Rozárka Riegrová

Báseň přikládám. Ale kdo jsem - to záleží, k jakému stolu si chcete přisednout, zdali vůbec.

Snad se nezlobíte... prý máte silný paprsek.

Přeji Vám den rozmilý,

Rozárka Riegerová

Neptejte se, kdo jsem. Neumím se smysluplně objasnit. Občas lze zachytit obrys v textech. Pekařka hostií, kněžka neexistujících krajin, děvče jedno jsem… I prašivý pes. Či alespoň chlup z něho, co komusi navždy uvízne v ústech. Nebo princezna ocejchovaná draky. Jindy strašák, co chrání srdce višní v sadech milostpánů. Seifertova Hendele. Cestička z drobků, aby naděje nezabloudila. To všechno jsem. Anebo, dost možná, že nejsem nic...

VYŠÍLENÍ

CIZINEC I.

Už rok jen sedí a tupě civí.
Z koutku úst mu vytéká ticho,
dvakrát do hodiny
přetáhne rukáv přes dlaň
a setře výkřik.

CIZINEC II.

Sázejí mu do hlavy
špinavýma rukama hlízy
odporu.
Nahými nehty hrabe mezi řádky
v nesrozumitelné modlitbě –
Dej, ať se neuchytí.

CIZINEC III.

Teče mi v žilách, to díky němu žiji.
V útrobách snů trávím jeho příběh
a jeho pot je jediná sklenice
v poušti příčetných.

CIZINEC IV.

Siamská dvojčata.
Jedno stojí na hranici pekla.
Druhé je peklo samo.

CIZINEC V.

Dívka se závojem motýlů kolem hlavy.
Ostatní ženy s ní nemluví. Závidí jí.
Kdo nejde blíž, nevšimne si,
že larvy těch motýlů požírají
vzpomínky na zítra.