na další stranu
 Spisovatel Bohumil Hrabal
V těchto dnech vyšla v nakladatelství Torst kniha Tomáše Mazala Spisovatel Bohumil Hrabal. Na 450 stránkách formátu A4 sdělil autor národu o Bohumilu Hrabalovi vše, co vstřebal za léta přátelství se spisovatelem. Kniha čítá 446 fotografií (autorem mnoha z nich je Mazal) a reprodukcí. Pro tvůrce a čtenáře Divokého vína je potěšující, že kniha vysvětluje vznik názvu knihy Kluby poezie: V tomtéž roce (1981) vychází Hrabalovi i kniha Kluby poezie. Celá kniha je rytmickým střídáním dvou protichůdných textů, „které se do sebe zasouvají jako zip“ – Hlučné samoty a Něžného barbara.
Samotný název knihy Kluby poezie má své reálné opodstatnění. V úvodu knihy o tom Hrabal píše: „Na svých toulkách pražskou periferií se Vladimír Boudník setkal se skupinou mladíků, kteří jsouce dojati a vzrušeni podivuhodným zákoutím, napnuli nad ten prostor bílý transparent s nápisem KLUB POEZIE. Tak vítr vzdouval ta poetická upozornění na čtyřech tkalounech tak dlouho, než déšť a vichr(…), než čas odvál i tu skupinu básnických mladíků…“ Hrabal měl konkrétně na mysli skupinu mladých básníků kolem Ludvíka Hesse, kteří ve sklepní „klubovně“ libeňské ulice Krejčího číslo 4 vydávali v letech 1964—1970 zcela nekomerční a ojedinělý literární časopis Divoké víno. (Jednou z autorek, která v něm publikovala, byla i Jana Černá–Krejcarová, která také pro Divoké víno napsala knihu vzpomínek na svoji matku Milenu Jesenskou. V edici Klub mladé poezie ji v roce 1969 Divoké víno v malém nákladu vydalo, ale v normalizačních poměrech již kniha nemohla být distribuována.) Onen transparent s nápisem KLUB POEZIE byl dlouho upevněn na rozcestí tří libeňských ulic… Ani vichr, ani déšť ho však neodvál. Klub poezie a Divoké víno umlčela normalizace rukou Státní bezpečnosti. Hrabalův název knihy není tedy jen ideálním pojmenováním pro spojení dvou textů, ale lze ho chápat i jako příležitostnou poctu mladým libeňským básníkům, které „čas odvál“. Tolik citace. Pro upřesnění Tomáši Mazalovi, literární historii i vám, milí čtenáři, nutno upřesnit, že Divoké víno vycházelo až do roku 1971 a jedno číslo, které se již nepodařilo distribuovat a zůstalo v zapečetěné tiskárně, vyšlo jako číslo 1/72. Pohrobkem Divokého vína a zoufalým pokusem o jeho vzkříšení byla pak dvě čísla Almanachu mladých autorů, jež vyšla v roce 1974 a 1975. V Krejčího ulici číslo 4 se „mladí básníci“ scházeli jenom v letech 1964 a 1965. Důležitá rada! Kupte si knížku, její nákup možná poněkud naruší váš rodinný rozpočet, ale litovat nebudete. |
|
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
