Archiv divoké vinice

V sobotu 15. září ve 22:05 se mostecký babybox otevřel pátému nechtěnému děťátku.

Za třináct a půl roku je to 175. odložené dítě, v Mostě čtvrtá holčička a pouze jeden klučík! Letošní třinácté nechtěné lidské mládě. Děvčátko zvýšilo skóre holky versus klučíci na 101:74
Protože včera měla svátek Jolana, dostala tohle exotické jméno i čerstvě narozená a pouze v ručníku zabalená holčička vážící 3 330 g a měřící 48 cm. Informaci jsem dostal od vlídné a vstřícné primářky Marie Váchové, jež vystřídala v Mostě úhlavního nepřítele babyboxů Jiřího Biolka. Ujistila mě, že holčička je na první pohled zdravá. Připomínám, že v Divokém víně číslo 1 vydaném 19. září 1964 byla otištěna básnička Michala Třeštíka Jolaně.
Ať žije Jolana! Ať žije primářka Marie Váchová a pracovníci dětského oddělení Nemocnice Most.
Babydědek Lu

 

Jindra Štreit zve na výstavu!

kliknutím zvětšíš!
kliknutím zvětšíš!
 

Obec Lomnice se stala výstavní síní pro Jindřicha Štreita!

polar.cz/zpravy/bruntalsko/bruntal/11000013990/obec-lomnice-se-stala-vystavni-sini-pro-jindricha-streita

 

Tereza Boehmová zve na křest své knížky!

Klliknutím zvětšíš!
Klliknutím zvětšíš!
 

Hesla, aby byla vesla

Je zábavné, jak před volbami politici slíbí voličům skutečně všechno - ať je to rozumné nebo ne! U nás na osmičce například hned dvě partaje slibují, že zruší "Autobusák v Ládví."(myšleno u stanice metra Ládví) Ano, asi před rokem, tady pár aktivistů vyvolalo kampaň,aby se z Ládví nedělalo autobusové nádraží. Nikoho ale nezajímala - zjevně byli tito snaživci přímo z baráku, před kterým je autobusová zastávka - jinak to totiž nedávalo smysl. Provoz (a rámus) je totiž po přidání pár meziměstských linek prakticky stejný jako byl předtím! Život 99 procent lidí z okolí to nijak neovlivňuje! Navíc rozumný člověk si řekne- sakra, ale odněkud ty autobusy přece jezdit musí! A Ládví je na to docela dobré místo. Zkrátka volební heslo "pryč s autobusákem" je nejen populismus, ale navíc populismus, který nemůže fungovat, Stejně tak považuji za hloupé další místní volební heslo: Zrušíme drop in centrum v ulici Bulovka!
Samozřejmě potkávat feťáky, kteří si jdou pro metadon, není žádná radost. Ale kde jinde by takové centrum mělo být, než v ohyzdné ulici, kde skoro nikdo nebydlí a je vedle nemocnice? Prostě štvou mě lokální politici, kteří sází na lidské sobectví - a ještě to dělají blbě.
(ds)

 

1968 - 1945 Přetížené váhy historie

I když teď žijeme jiným výročím, připomeňme si – v roce 2015 uplynulo sedmdesát let od konce 2. světové války. Skončil obrovský konflikt, jehož poslední evropské dějství se kromě Německa odehrálo zejména u nás.
Osvobození Československa spojeneckými armádami bylo grandiózní vojenskou operací, při níž zahynulo (dle wikipedie) 351 Američanů, 1302 Poláků, 11700 Čechů a Slováků, 66495 Rumunů a 140000 tisíc Sovětů.

Sedmdesát roků, které od této kampaně uběhlo v roce 2015, představovalo to nejkulatější výročí - a ztráty, zejména Sovětů a Rumunů (!), byly opravdu obrovské. Slušelo se tedy tuto historii náležitě připomenout. A to včetně klíčové úlohy Sovětské armády, samozřejmě se všemi výhradami ke Stalinovi a komunistům. Stalo se to?

Posuďte sami.Abych to zjistil, podíval jsem se do elektronické výstřižkové služby Newton, která archivuje články a relace z drtivé většiny českých médií. A zjistil jsem, že zadám-li do hledacího okénka v rozmezí březen 2015 až červen 2015 slova „osvobození“, „1945“ a „Sovětská armáda“, vyskočí mi 847 článků.

Bylo to dost, nebo málo, nebo přiměřeně? Jak se to vezme. Pomiňme teď fakt, že minimálně padesát procent těchto mediálních výstupů sovětský přínos na osvobození naší země zpochybňovalo a Rumuny zmiňovalo okrajově a soustřeďme se na kvantitativní stránku věci. Chtěl bych totiž jen srovnat publicitu, kterou česká média věnovala padesátému výročí osvobození ve srovnání s mediální pozorností, které se dostalo padesátému výročí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy. Podotýkám, že nijak nezpochybňuji, že v potlačení Pražského jara sehrála Sovětská armáda úplně jinou, velmi negativní roli. Nepopírám, že šlo o nespravedlivou okupaci a že přinesla utrpení a nespravedlnosti. Ze zdrojů vím, že během roku 1968 zahynulo na následky okupace kolem 130 lidí – a většině z nich způsobila smrt Sovětská armáda. Výročí potlačení Pražského jara bylo proto opravdu potřeba náležitým způsobem připomenout. Podívejme se ale tedy kolik bylo tragickým událostem roku 1945 věnováno místa a jak se to jeví ve srovnání s publicitou konce války.

Opět jsem si v Newtonu zadal tříměsíční období - nyní ovšem červen, červenec a srpen 2018. Tentokrát jsem zadal frázi „okupace 1968“ a netrpělivě jsem čekal jak srovnání dvou významných výročí dopadne.

Výsledek je tento: o okupaci Sovětskou armádou bylo publikováno 5355 článků a skoro všechny (až na pár výjimek) byly jen opakováním a dalším a dalším rozmíláním antiruské propagandy. Musím říci, že při vší úctě k obětem roku 1968 a s vědomím toho, že okupace Sovětskou armádou přispěla k následné normalizaci a tisícům příkoří, které toto období pro nás znamenalo, nemůžu se nepozastavit nad tak obrovským nepoměrem publicity obou výročí. A nemohu se nezamyslet ani nad mírou jednostranné propagandy, kterou jsme nyní, podobně jako za totality, jen s opačnými znamínky, zahrnuti. Mrzí mne to, doufal jsem, že po padesáti letech už můžeme zacházet s vahami historie rozumně.

Matěj Kouba
(vyšlo na blogu idnes)

 

174. děťátko je holčička Lea v babyboxu ve Slezské nemocnici Opava! Jubilejní stá holčička

Dětská lékařka Soňa Krejčí v 19:05 vyzvedla z babyboxu zcela čerstvě narozenou holčičku, zabalenou, podle doktorčiných slov, v nevzhledném ručníku. Nešťastná maminka jí dokonce ani nepodvázala pupečník. Čtvrté opavské děťátko, druhá opavská holčička je na první pohled zdravá. Pojmenoval jsem ji Lea po paní Lee Vašendové z firmy Perfect Outdoor z Krnova, která nám sponzorsky vyvěsila billboardy v Moravskoslezském kraji. Malá Lea zvýšila skóre holčičky versus klučíci na 100:74! Stala se jubilejní stou holčičkou odloženou do babyboxu. Ať žije Lea! Malá i velká. Ať žije doktorka Soňa Krejčí! Zpráva mne zastihla na cestě z Jeseníku, kde jsem se Zdeňkem Juřicou a náměstkem nemocnice Lubomírem Prachařem domlouval technické parametry instalace nového babyboxu v jednom z posledních okresních měst v české zemi dosud bez bedýnky na nechtěná lidská mláďata. Babydědek Lu

Jesenická nemocnice, okno, které vybral technický náměstek Lubomír Prachař k instalaci babyboxu. Foto Matyáš Hess
Jesenická nemocnice, okno, které vybral technický náměstek Lubomír Prachař k instalaci babyboxu. Foto Matyáš Hess
Lubomír Prachař v místnosti s oknem, Zdeněk Juřica vyměřuje, cestou z Prahy znavený babydědek. Foto Matyáš Hess
Lubomír Prachař v místnosti s oknem, Zdeněk Juřica vyměřuje, cestou z Prahy znavený babydědek. Foto Matyáš Hess
 

Fotoobrazy 2017-2018 Fotografická výstava Vladimíra Stibora

Zcela prostý titulek přibližuje již desátou samostatnou výstavní kolekci fotografií Vladimíra Stibora /59 let/. Je synem novináře Štěpána Stibora z Počepic, který nikdy nepodepsal, že souhlasí se vstupem sovětských vojsk v srpnu 1968 na území naší vlasti.
Autor pochází z Nechvalic u Sedlčan, kde prožil krásné dětství a kam se po dvacetiletém působení v Praze znovu vrátil. Je otcem již dospělých dcer Diany a Luciány, patnáctiletého syna Štěpána. Věnuje se reportážní a umělecké fotografii, snímky této expozice spadají časem svého vzniku do období posledních dvou let.. Výstava přibližuje nezvyklé pohledy na přírodu a stavby zdejšího kraje lidí a kamenů, které unikají běžnému návštěvníku zdejší poetické krajiny, o nichž však cizinci mluví s nadšením. Několik fotografií zachycuje atmosféru v Bratislavě pár dní před Vánocemi 2017. Pár portrétů zajímavých žen výstavu doplňuje a zkrášluje.
Na své pouti za hledáčkem objektivu měl Vladimír to štěstí potkat se
s mistry české současné fotografie. Osobně se seznámil s fotografem Janem Reichem, který pobýval řadu let na chalupě v blízké Křemenici. Na odpoledních čajích v Neoluxoru sedával s pražským umělcem Františkem Dostálem, několikrát velmi rád spolupracoval a potkával se
s litoměřickém tvůrcem fotografie Stanislavem Ladou. Několikaleté přátelství jej spojilo i s moravským mistrem Jindřichem Streitem.
Dosud nejdelší – od dubna 2017 - a současně probíhající Stiborova výstava poetických snímků je již přes rok k vidění v modlitebně Husitů v Praze 8 ve Vítkově ulici 13, kde pod názvem Sakrální stavby Sedlčanska představuje cca patnáct fotografií nejzajímavějších a nejvzácnějších církevních památek Sedlčan a nejbližšího okolí. Ve výhledovém plánu 2018 se objevuje nabídka vystavovat na konci letošního roku v metropoli Slovenska.
Výstava zahrnuje cca čtyřicet nejnovějších obrázků. Pod úvodní slovo vernisáže se podepisuje pražská spisovatelka PhDr. Františka Vrbenská.


kontakt na autora: E-mail: stibor.vladimir@centrum.cz
15. srpna 2018, Slovenský dům, Soukenická 3, Praha 1

 

173. děťátko je kluk Pavel v Nemocnici Břeclav!

První břeclavské děťátko z babyboxu se zcela jistě narodilo dnes časně ráno. Do babyboxu vstoupilo v 7:27 minut, zcela nahé, zabalené v bílém prostěradle, s pupečníkem ošetřeným sponkou do vlasů. Váží 2 200 gramů a měří 46 cm a kromě toho, že byl lehce podchlazený, je zcela v pořádku. Zavolal mi to doktor ve službě Pavel Vajčner, který klučíka z babyboxu osobně vyjmul. Na oplátku jsem mu sdělil, že se chlapeček jmenuje Pavel, samozřejmě po něm. Milý doktor měl radost a prý by se nebránil, ani kdyby to byl Pavel Vajčner.
Pavel je jedenáctým letošním děťátkem, skóre kluci versus holky posunul na 74:99, kluci beznadějně prohrávají. Připomínám, že dnes slaví 15. narozeniny můj synek Matyáš Jaroslav Hess. Ať žije Pavel! Ať žije doktor Pavel Vajčner! Ať žije Matyáš Jaroslav Hess!
V pátek 27. července jsme byli vlídně přijati v Azylovém domě pro ženy a matky s dětmi ve Vsetíně, posledním moravském městě dosud bez babyboxu. Vsetínská nemocnice zřízení babyboxu několik let urputně odmítala, a tak jsme se snažili s pracovníky Azylového domu a především se starostou Vsetína Jiřím Růžičkou najít náhradní místo. Jiří Růžička byl dlouholetým ředitelem vsetínské společnosti ELIM nabízející pomoc lidem na okraji zájmu společnosti. Platí-li naše dohoda se starostou, bude vsetínský babybox v Azylovém domě otevřen ve čtvrtek 27. září ve 12 hodin. Ať žije starosta Vsetína Jiří Růžička!


 

Zdá se, že vyznamenat prezidenta nepomohlo.

To je ubohost, která se Kralupům brzy vrátí.s obrovskou ostudou.
Chápu, že za to nemůžete.


Jitka Košťálová napsal(a):
>
>
>
>
>
>
>
> Dobrý den, pane Sýsi.
>
>
>
> Mnohokrát děkuji za skvělou práci při vyhodnocení letošní autorské
> soutěže. Naše účetní vám pošle odměnu za vykonanou práci.
>
> Mám nemilou povinnost poprosit vás o vaši neúčast na sobotním
> slavnostním vyhlášení vítězů autorské soutěže. Tento krok vedení města
> je podmíněn kauzou, která nyní kolem vás probíhá. Děkuji.
>
>
>
> Mějte krásné léto.
>
> S pozdravem Jitka Košťálová, KD Vltava Kralupy

 

Jirkovi Žáčkovi se líbí chorvatská prezidentka.

Tak nevím, nemáme Chorvatům tu prezidentku odloudit? Anebo z ní chlapi zblbnou ještě víc než jsou teď? :-)

 

172. děťátko v babyboxu v nemocnici v Havlíčkově Brodě!

Dvířka babyboxu v Havlíčkově Brodě se otevřela dnes ve čtvrtek 26. 7. v 10:30 a bedýnka pomáhající nechtěným mláďatům přijala do svého klimatizovaného a ventilovaného prostoru páté nechtěné lidské mládě od otevření 13. 11. 2012. Babybox v Havlíčkově Brodě se stává proti očekávání dětské primářky MUDr. Mgr. Magdaleny Chvílové Weberové jedním z nejvyužívanějších. Dnešní děťátko je holčička, kterou jsem pojmenoval Verunka na počest dcery tiskové mluvčí nemocnice Petry Černo, jež má právě dnes narozeniny. Verunka upravila skóre holčičky versus klučíci na 99:73, v Havlíčkově Brodě je třetí holčičkou oproti dvěma chlapečkům. Mezi letošními děťátky nese číslo 10. Holčička je na první pohled zdravá a zcela novorozená. Ať žije Verunka! Ať žije Verunka Černo!

 

FAMU mele prázdnou slámu

Vyslechl jsem debatu dvou renomovaných filmařů o tom, co bylo důvodem nedávné "revoluce na FAMU" (studenti se snažili odvolat děkana). Podle těchto pánů spor tkví prostě v tom, že studenti si zvykli na studium - nestudium. A když se to děkan pokusil dostat alespoň trochu do normálu, prostřednictvím všemocného studentského senátu se vzbouřili. Na této renomované škole například před časem zrušili i dějiny umění! Studenti z minulých klasiků znají jen Formana, z jiných tvůrců si vzpomenou jen na toho "komunistu Vávru", fuj. (radikální "svazáci" z řad studentů i profesorů znemožnili i nové vydání ryze praktických Vávrových skript, ze kterých se rádi učili Chytilová či Menzel)
Prakticky se prý na škole neučí řemeslo, studijně se nesledují ani neprobírají klasické filmy, místo toho, se v hodinách jen donekonečna diskutuje. Profesoři nemají žádnou autoritu - částečně je to dáno tím, že žádné výrazné osobnosti, za nimiž je vidět filmařský úspěch, na FAMU dnes neučí (renomovaní režiséři obvykle po pár měsících prchají), částečně tím - co je bohužel obvyklé i na jiných současných humanitních školách - studenti si zvykli, že vyučující je jen jejich, kdykoli kritizovatelný a odvolatelný, parťák. A čím je to dané, že studenty podpořili i mnozí vyučující? Problémem je, že poté co se před patnácti lety stal na pár let děkanem bezvýrazný Bregant, postupně filmovou školu, proslavenou právě kvalitní praktickou výchovou, obsadila kasta v praxi zcela neschopných "filmových vědců". Podobně jako studentům i jim vyhovovalo nekonečné teoretizování a minimum skutečné tvůrčí práce. Současný děkan, byť také spíše teoretik, pochopil, že toto směřování je cesta do pekel. Vzepřel se, začal mluvit o změnách včetně personálních - což pochopitelně impotentní profesorský sbor vyděsilo až k výkřikům, jak je na FAMU ohrožena svoboda tvorby. Jenže nejde o svobodu, jde o to, že na FAMU zapomněli, že mimořádný film se dá udělat, jen když máte povědomí historických souvislostí a kromě nápadu umíte i praktickou stránku profese. Tolik názor lidí od filmu.
ds

 

Jindřich Štreit zve na výstavu!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Pavel Jasanský zve na svoji výstavu!

Fotograf Gallery
Pavel Topáš Jasanský
vernisáž ve čtvrtek 28.6.2018 od 18.00

Pavel Jasanský (*1938) během dlouhé a bohaté kariéry fotografa spolupracoval s mnoha výtvarníky i hudebníky a jako nezařaditelný solitér obsáhl žánry dokumentu, portrétu i radikální a osobité intermediální fúze. Těžištěm jeho komorní jubilejní retrospektivy je cyklus Nová krajina, noví obyvatelé (1985-90), zachycující přeludnou skutečnost skomírající totality. Ten je doplněn o průkopnickou instalaci Divák (1989), která kombinuje velkoformátové přemalované fotografie a videoartovou sochu. Výstavu uzavírá dlouhodobý projekt Podepsaných portrétů, který shrnuje Jasanského celoživotní vazby do úctyhodně rozsáhlého alba souputníků a přátel.

 

Rekviem za rybičku

V akváriu mi chcípla rybka. Respektive najednou nebyla.Zároveň přestal fungovat elektrický filtr.Myslel jsem si, ze tu nebožačku nasál,ale nebyla tam- nakonec jsem ji našel zalezlou pod dekoraci.Ale proč to říkám.Filtru nic nebylo, když jsem ho znovu zapojil, rozběhl se! A já si uvědomil, ze jsem byl přítomen stejnému divu,jako když někdo říká:" Představte si, přesně ve chvíli, když mi umřela babička, se zastavily hodiny!" Neboť,"z božího hlediska",proč bychom měli mít vetší nárok na zázraky než červená rybička?
DS

 

Vladimír Stibor zve!

kliknutím zvětšíš!
kliknutím zvětšíš!
 

Jiří Žáček mi napsal moudrost, kterou budu používat!

Oplotit Česko a velením pověřit zkušeného psychiatra!
Jiří Žáček

 

Co mi ke Karlu Sýsovi napsal Michal Černík

Milý Ludvíku,

pro Vaši informaci Vám v příloze posílám návrh na státní vyznamenání K. Sýse, který jsem vypracoval se souhlasem předsednictva UČS. Můžete ho otisknout, když budete mít chuť. Je tam vyjádřen můj názor na tvorbu K. Sýse.

Zažil jsem inkvizitory v 50. letech, dopadlo to na naši rodinu, zažil jsem je v 70. letech, o tom mluvím ve svých dvou rozhovorech, zažívám je v 90. a následných letech.
Která doba vlastně byla normální?

Dost vážně marodím a ničeho se již nezúčastňuji. Ale pošlu Vám nějaké básničky. Hlavně píšu pro děti, teď kratičké pohádky.


http://www.michalcernik.cz/nesmiritelnosti.htm


http://www.michalcernik.cz/nebe_mych_snu.htm


Zdravím Vás pěkně
Michal Č.





Návrh na udělení státního vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury básníku Karlu Sýsovi


Karel Sýs patří k nejpřednějším a nejoriginálnějším současným českým básníkům. Vydal přes dvacet básnických sbírek, několik básnických próz, publicistické knihy politických glos a komentářů, knihy esejů o výtvarném umění a literatuře, řadu historických knih, epigramy, ale i poetické knížky pro děti a překladové knihy, převážně francouzské poezie. Sýsovo dílo čítá na sedm desítek knižních titulů různých literárních žánrů. Jeho verše byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.

Karel Sýs se narodil před sedmdesáti dvěma lety 26. 7. 1946 v Rychnově nad Kněžnou. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze, avšak většinu života pracoval a pracuje jako časopisecký redaktor v různých funkcích v kulturních a literárních týdenících jako Tvorba a Kmen, v současné době řídí literární přílohu Haló novin nazvanou Literatura - Umění - Kultura (LUK). V roce 1999 inicioval s několika dalšími spisovateli založení Unie českých spisovatelů a dodnes je jejím předsedou. Unie českých spisovatelů spolu se Spolkem slovenských spisovatelů ho v prvním desetiletí našeho století několikrát navrhly na udělení Nobelovy ceny za básnické dílo.

Sýs zaujal už svou básnickou prvotinou Newton za neúrody jablek (1969) velmi osobitými a smyslově bohatými verši. Po ní následovaly další básnické sbírky, které se zapsaly do čtenářského povědomí: Pootevřený anděl (1972), Dlouhé sbohem (1977), Nadechni se a leť (1977), Americký účet (1980), Kniha přísloví (1985), Ztráty a nálezy (1989). Neodmlčel se ani po roce 1990, kdy byl on i jeho básnická generace zavržen a z literatury vyděděn, a své knihy si většinou financoval, distribuoval a prodával sám. Z tohoto období je třeba vyzdvihnout básnické sbírky Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž (1992), Pět let v mrtvém domě (1994), Básně až na zem (2006), Pouhý jen básník (2009), Apokalypsa podle Joba (2013), Tři vzkazy spáčům (2015) a Básně všeho druhu (2015). Ve všech výše uvedených knihách zaznívá básnicky pojatá kritika naší polistopadové reality.

Obsáhlá sbírka básnických skladeb Apokalypsa podle Joba patří k vrcholům Sýsovy tvorby, ale také k vrcholům moderní české poezie posledního století, hodnotově ji můžeme řadit do kontextu nezajímavější evropské i světové moderní poezie. V tom nejlepším slova smyslu se jedná o politickou poezii kriticky smýšlejícího básníka, který v gejzíru překvapivých metafor vyslovuje nelíbivé pravdy o dnešní době a jako vždy jde proti pravicové uniformitě myšlení.

Sýsovi je dán dar poezie, schopnost dávat do souvislostí zdánlivě spolu nesouvisející věci, jevy a děje a nabízet tak překvapivé poetické analogie, nádherné, originální metafory a obrazy, zmocňovat se všednosti a vytvářet z ní novou krásu, vyslovovat jedinečné básnické pravdy.
Nenechává se svazovat racionalitou, ale naprosto svobodně, s asociativní lehkostí a smyslovou fantazií se odpoutává od reality. Přitom výsledným tvarem jsou realistické verše, které si při svém výsostném jazykovém mistrovství udržují vnitřní logiku a srozumitelnost pro čtenáře. V poezii často vzdává hold technickému umu, vynálezům a vědě minulého století, s erotickou otevřeností píše o lásce, o vztahu k ženám, jeho častým inspiračním zdrojem je dětství. V mnohých verších (ale především v glosách a komentářích) zaznívá jeho levicová orientace, zůstává věrný ideálu sociálně spravedlivé společnosti. Pečetí celé básníkovy tvorby je humanismus.
Jako jeden z mála českých literátů si zachoval kritické myšlení k současnému politickému dění u nás i ve světě - například patřil k několika spisovatelům, kteří veřejně odsoudili válečnou agresi proti bývalé Jugoslávii a proti Iráku. Za své nekompromisní postoje je osočován a literárně umlčován především kulturními snoby tzv. pražské kavárny a pravicovými redaktory českých veřejnoprávních a soukromých sdělovacích prostředků. Sýs je pro ně personou non grata. Nikdo však, pokud není ovládán mimoliterární předpojatostí a politickou nesmiřitelností, nemůže Sýsovi upřít, že patří k nejvýraznějším žijícím básníkům a osobnostem české literatury. Státní ocenění Sýsovy básnické tvorby by se dalo chápat i jako akt rehabilitace už více než čtvrt století zakazovaného a dehonestovaného básníka a bylo by rovněž i posílením sebedůvěry dnes v Čechách stále embargovaných nezávisle myslících a levicově orientovaných spisovatelů a intelektuálů.
Za předsednictvo Unie českých spisovatelů návrh sepsal


Michal Černík

místopředseda UČS,

básník, autor knížek pro děti a publicista



V Praze, dne 20. února 2018

 

Dušan Spáčil se ke Karlu Sýsovi vyjádřil vtipně!

Je úplně jedno, jestli Karel Sýs dostane vyznamenání nebo ne. Skvělým básníkem, a nápaditým objevitelem těch nejpozemštějších zázraků zůstane vždy - nehledě na politické rozmíšky, nehledě na to, jestli dal Zemanovi diplom nebo ne. Čtěte Karlovy knihy, nečtěte články o tom, co si zaslouží a co ne.

 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 >