literární časopis založený v roce 1964

Filip Náplava

PROCHÁZKA LESEM

Táhnula jsi mě za ruku
jako by ses bála, že mě ztratíš.
Temnota lesa pohltila naše těla
a hlína se prohnula pod jejich váhou.
Měsíc ti zářil nad hlavou
a jeho nahota se stala nahotou tvou.
A hvězdy jako by se snažily
v jedno se sepnout s tvýma očima.
Ta chvíle zdála se býti nekonečnou
a krev na kolenou
byla známka síly lidských těl v lese
- jako v kleci zavřených.
A tvé vlasy byly tmou
a tvé tělo bahnem
a krev tvá – vášeň odtékající pryč.
A bylo ticho.
Jen ten měsíc v tvém srdci
a hvězdy v tvých očích zůstaly.
A já odcházel.
Ty jsi zůstala.
A měsíc a hvězdy pohasly
v černé tmě – uhasla jsi s nimi.
A já pochopil,
že jsi nebyla jediná,
kdo dnes večer krvácel.

TĚLO I DUŠE

Moje tělo chátrá
stejně jako má duše.
Pohozeno v temných bažinách
na konci světa.
V rozpoložení
na pomezí zatracení
a reality.
Tam v dálkách tichých,
kde svit slunce je
zázrak sváteční
a zpěv ptáků
symfonií večera.
Tam v dálkách
kam nikdo nechodí,
tam v dálkách
se rozpadá.
Duše shnilá a páchnoucí
ústy se táhne ven,
zatímco tělo
pro miliony červů
stalo se domovem.
Ach, tam v dálkách
postupně se rozpadám,
odcházím a uvadám.
Necítím,
jen tlející maso z těla
se loupe
a mé tělo je hostitel,
jako matka kojící miliony dětí.
Alespoň jednou v životě
jsem i já užitečný
pro dobro ostatních.

KRÁTKÁ SETKÁNÍ

Přišla a smála se,
kopala nohama
a ve všem mě převyšovala.
Kolotoč se točil,
zatímco my leželi
na trávníku a holdovali
alkoholu a neřestem.
A nakonec,
stejně jako ji tma
přinesla,
ji i odvedla.

Ta po ní
byla jako svíce,
zářila,
ale rychle uhasla,
přesto mě stačila spálit.

Další
si pamatuji jen matně,
její oči, ústa, ruce,
vůni.
Kde je ti sakra
konec, poupátko?

Nebo ta další?

Kde jsi?

Věřila jsi mi,
stála za mnou,
věděla, co dělám,
co říkám,
naslouchala si,
a já naslouchal tobě,
ať už u vůně vody,
při dešti, či nekonečné řeky,
ať už uprostřed hlubokých
lesů, či měst.
Ať už všude,
kam nás jen naše bolavé
nohy odnesly.

Kde jste?
Jste všechny pryč,
a ani jedna z vás se nevrátí.

A víte co?
Nevracejte se,
už ne.
Odešli jste, je to vaše volba.
Je mi to jedno,
protože já se těším
na všechny, které přijdou po vás.
Budou mě hřát, naslouchat mi,
milovat mě, ničit mě,
ale budou mé,
všechny do jedné,
budou mé!