Michaela Stejskalová

FIGURÁLNÍ KERAMIKA

Jmenuji se Michaela Stejskalová a od roku 2007 se věnuji figurativní keramice. Dostala jsem se k ní náhodou, většinu života jsem malovala, a když mne kamarád zlákal ke kursům, řekla jsem si - proč ne. Moje prvotní rozpaky však záhy vystřídalo nadšení a závislost na hlíně, za půl roku jsem už kupovala pec. Tvorba ve třech rozměrech je úžasná, mohu vytvořit malého človíčka a netrvá to ani 9 měsíců. Protože nedělám užitkovou keramiku, nenadělám kolem sebe tak velký nepořádek, jako kdybych točila na kruhu. Mohu tedy tvořit v ložnici a obejdu se bez keramické dílny. Samozřejmě to má svá úskalí. Stane se často, že se chystám spát, ale z postelového úhlu pohledu vidím na rozdělané plastice chyby, sednu ke stolu a spánek musí tak na hodinku počkat. (...)


Warning: preg_split(): No ending delimiter '/' found in /www/doc/www.divokevino.cz/www/include/standfce.php on line 14

obr. 41

náhled 41. obrázku

obr. 42

náhled 42. obrázku

obr. 43

náhled 43. obrázku

obr. 44

náhled 44. obrázku

obr. 45

náhled 45. obrázku

obr. 46

náhled 46. obrázku

obr. 47

náhled 47. obrázku

obr. 48

náhled 48. obrázku

obr. 49

náhled 49. obrázku

obr. 50

náhled 50. obrázku

Galerie obsahuje celkem 62 obrázků.
1-10   11-20   21-30   31-40   41-50   51-60   61-62  

* * *

49. obrázek

Některé plastiky prodám, ale většinu jich rozdám známým. Oni se ti "trpaslíci" strašně rychle množí, takže kdybych je nepouštěla z domu, musela bych záhy spát na zahradě ve stanu.
Keramiku prodávám na Fleru, kde jsem jako uživatel homosapiens04.
http://www.fler.cz/homosapiens04
Ceny se pohybují od 2000 do 5000 Kč. Moje adresa je michaela@stejskalova.cz
Keramika je mou velikou radostí, druhou je tanec. Zjistili jsme před dvěma lety s manželem, že společenský tanec je jediný sport, který spolu dokážeme dělat, a že nás to oba baví. Máme neuvěřitelné štěstí, že jsme potkali tanečního mistra pana Brožovského, který naučí tančit opravdu každé nemehlo. Díky němu nyní vím, že se pády i přešlapy dají vydržet s dostatkem humoru, vztyčenou hlavu a rovnými zády - a to nejen v tanci.
Mám dvaceti dvouletou dceru a dvanáctiletého amerického kokršpaněla. Ten už je starý, hluchý a kulhavý, vozíme jej na procházky v kočárku, takže se stal v místě našeho bydliště raritou a má již velký okruh obdivovatelů.
Pracuji jako praktická lékařka. Keramikou bych se samozřejmě nemohla uživit, a když, tak bídně, a našemu čtyřnohému miláčkovi bych nemohla dopřát život, jaký mu všichni psi závidí.

Staří milenci
Přestárlí milenci,
jak tečka na konci
milostné básničky,
jak plamen od svíčky,
jasný a pálivý.
Rozepnout na chvíli
titěrné knoflíčky,
knoflíčky z perleti,
než život odletí.
Jako sníh v červenci,
jak stuha na věnci
jsou staří milenci.

Jemu už nestojí,
jí všechno povadlo.
Přesto se nebojí,
přesto je napadlo
k sobě se položit,
neptat se, raděj žít
životem ve hříchu,
být světu ku smíchu,
smích už jim nevadí.
Dědeček babičku
vášnivě pohladí
po vetchém hrudníčku.