na další stranu
Hana Fojtková
Dědeček
Co půl roku někdy po čtvrt
jak se to tak přihodí
dědeček nám ukazuje
naše nové babičky
jsou to slečny chytroučké
hrozny vlastní maloučké
blízcí jsme si věkem bujným
děda září duchem mladým
anebo už senilní
kdopak na to odpoví
je moc smutný čím dál víc
čím ho máme potěšit
Čaj
Teď si právě představuji
být lžičkou v černém čaji
olízneš mě z obou stran
křivky pro to mám
v každičkém obloučku
dostaneš kapičku
v prstech se mnou otočíš
lehce na kraj položíš
vrátíš zpátky do čaje
mícháním zas začneme
Láska
Zchudneš zeslábneš
trochu zpozorníš
změníš svoje hodnoty
psát budeš paměti
pak vzkaž mi kamkoli
přijedu jako na koni
budu tě hladit po pleši
vařit dobrou večeři
Vloudí se malá chybička
budu už stařičká
O Ludvíkovi
Dogmatická panovačnost
to je tedy pěkná vlastnost
vládnou jí mužští Vodnáři
zvláště z Hájku někteří
nemají rádi pravopisné hrubky
na uších nosí pevné klapky
nic slyšet nechtějí
zbabělí za hradbou mlčení
jsme pro ně jenom hlupáci
kteří je ruší při práci
nedáte-li včas sbohem
šlehnou po vás ostrým slovem
a slovíčko odpuštění
není nikde k nalezení
Pohádka
Za bílou zdí za hustým břečťanem
na zápraží domu se štítem
dopadají paprsky bledého měsíce
kolem voní růžové a bílé svíce
Stojí tam básník labužník
snad ještě bojovník milovník
lysinu má hebkou
váhu nadprůměrnou
sleduje večerní zprávy
nerad zvedá telefony
miluje ranní koupele
postel si ale nestele
láskou jen tak proletí
všechno se stejně vytratí
duše sevřená úzkostí
napovídá dělat krutosti
proč působí tak tvrdě
asi je to dnes v módě
nudou okoralé srdce
bude zahubeno lehce
Za bílou zdí za hustým břečťanem
v hezkém domě se štítem
snad dívčin čistý cit
může ho zachránit
|
