“
Když
ráno otevřu srdce
zapíchneš mi do něj papírek
s povinnostmi na další den:
pracovat
přinést kytku
pochválit
pomilovat
Pak snídáš jako obvykle
na bílém podnose
a místo rajčatové šťávy
piješ mou červenou krev
Unavený přicházím večer
a z posledních sil
dávám zoufalým gestem
do lednice lahvičku:
„Láska — uchovávat na
suchém a chladném místě
Po otevření ihned spotřebovat“...
U piva
Pozval jsem svůj život na pivo,
vyříkat si všechno na rovinu:
„Já od tebe nich nechci,
o nic jsem tě neprosil, řekni mi,
co chceš ty ode mě...“
A Život, ten včerejší prodavač
zítřejších novin
(se) jakoby bezděčně protáhl
mou páteří a řekl:
„Víš, nejsi první ani poslední,
který nechápe, že ten, kdo
koho zve na skleničku jsem tady
vždycky já, ne ty...“
|
