Archiv divoké vinice

184. hříbě v mém chovu je klisnička Fra Cola, ryzka z matky Framony po otci Colorado Kid!

První zprávu o jejím narození jsem dostal telefonicky od pana Tomáše Svobody z Hájku, jehož dcera Adélka si všimla, že klisna rodí ve výběhu. Nebývá to časté, ale u rodiny F po prabábě Fríze si vzpomínám, že je to jistě počtvrté. Tomáš Svoboda mi zavolal v 16:53, ale než se sešli čtyři nosiči - Saša, její otec, Tonda a Ludvík, uplynuly skoro dvě hodiny.

Klisnička je hnědka s velkou bílou lysinou na čele, s pravou pánevní bílou do poloviny metatarsu, na levé bílý znak na korunce, s oběma hrudníma do spěnky, s pravou o poznání výš. Fra Cola za dvě hodiny po narození s malou pomocí vstala a s chutí začala sát.

L. H.

 

Dušan Spáčil posílá básničku k Velikonocům!

Evangelium
Ze soboty na neděli
boží mlýny melou
Lazar tančí na posteli
nebe volá helou
I ten co má špatnost v očích
dnes zaplatí panáky
Nahoře se kola točí
konají se zázraky
Na Golgotě v Izraeli
zakončil tu dlouhou práci
kámen odtlačil jak bárku.
"Tak čert má dnes po prdeli!"
diví se i stěhováci.
jak to ale napsat, Marku?
Veselé Velikonoce, hodně zdraví a štěstí přeje všem Dušan Spáčil

 

Skóre narozených hříbat a vydaných čísel Divokého vína je 182:182.

Bon Cola se narodila v neděli 26. března v časných ranních hodinách spontánně a bez pomoci. Je to drobná hnědka s velkou lysinou na čele, jež se zužuje do úzkého nosního proužku. Bon Cola je čilá, sama se postavila a dopoledne začala sama pít.

Matkou klisničky je Bonn Ace, je to její čtvrté hříbě. Otcem je hřebec Colorado Kid. Bon Cola se narodila 19 dní před termínem.

Neuvěřitelnou náhodou se narozením 182. hříběte vyrovnal počet vydaných čísel Divokého vína a narozených hříbat. Skóre je 182:182.

L. H.

 

Vladimír Hlaváč tiskne nebeské noviny!

Vláďa bydlel v domě číslo 9 v libeňské ulici Novákových, já ve vedlejším domě číslo 11. Od dětství jsme si hráli na chodníku třeba kuličky, později možná čáru. Chodili jsme do stejné školy na Palmovce.
V dospělosti mi pomáhal u koní a trochu i při stavbě na Hájku. Třeba jsme spolu vytvářeli podlahu ve stáji z železničních pražců. Už jsem je dávno vyměnil za dlažbu.
Vláďa se rozhodl, že bude pěstovat žampiony na hnoji od mých koní, a tak hnůj putoval v pytlích znovu do sklepa libeňského domu v Novákových ulici.
Vláďa byl tiskař a nějaký čas v té profesi pracoval i u mne, možná, že tiskl i některé z posledních čísel Divokého vína. Z hučení tiskařského stroje mu trochu začalo hučet i v hlavě, a tak jsem jej zavedl za svým přítelem Jiřím, psychiatrem. Jako pozornost za léčbu Vláďa odvezl na Jiřího zahradu v Poteplí u Kladna velký kámen. Jirka jej pojmenoval bláznův kámen.
Chatu v Poteplí užívá už jen Jirkova bývalá manželka Anna, ale název bláznův kámen se dochoval dodnes.
Když jsem se dozvěděl, že Vláďa už není mezí mými zbývajícími živými kamarády, zavolal jsem Anně a poprosil ji, aby u kamane chvilku postála a věnovala mu vzpomínku.
Vláďa odešel 21. března a bylo mu 76 let.
L. H.

 

Oldřich Damborský pro Bořka Mezníka.


Milý Lu, srdečně zdravím a děkuji za nové číslo Divokého vína. Dobře jsem si početl a zaujal mne článek o Bořku Mezníkovi. Zažil si toho v jeho drsném životě mnoho negativního a tak se nedivím, že psal hlavně o svých trablech s upřímností a pravdivě. Napadla mne už dříve básnička pro něho a nejen o něm. Posílám ti ji, s úctou k jeho citlivé duši. Tvůj Olin.

Sněženky (Bořku Mezníkovi) 7.3.2023

Přivírám oči a všechny vás vidím:
Jak kamarádka přijíždí ke mně na kole
a chce se projít,
aby mi vyprávěla o nemožném
opilém manželovi,
vidím jak pláče žena, která celý život
jen dřela a potom i doma
a nedočkala se vlídného slůvka
zatímco manžel
popíjel lahváče na kanapi
a chválil
středního útočníka fotbalového týmu.
A vidím
kamaráda z ubytovny
jak půjčil padesát tisíc dlužníkovi
a pak je nikdy neviděl
a potom ještě měl opletačky s policajtama.
Vidím bezdomovce na Hlavním nádraží
jak špinaví, zarostlí a promrzlí
si ohřívají ruce nad zapalovačem,
když
se jejich ženám zapálila lejtka
a našli si milence a je vyhodili z bytu.
Všechny vás vidím,
uražení, bezmocní a ponížení
a jsem s vámi
neboť básníci jako Atlanti musí
držet nebe
a mít cizí trable za svý,
pak se schoulit do klubíčka, do sebe,
a vědět, že někde ve stráni
se sněženky ve sněhu
zarosí
a krásou se zaskví...

 

Jindřich Štreit a Jindřich Buxbaum vás zvou na výstavu svých fotografií!

 

Křest nové knížky Jiřího Žáčka.

Život je krátký. A krásný.
Svou nádhernou novou sbírku básní nazvanou Život je krátký (s ilustracemi Josefa Velčovského) pokřtí dnes (15.3.) od 18.00 Jiří Žáček. Místo konání kavárna Dzomsa (Lucemburská 23,Praha 3). Zazpívá skupina Kanafas, verše recituje Blanka Hejtmánková. Přítomni budou i básníci Alois Marhoul a Dušan Spáčil. A určitě i mnozí další..

 

85. babybox v Nemocnici AGEL Šternberk!

Zdeněk Juřica, MONTEL Náměšť nad Oslavou, namontoval ve čtvrtek 2. března v Nemocnici AGEL Šternberk 85. babybox. Je umístěn na budově D (porodnice a dětské oddělení) u zadního vjezdu do nemocnice. Zvu Vás na slavnostní otevření, které se koná ve středu 29. března ve 12 hodin.
Od roku 2005 pomohly babyboxy vstoupit do nového a snad lepšího života 248 děťátkům, z toho dvěma letos – ve Znojmě a v Karlových Varech. V Olomouckém kraji bylo zatím odloženo 17 děťátek, z toho osm ve FN Olomouc, pět v Nemocnici AGEL Přerov a čtyři v Nemocnici Šumperk. Do konce roku 2023 zřídíme ještě babyboxy v Čáslavi, v Jilemnici, v Kyjově a vyměníme staré babyboxy za babyboxy nové generace v Neratovicích a v Třebíči.
V Olomouckém kraji jsme oslovili 6 800 potenciálních dárců s prosbou o podporu šternberského babyboxu, dosud jich odpovědělo jen 63, a tak prosím místní dárce, zda by ještě mohli zvážit dar. Pomůže doslova každá koruna. Návrh darovací smlouvy najdete v rubrice „Pomůžete?“ vpravo nahoře na titulní stránce. Smlouvu pošlete nejlépe mailem na info@babybox.cz. Potvrzenou smlouvu vrátíme mailem i poštou. Přiložte také logo své společnosti, abychom je mohli publikovat mezi dárci. Všichni budou zveřejněni na dárcovské listině umístěné přímo na babyboxu. Zachráníte další děťátka.

Babydědek Lu

Celek
Celek
Celek
Celek
Zdeněk Juřica uprostřed v šedém svetru s personálem
Zdeněk Juřica uprostřed v šedém svetru s personálem
 

Jiří Poživil uspořádal večer s básněmi Ladislava Landy!

Dílem náhody, šťastných okolností a především díky zhudebnění jedné básně Michalem Bystrovem objevil jsem před pár lety dílo Ladislava Landy. Ve snaze vymyslet nějakou zajímavou a netradiční akci s poezií v naší knihovně v Ústí nad Labem a s vidinou únorového výročí 75 let od Landova narození rozhodl jsem se jej ve čtvrtek 23. února připomenout čtením jeho poezie a vyprávěním těch mála historek a informací, které se dají po tolika letech nalézt a vyškrábat. Podařilo se mi dát dohromady snad všechno, co se schovává ve starých sbornících, literárních slovnících a otištěných vzpomínkách. I když bych rád věřil, že ještě nějaké drobné klenoty čas zavál do míst, kde je teprve objevím.

Zhruba dvaceti návštěvníkům jsem tak v kavárně v Knihovně Ústeckého kraje mohl číst básně o siréně v Ústí nad Orlicí, malé slabosti v kolenou i dívce, která do jara prý nevydrží. Ale především jsem mohl připomenout básníka, jehož život byl sice tragicky krátký, ale básně, které napsal, mají sílu i kvalitu i po skoro šedesáti letech rezonovat. Velice rád jsem se tohoto úkolu zhostil.

Za velmi milou podporu akce děkuji Michalu Bystrovovi, Ludvíkovi Hessovi, svým kolegům a Evě Havlíkové Landové.


 

Bořek Mezník odešel do básnického nebe.

Bořek Mezník byl autorem Divokého vína od roku 2004. Jeho typický rukopis se nedal přehlédnout. Narodil se 23. března 1974 v Brně a umřel 18. února 2023 v Ludíkově. Rozloučení s Bořkem Mezníkem se koná v sobotu 25. 2. 2023 v 11 hodin v obřadní síni v Boskovicích.
Bořek byl jeden z mála autorů, které jsem znal osobně. L. H.

BOLEST NA SRDCI
Ptala se mě psycholožka
jestli jsem o tom
už někdy víc mluvil
nebo něco podobnýho
třeba psal a tak
samozřejmě
že ne
jen v náznacích
u jednoho jejího kolegy
vím že se s tím
musím vypořádat
není jiná možnost
musím to přetrhnout
a postavit se k tomu čelem
když jsem byl ještě malej chlapeček
viděl jsem denně
jak můj táta
bije mýho staršího bratra
lítaly záhlavce
vlasy se škubaly
„já to do tebe namlátím
ty debile“
„ty tomu nerozumíš?“
prásk
takto ho učil matematiku
jednou jsem to nahrál
na kazetu
a pak to celý rodině
u večeře pustil
dostal jsem vejprask
nevěděl jsem proč
v té dětské hlavičce
mi to chování přišlo normální
protože jsem nic jinýho neznal
a začal jsem se ho bát
pak táta bráchovi
zlomil ruku
normálně mu ji překopl
když už brácha ležel na zemi
to už mi tak normální nepřipadalo
nesměli jsme o tom ale mluvit
bratr řekl
že spadl ze schodů
nebo něco podobnýho
bál jsem se ho čím dál víc
bil ho v podstatě celý dětství
mě pak taky
ale já měl to štěstí
že mi matika šla líp
ale byl jsem znechucenej
celým učením
celou školou
chtěl furt samý jedničky
nebo
„aspoň“
vyznamenání
objevil jsem kouzlo
byla to lež
zatajoval jsem špatný známky
bál jsem se křiku
bití a sprostých nadávek
viděl jsem to pořád a vidím
pořád před sebou
jak s bratrem zacházel
lež a podvod mě před tím ochránily
falšoval jsem podpisy v žákovské
a měl jsem klid
míň bití
samozřejmě následovalo
po každým rodičáku
kde se dověděl o mých
horších známkách
než jednička
psycholožka mi řekla
že to byla normální reakce
dítěte
ale co může vyrůst ze spratka
kterej se bojí
lže a podvádí?
vyhýbal jsem se mu
jak to šlo
ale nešlo
musel jsem do svýho pokoje
procházet tím jeho
každodenní přednášky
výslechy
a promlouvání do duše
hledal jsem únik
a sralo mě
že lžu a jsem srab
ale strach byl silnější
bil a škrtil i moji mámu
házel po ní věci
často jsem se za ní
pak přitulil
hladil ji po vlasech
a spolu jsme brečeli
a fotr seděl nasranej
a ublíženej
v obejváku
a tvářil se jako král
co je nešťastnej a dělá si starost
že ho poddaní nerespektujou
že si ho nikdo neváží
a že serou na jeho rady
někteří mámu považují za hrdinku
miluju svoji mámu
ale tohle neměla dopustit
a podílet se tím na tom
měl už dávno letět
z baráku
jenže tenkrát se to vůbec nenosilo
lepší nikdo
než ten hnusnej
sobeckej
hulvátskej tvor
je mně líto
že to tak bylo
a doteď s tím bojuju
ale musím to dostat ven
v pubertě jsem začal negovat
všechno
co se týkalo jeho chování
myšlení
a zvrhlejch mechanismů
„kamarádi se na tebe vyserou
ale já nikdy“
říkal
a o všechno se ho člověk musí
poníženě prosit
stal se ze mě zakomplexovanej
pokroucenej kripl
bez špetky sebevědomí a úcty
a s pocitama neustálý viny
a to mě provází pořád
musím se tomu postavit
jinak se opravdu zblázním
a moje děcka si to ponesou dál
třeba v jiné podobě
dodnes když vidím
jak někdo bije ženu nebo děti
zvedá se mi žaludek
polívá mě zima
a horko
a mám sto chutí
se zastat
a nechat se sám zbít
u mě už je to jedno
musel jsem to už
napsat
je to venku
tak

 

Jiří Poživil zve na Večer s poezií Ladislava Landy!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

248. děťátko je holčička Georgia z babyboxu v Karlových Varech!

Georgia vstoupila do nového života dvířky babyboxu Karlovarské krajské nemocnice v pátek 10. února v 14:58. Je to den pro mne významný, protože má 12. narozeniny můj nejmladší syn Antonín Václav Hess.
Georgia byla oblečená do růžového overalu, zřejmě po starší sestře, takže ji byl o dvě čísla větší. Na hlavě měla růžovou pletenou čepičku. Vzápětí mi volala přívětivá vrchní sestra Alžběta Novotná: „Holčička je v pořádku a podle ošetření pupku bych řekla, že přišla na svět v porodnici. U sebe měla dopis s informací, že se narodila 6. února. Maminka lituje, že si ji z vážných důvodů nemůže nechat.“
Jistě se ptáte, proč se jmenuje Georgia. Je to jméno, které dostala adoptivní dcera velké protagonistky babyboxů Zuzanky Isabelly T. , dámy, kterou obdivuju. Její adoptivní dcera se narodila ve Spojených státech v Atlantě, v hlavním městě státu Georgia, odtud její jméno. Zuzanka Isabella ji získala a přivezla si ji do Čech. Georgia je dnes krásná mladá dáma chystající se studovat konzervatoř.
Georgia je třetí karlovarské děťátko a druhé letošní celkem, třetí karlovarská holčička a 136. holčička z babyboxu!
Jaroslav Černý, marketingový manažer České mincovny, už razí pro Georgii zlatý dukát, kterým obdarovává Česká mincovna všechna děťátka odložená do babyboxů.
Ať žije Georgia Karlovarská! Ať žije Georgia z Atlanty!

Babydědek Lu

Novorozenecký dukát od České mincovny!
Novorozenecký dukát od České mincovny!
 

Milan Nakonečný má 91!

Navštívil jsem prof. PhDr. Milana Nakonečného, svého vysokoškolského učitele psychologie a velkého přítele, 8. února 2023 a popřál mu k 91. narozeninám. Milan Nakonečný se celý život věnuje magii a měl jsem tu čest za jeho pomoci vydat v Divokém víně knihu Magia Innaturalis v překladu Františka Kabeláka, v té době nejvýznamnějšího českého hermetika, ezoterika, okultisty, mága a kabalisty. František Kabelák zemřel v roce 1969 a vydání knihy se nedočkal.
Milan Nakonečný je autorem několika desítek knih z oboru psychologie a jiných. Do Divokého vína přispěl několika články o psychoanalýze a umění.
Milý Milane, přeju Ti zdraví a přiměřeně dobrou náladu! Tvůj Lu

Fotografie Antonín Václav Hess.
Fotografie Antonín Václav Hess.
 

247. děťátko v babyboxu Nemocnice Znojmo!

V úterý 7. února ve 21:56 vstoupila dvířky znojemského babyboxu do nového života - snad lepšího -holčička, kterou jsem pojmenoval Květuše. Jméno dostala po dámě, jež se nevídaným způsobem zapsala do projektu babyboxů. „Je asi dvoudenní a na sobě má tričko zřejmě po mamince, jinak je nahá. Je drobnější tak do tří kilo, ale na pohled zdravá! Hned ji nakrmíme!“ řekla mi dětská lékařka Kateřina Wojnarová, která měla právě službu.
Ve znojemském babyboxu je to první děťátko od 19. března 2015, kdy byl otevřen. V letošním roce je také první a přichází po delší pauze – naposledy bylo děťátko nalezeno 23. října 2022 v babyboxu na Praze 6. Skóre mezi holčičkami a klučíky Květuše změnila na 135:112 ve prospěch holek.
Česká mincovna už připravuje zlatý dukát pro novorozence s číslem 247. Dukáty obdarovává významný partner projektu všechna děťátka odložená do babyboxu. Ať žije Květuše ze Znojma! Ať žije její kmotra Květuše!
Babydědek Lu

Novorozenecký dukát od České mincovny.
Novorozenecký dukát od České mincovny.
 

Jindřich Štreit zve!

kliknutím zvětšíš!
kliknutím zvětšíš!
 

Přání od Rosti Opršala!

Když v únoru se zasadilo víno
vydrželo sněhy mrazy
vyrostl z něj rozsochatý kmen
spousta révy co uměla do burčáku kvasit
vydala a dává víno pro potěchu
chtělo by říci: Tož, dobré dílo, amen.
Ale kdež, šetřme dechu!
Přece zdaleka nejsme u dna.
Je předčasné zvonit na zvonec
je brzy sklánět praporec
dokud nám život chutná!


Milý Lu, vše dobré a všechno nejzdravější! Ať chutná…
Váš Ro

 

Narodil se Jan Hess, můj čtvrtý pravnuk!

V neděli 22. ledna kolem desáté hodiny dopoledne se narodil mému vnukovi Filipu Hessovi a jeho ženě Janě synek, jehož pojmenovali Jan. Jana a Filip už mají skoro čtyřletou holčičku Aničku. Moje vnučka Martina má také dvě děti - klučíka Adama a holčičku Žofii. Počítám-li správně, jsem čtyřnásobným pradědem.

Perličkou je, že dnes 22. ledna slaví své 70. narozeniny můj přítel, gynekolog Zdeněk Mayer. Blahopřeji všem!

L. H.

 

Vladimír Stibor zve!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Pavel Hudec Ahasver zve na výstavu fotografií!

Pavel Hudec Ahasver publikoval své fotografie v tištěném Divokém víně v 60. letech. Spolu s Pavlem Jasanským se stali nejvýznamnějšími autory fotografií časopisu. Pavel žije v proslaveném domě Hanzlberk v ulici Pod Vyšehradem, který byl střediskem avantgardních umělců v druhé polovině minulého století. Jeho dcera Dita nabízí starožitnosti a také Pavlovy fotografie v obchůdku Antique Ahasver v Prokopské ulici 3 na Malé Straně. Otevřeno má od úterý do soboty od 11 do 18 hodin a spojit se s Ditou můžete prostřednictvím mailu ahasver@sovice.net. Pavel Hudec Ahasver zve na výstavu svých fotografií, která bude zahájena v úterý 10. ledna od 18 hodin v Knihkupectví a kavárně Řehoře Samsy v pasáži domu "U Nováků" ve Vodičkově ulici 30. L. H.

Studenti Akademie výtvarných umění a jejich modely na fotografii z první poloviny 60. let.
Studenti Akademie výtvarných umění a jejich modely na fotografii z první poloviny 60. let.
 

Anima zve!

VÝSTAVA IMAGINATIVNÍCH OBRAZŮ A BÁSNÍ
„ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA“

Ve čtvrtek 5. ledna 2023 proběhne od 18.00 hodin slavnostní zahájení výstavy obrazů a básní Kateřiny ANIMY Duškové s názvem ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA v galerijních prostorách Tiché kavárny v Praze. Na vernisáži zazní autorská recitace ANIMA básní a hudební vystoupení Jiřího Šámala s hangem a zpěvem. Samotnou výstavu si zájemci budou moci prohlédnout do 31. ledna 2023.

Výstava ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA si klade za cíl předat lidem zážitek z uměleckého pohledu na svět, který je plný inspirace a hravosti. Chce na chvíli odvést pozornost od každodenních starostí a ukázat půvab všedního dne, který je naplněn drobnými radostmi. Autorka přitom považuje za důležité osobní setkání návštěvníků výstavy s originální tvorbou, kdy se lidé na chvíli zastaví, nechají se vtáhnout do uměleckého světa a umožní básním a ilustracím pozitivně působit na své emoce.
Kateřina ANIMA Dušková se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na téma lásky, života a kreativity. Její tvorba je naplněna specifickou energií. Tu v případě ilustrací zdůrazňují výrazné linie a barevnost, která se nese v kombinaci černé, červené nebo žluté barvy. Na ilustracích lze potom sledovat rozmanité postavy, zvířata a věci, které spojuje téma umění a hry.

Přijďte se podívat na vernisáž výstavy ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA a zažijte její jedinečnou atmosféru v přítomnosti autorky Kateřiny ANIMY Duškové v osobitých prostorách Tiché kavárny.
KATEŘINA ANIMA DUŠKOVÁ
Kateřina ANIMA Dušková je mladá česká básnířka a ilustrátorka. Narodila se v Opavě, v současnosti žije v Praze. Od dětství ráda hrála na hudební nástroje a zpívala. Dlouhodobě se věnovala hře na příčnou flétnu a sborovému zpěvu, se kterým se účastnila koncertních zájezdů po Evropě a USA. Během vysokoškolského studia se pro ni stalo hlavním zájmem psaní poezie a tvorba ilustrací technikou kolorované kresby. Poezii pravidelně publikuje na sociálních sítích a v literárním časopise, účastní se autorských čtení. Pořádá také výstavy vlastních obrazů a básní, které realizovala například v Praze, Brně a Opavě. Aktuálně pracuje na vlastní ilustrované básnické sbírce a nové kolekci obrazů.

TICHÁ KAVÁRNA
Tichá kavárna byla slavnostně otevřena na podzim roku 2011 a vznikla jako společný projekt neziskových organizací Tichý svět – chráněná pracoviště, o.p.s. a Tichý svět, o.p.s. Kavárna se tak stala první pražskou kavárnou s neslyšící obsluhou. Představuje prostor, kde mohou neslyšící pracovat, využít své schopnosti a ukázat sobě i svému okolí, že i v tak náročném oboru, jakým je pohostinství, se mohou s úspěchem uplatnit. Kavárna slouží rovněž jako tréninkové prostředí a nabízí podporu studentům a absolventům odborných škol pro jejich profesní začátky. Podnik se stal místem, ve kterém se můžete setkat s oběma světy – slyšících i neslyšících. Neslyšící si zde mohou objednat ve svém vlastním mateřském jazyce, tedy jazyce znakovém, potkat své přátele a zastavit se na „kus řeči“ nad šálkem dobré kávy. Slyšící hosté tu mají jedinečnou možnost vyzkoušet si znakový jazyk, jaké to je objednat si beze slov a užít si atmosféru, kterou kavárna nabízí. Komunikace s personálem se vůbec nemusíte obávat, úplně stačí ukázat prstem do nabídky. Pravidelně se zde pořádají výstavy, koncerty a jiné kulturní a vzdělávací akce. Zejména v teplých měsících se můžete těšit na příjemné posezení na zahrádce.

Tiskový kontakt: katerinaanima@gmail.com, +420 777 991 882
Oficiální webové stránky: www.katerinaanima.cz

 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 >