Archiv divoké vinice

Býti rytířem

Knížka Milana Blahynky „Glosy k losu Člověka v době prokurátorů“ má útlý vnitřní blok s vytříbenou grafickou úpravu. A nezvyklou gramáž obálky – „titulka“ je tak tvrdá, že pokud byste si ji dali do náprsní kapsy, a někdo by na vás šel třeba s nožem, nejspíš by vás ochránila před smrtelným útokem. Zajímavá je i parafa K. na titulce a kresba na patitulu – oba grafické prvky jsou dílem Milana Kundery, o němž je v této drobné knížce řeč především. Přiznám se ale – většinou na podobné detaily, zkrátka na vnější formu moc nedám, duše knihy je přece zakleta ve slovech! V tomto případě je na místě udělat výjimku. I to, jak tento spisek vypadá, podává o Blahynkově publikaci zajímavou informaci.
Nezvyklým způsobem vypravený text a pečlivá redakce svědčí o tom, že jde o knížečku, v níž autorovi (a zřejmě i vydavateli Davidu Vodovi) záleželo na každé myšlence a slově. Kresba i podpis (oboje převzaté z Blahynkovy soukromé korespondence s Kunderou) zase napovídají, že Blahynka, literární historik a zasvěcený vykladač díla českých básníků několika generací (od Nezvala a Biebla přes Miroslava Floriana a Jana Pilaře až po Karla Sýse, Jiřího Žáčka, i třeba Jiřího Kuběnu) je i v případě Milana Kundery skutečný znalec. A ta supertvrdá obálka? Tu vnímám jako obranný štít, který si podle Blahynky zaslouží Kunderovo dílo. Milan Blahynka v této knížce vystupuje jako rytíř, který se postavil na stranu stíhaného „krále“, v tomto případě nejúspěšnějšího českého literáta, jenž je v současné době pod soustředěnou palbou svých nepřátel, zejména ambiciózního Jana Nováka. A protože tento českoamerický autor použil proti klasikovi těžké kalibry, zejména ve své knize „Milan Kundera, Český život a doba“, je Blahynkův soubor drobných esejí především polemikou s tímto kontroverzním dílem.
Je ale tato Blahynkova obrana dávného známého (oba pánové se potkávali už v době, kdy Milan Kundera ještě ani neuvažoval o emigraci) úspěšná? Je zjevné, že na tuto otázku někteří odpoví kladně a jiní záporně a o volbě odpovědi budou rozhodovat nejen literární, ale bohužel i ideologická hlediska. A možná také míra povědomí o tom, jak jsme v Československu před rokem 1989 žili.
Knížka je v každém případě brilantně napsaná – a co je důležitější – srdnatá a poctivá. Poctivější než Novákovo poněkud barnumské arcidílo. Proč? Třeba proto, že z Novákovy knihy na hony čpí především snaha sesadit jemu nesympatickou literární ikonu, a s ní i odkaz všeho, co se odehrávalo v době Kunderova literárního mládí, zatímco z Blahynkovy sbírky esejů vane touha zabránit nespravedlivé ostrakizaci člověka, kterého si váží, a čelit zpochybnění odkazu poválečných literárních generací.
DUŠAN SPÁČIL

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Milan Vácha dal hřebci Marco Polo novou podobu.

Opravdu je jiný. Porovnejte s předchozími fotografiemi. Tříletý vítěz Velké jarní ceny hřebec Marco Polo rostě pod rukama sochaře do krásy.

 

Na místě pomníku maršála Koněva je nový pomník a expozice s názvem Nikogda ně zabuděm!

V květnu 2021 vznikl na místě, kde stál pomník maršála Koněva, v Praze 6 na náměstí Interbrigády, nový pomník a osm panelů tematicky protikomunisticky zaměřených s kritikou Rudé armády a Sovětského svazu. V novém pomníku jsou okénka, jimiž je možno sledovat i filmy. Expozice je dílem neziskové organizace podporované radnicí Prahy 6. Při jejím otevření organizátoři žádali veřejnost, aby expozici neničila.
V Praze 3 se hlavní třída jmenuje Koněvova. Je dlouhá 3400 metrů a čítá 255 domů. V Koněvově ulici žije podle mého odhadu řádově 10 000 lidí.
L. H.

 

Milan Vácha dokončil model jezdecké sochy hřebce Marco Polo a žokeje Milana Klučky!

Mám velikou radost! Děkuju svému příteli docentu Milanu Váchovi za jeho práci, kamenný model je ve finále. V nejbližších dnech se Milan vypraví do Hořic pro pískovec na velkou sochu. Nejraději bych jel s ním, ale nechci ho při výběru kamene zneklidňovat.

Děkuju, Mistře Milane!

 

V úterý 4. května se otevřela dvířka babyboxu v Krnově pro 218. děťátko!

Na hodinách bylo 22:24 a na obrázku krnovského babyboxu byla vidět jenom růžová deka. Sestřička Hana z dětské JIPky mi vesele vyprávěla, že v dece a dvou ručnících byl zabalený kluk, zcela novorozený, vážící 4200 gramů. „Vykoupali jsme ho. Je zcela zdravý, pupečník ošetřený neměl,“ řekla.
Ve Sdruženém zdravotnickém zařízení v Krnově jsme babybox otvírali 30. července 2012 a pomohl vstoupit do života dvěma holčičkám a dvěma klučíkům. Se sestřičkou Hanou jsme se shodli na jméně Petr.
Jméno je pro mne významné, protože dnes jsme si po telefonu plácli s šéfem brněnské počítačové firmy 100MEGA Distribution, s. r. o. Petrem Bečičkou, přítelem a služebně nejstarším mecenášem babyboxů. Petr mi potvrdil, že přispěje zásadním darem na zřízení babyboxu nové generace na radnici Prahy 6 v Jilemnického ulici, který budeme otvírat 1. června ve 12 hodin v den 16. výročí zprovoznění prvního babyboxu v roce 2005.
Česká mincovna, a. s. již tradičně obdaruje malého Petra zlatým dukátem do kolébky.
Petr je čtvrtým letošním děťátkem a skóre kluci versus holky upravil na 100:118.
Ať žije Petr Krnovský! Ať žije Petr Bečička brněnský!

Babydědek Lu

Tradiční zlatý dukát do kolébky od České mincovny.
Tradiční zlatý dukát do kolébky od České mincovny.
 

Milan Vácha a Marco Polo po dalším týdnu.

Ve středu 5. května jsem si udělal radost návštěvou svého přítele akademického sochaře Milana Váchy a jeho díla - modelu k jezdecké soše hřebce Marco Polo.
Radost byla veliká!

L. H.

 

Můj malý svět Vladimíra Stibora.


Sedmého května bude pokřtěná kniha fotografií Vladimíra Stibora, vydaná Václavou Ryskovou. Spojuje autorovo umělecké cítění jakožto fotografa i básníka.
Kniha vznikla výběrem snímků ze sedmiletého putování Sedlčanskem, autorovým „malým světem“ a z portrétů přátel z řad umělců, rodiny. Najdete ti také i momentky lidí neznámých, oddávajících se odpočinku, naději, radosti dne. Fotografie provází šestice básní. Verše snímky dokreslují a dotvářejí.
Úvod a celkem stručné představení autora si můžete přečíst v češtině i angličtině, takže zrod publikace považuji za významný počin i v rovině propagační. Věřím, že kniha může oslovit i cizince, které tak navnadí k toulkám po krásném kraji .
Anna Šochová

 

Letecký a motoristický novinář František Kučera, můj přítel, obdivoval muflony v Krči!

Byl jsem (služebně) v nemocnici v Krči a na louce v areálu mezi pavilony jsem zastihl stádo asi padesáti muflonů. Úplně volně, jen tak na louce. Naprostá paráda! pokoušel jsem se je fotit a najednou přiletěla kavka a sedla si na záda klidně přežvykujícího muflona, který se ani nepohnul, a kavka se mu začala hrabat v kožichu. Když měla plný zobák chlupů tak plavně odletěla! Čučel jsem na to jako péro z gauče. Snad se mi to podařilo zachytit tak, aby to bylo k pochopení.

 

Jak pokročil Milan Vácha s modelem sochy hřebce Marco Polo.

Napadá mě několik slov z Michelangelovy básně "Buď mistrem nad mistry - přec tvarů není, jenž předem uchystán by nebyl v kvádru pod hlatí; probrat se a prodrat k jádru zná ruka jen, když duch ji v nástroj změní." Přeložil Pavel Eichler a domnívám se, že Michelangelo lépe nenapsal.
Milan Vácha na kamenném modelu sochy postupně odhaluje koně i s jezdcem Milanem Klučkou. Zdůrazňuji, že se jedná o model v kameni. Do práce na velké soše chce jít Milan s jistotou.
Děkuju, Milane, mám radost!

L. H.

Všechny fotografie Antonín Václav Hess

 

Andrea Seelich. Co mi odpověděla na projev soustrasti...

Moje první žena Naďa Stibitzová zemřela 2. dubna 2021 a její smrt se mne hluboce dotkla. Napsal jsem její dceři Andree Seelich projev soustrasti: "Milá Andreo, je mi líto, že maminka umřela. Myslím, že bychom se měli sejít. Ludvík Hess, kdykoli na 602 305 139, hess@hess.cz" Andrea Seelich mi odpověděla: "Dobrý den, důrazně Vás žádám abyste mě nekontaktoval, ani osobně ani přes profil na fb. V opačném případě budu nucena informovat POLICII. Věřím že chápete. Andrea Seelich"
Andrea Seelich byla počata v době, kdy se její maminka intimně stýkala nejméně se třemi muži - se mnou, s Mojmírem Horynou a Thomasem Seelichem. Svoji dceru Andreu, která se narodila 21. července 1969, pojmenovala Seelich po Rakušanovi, s nímž v tu dobu žila. Mojmíra Horynu označuje Andrea Seelich jednou jako svého "prakamaráda", jindy jako svého otce. Kdo ví, který z nás je ten pravý.


Andrea Seelich jezdí aktivně na koni. Nikoli v mém hřebčíně na Hájku
Andrea Seelich jezdí aktivně na koni. Nikoli v mém hřebčíně na Hájku
 

Akademický sochař docent Milan Vácha pokračuje na soše hřebce Marco Polo.

Ve středu 14. dubna jsme s mým synem Tondou navštívili mého přítele sochaře Milana Váchu www.milanvacha.cz/
Fotografickou dokumentaci jsem svěřil výhradně desetiletému Tondovi.

L. H.

Všechny fotografie Antonín Václav Hess. Skica a sádrový model
Všechny fotografie Antonín Václav Hess. Skica a sádrový model
Milan Vácha pracuje na kamenném modelu.
Milan Vácha pracuje na kamenném modelu.
 

Martin Patřičný vydal sbírku povídek.

21. 4. v nakladatelství Brána vychází výbor povídek Akord a jiskry od výtvarníka Martina Patřičného, který pracuje se dřevem. (Kus dřeva ze stromu, dokumentární seriál teď opakuje ČT2)
Většina povídek je "zamilovaných" a o dřevě není.
Ať se se vám líbí!
Martin Patřičný

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Nadja Seelich, filmová scánáristka a režisérka, moje první manželka, zemřela.

Svatbu jsme měli na radnici ve Vršovicích v prosinci 1966. Jmenovala se Naďa Stibitzová. Bydleli jsme v domě číslo 4 ve Vozové ulici na rozhraní Žižkova a Vinohrad. Dům je známý z filmu Vrchní, prchni, který v něm byl natočený.
Naposledy jsme se s Naďou viděli v roce 1992, když v Praze natáčela film Sie sass im Glashaus und warf mit Steinen, vzpomínku na Janu Černou, dceru Mileny Jesenské. Ve filmu jsem taky hrál jako pamětník Jany Černé, které jsem v roce 1970 vydal knížku Adresát Milena Jesenská. Naďa natočila několik filmů, k nimž hudbu složil Zdeněk Merta.
Svoji knihu Mám víc kamarádů nebožtíků než živých, doplním další kapitolou. Sbohem, Naďo!
L. H.

 

Velikonoční básničky Oldřicha Damborského!

Vzkříšení jara

Cáry špinavého sněhu roztály
sněženky zazářily svou bělostí,
zase jde jaro krokem pomalým
oblečeno jen do vůní všedností.

Za sebou hebké touhy mistrály,
vzkříšení svaté trojice, jež odletěla,
srdce, ducha, těla, na nohou škrpály
jde tulák do krajiny jako do kostela.

A přece udělá rukou křížek
u pozlaceného křížku v polích,
pro toho, kdo měl po lásce žízeň
a vzal na svá bedra hříchy, co ho bolí...


Příjemné velikonoce

Přeji sluníčko a oblohu bez mráčků,
kořaličku letos jen u příbuzných,
pořádný mrskut čili šlahačku.
ať ženám vypráší pryč tu zimu
a všude je přeze všechno samý smích...

 

Velikonoční básnička Dušana Spáčila

Diskriminace

Tak už s tím přestaň – všude je zavříno
jsi-li vsak křesťan
můžeš jít na víno
jak k tomu přijde věřící muslim
ten musí doma zůstat jen u slin

 

Jaroslav Lejček oslavil Velikonoce básničkou!

I v podivném světě
vše slovy ve větě
vyjádřit leckdoneumí
i v podivném světě
zní slova zvu tě
a málokdo jim rozumí

snad pátek lidem představivost vrátí
snad proletí s ní všemi okresy
snad jako dříve čas napříchod svátků zkrátí
snad láska najde všechny adresy

 

Jitka Fialová vydala sbírku básní!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Karel Sýs a Vladimír Fiala vydali knížku!

Karel Sýs společně s Vladimírem Fialou vydal knihu o jednom z klasiků české science fiction Rudolfu Fauknerovi. Faukner, středoškolský učitel, vydával knihy hlavně v letech 1945-1948, poté přispíval do časopisů Věda a technika mládeži.
Kniha si klade za cíl obnovit znalost tohoto bezmála zapomenutého autora.

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Mrazivé básnické sbohem

Tento týden zemřel Ondřej Höppner, velmi talentovaný bulvární novinář. Zajímavé je, že Ondra, který se nebál do čehokoli rejpnout - někdy i trochu za hranou - byl i plachý veršotepec. Tenhle poslední pražský bohém psal i brilantní absurdní a satirické básničky, ale stále se ostýchal je vydat jako knížku. Nakonec vyšla asi před měsícem. Tady je pár vzorků. Vzhledem k Ondrovu sklonu k černému humoru a jeho bohužel strašně předčasnému konci, vyznívají některé jeho básničky opravdu hodně, hodně mrazivě.
(ds)

Epitaf na ponožku

Umřela mi ponožka
už je chudák nebožka
Za čas i druhou
našel jsem tuhou
První byla bílá
druhá
barvy modré
byl to zvláštní pár...
Však o mrtvých
jen dobré...


Eskymák na sněžným skútru
(Volně doplň vlastními gesty)

Eskymák
na sněžným skútru
čte za jízdy
Kámásútru.
Tam v kraji,
kde vládne
jenom sníh,
zní eskymáka
chlípný smích.


Strážná můra

Všude kolem kruhy
bludná tryzna stuh.
Že bych už byl tuhý?
Že bych už byl tuh?
Proč nade mnou víko klape,
zatímco houf plaček tápe?
Strážného anděla?
Ne, mám strážnou můru,
také se nedá polapit.
Ach bože,
já chci být ještě vzhůru!
Ach bože, já chci ještě bdít!

 

217. děťátko je Tomáš v Babyboxu ve Strakonicích!

Tomáš dostal jméno podle ředitele nemocnice a senátora Tomáše Fialy. Tomáš byl první, kdo mi zprávu o děťátku zavolal. Říká: ,,Sedím v Senátu, ale v Babyboxu je děťátko!" Malý Tomáš je oblečený do bílé teplé kombinézy a na hlavě má modrého kulicha. V puse dudlík. Je zcela zdravý, ale zdaleka ne novorozený, je mu několik měsíců.
Je to 3. strakonické děťátko a také 3. letošní. Ať žije Tomáš! Ať žijí Tomášové oba dva!
Česká mincovna daruje Tomášovi do kolébky zlatý dukát.
Babydědek Lu

Zlatý dukát do kolébky
Zlatý dukát do kolébky
 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 >