Filip Novák

Filip Novák (nar. 1982) se věnuje písňové tvorbě, jak to tak bývá, od útlé puberty. Převážná většina jeho tvorby nachází uplatnění ve dvojici Vasilův Rubáš (www.vasiluv-rubas.cz), kde zpívá a hraje na akordeon a akustickou kytaru. Kapela existuje s menšími přestávkami od roku 2003. Jako baskytarista se profesionálně angažoval v kapelách Banditos, Bůhví, nebo aktuálně v Basta Fidel, složil scénickou hudbu k inscenaci Čechovova Racka v pražském divadle Disk.

Filip Novák
(písňové texty)
Není redigováno

SKROMNOST A VDĚK

Žil jsi celý život ctnostně, aby ses dostal do nebe,
až řekneš světu "Sbohem!", že ti smrtka nadělí
cestu nahoru nad hvězdy, kde budeš konverzovat s Bohem
a hladit anděly, až přijde tvůj čas.


Žil jsi celý život nudně, aby byl omezený risk,
že sejdeš z pravé cesty a že dojdeš do pekla
mezi opravdové lidi, jež za svůj život sklízí tresty,
jim cesta utekla, jak zmlk boží hlas.


A tak přišel čas tvé smrti, ty dneska čekáš boží soud,
jen z dálky tiše volá "Sbohem!" průvod smuteční,
ale tebe čeká nebe, vždyť jistě melou mlýnská kola,
dnes je den sváteční, kdy splníš si sen.


Jak jsi čekal, žiješ v ráji, pakliže tohleto je ráj,
však krmí tě tu chlebem suchým, těžko závidět.
Andělíčkům trháš peří, neboť jsi zklamaný tím nebem,
je stejné jako svět,
přijde ti stejné jako svět,
je stejné, jako byl tvůj svět,
a nemůžeš ven…

ŽIDLE

Kdybych já byl židle, měl bych nejspíš čtyři nohy,
aniž bych se snažil, stabilně bych stál


Kdybych já byl loutka, cestu by mi vždycky našel
vodič, jenž by drátky v dlani zahříval


Kdybych já byl pero, měl bych v sobě jednu náplň,
kterou by, až dojde, někdo vyměnil


Kdybych já byl deska, bezchybně bych písně zpíval,
bez námahy by mě každý ocenil


Jenže já jsem člověk, vlastní silou musím stát,
svojí cestu nacházet a sám se ovládat
Desítky mám cílů, svých životních náplní,
mojí snahu zpívat však jen hluchý ocení


Kdybych já byl židle, každý by si na mě zased',
ladné dívčí křivky, tlustá pozadí


Kdybych já byl loutka, nesměl bych se ani pohnout,
čekal bych, až pán o drátky zavadí


Kdybych já byl pero, psal bych cosi v čísi ruce,
cizí vůlí veden sám bych otupěl


Kdybych já byl deska, zpíval bych jen ze svých drážek,
podle gusta jiných mlčel bych, či pěl


Jenže já jsem člověk, záda má jsou svobodná,
nemám pouta na rukou, má vůle rozhodná
vede moje kroky a bez cizí pomoci
napíšu a zazpívám si jen to, co sám chci

BYDLO

Pořád se při zemi plížíš
Zvedni se!
Had prej že proleze mříži
lednice
a dobře večeří


Zezadu s pistolí v ruce
vyčkáváš
Právo dřív šéfovat kulce
pro rubáš
nikomu nesvěříš


Pořád máš strach,
že někdo stojí za tebou,
že ve spíži je
otrávený jídlo


Tepe tě tep,
když probouzíš se z nočních můr
A od rána tě
pálí špatný bydlo


Pořád se v oblacích ztrácím
Ve vleku
táhnou mě k obloze ptáci
V obleku
nikdo mě nevidí


Večeřím sníh, snídám rosu
Chce se mi
duhový dech dopřát nosu
Po zemi
můj čumák neslídí


Někdy mám strach,
že držkou padnu na beton,
až horký slunce
roztaví mi křídlo


A ztrácím dech,
když lítám pořád vejš a vejš
A k večeru mě
pálí dobrý bydlo


Ty vidíš mě, já zas tebe,
i když se nechceme dívat
Jeden z nás druhýmu stíní
a druhej užírá vzduchu


Někdo rád lesk jinej duhu,
jeden chce řvát, druhej zpívat
A štěstí znamená smůlu,
vůně je přezdívka puchu


Chlapi se po světě honí
S jazykem
na vestě ujiždí koni
gazikem
a mizí do polí


Než vůl vola holí skolí
Příměří
Děvčata volají voly
k večeři
Napětí povolí


Často máš strach,
že se domů nevrátím
Někdo mi ušil
minu na chodidlo


Furt honím prach
a nikdy slovo neztratím,
že aspoň v noci mě
hřeje dobrý bydlo

BLBOST

Mám já doma uschovanou blbost
hluboko pod dekou a polštáři
V noci si tiše spinká vedle mě
ráno se probuzená rozzáří


Vždycky, když se brzy ráno vzbudím,
hloupě se na mě usmívá
Potom se zavře do koupelny,
špínou se tam jak blbec umývá


Po snídani umyju se taky,
obléknu, vyjdu před dveře
Zamykám, klepe mi na rameno
blbost v celičké svojí nádheře


Haló pane, já chci s vámi jíti,
já chci jít kamkoli, kam půjdete
Vždyť já jsem základní součást bytí,
musím být na všech místech na světě


Já tu blbost schovám pod čepici
a pak jdu klidně do ulic
Procházím se mezi lidmi,
blbosti rozkřikuji z plných plic


Šťastný takový, kdo má pod čepicí,
vždyť jako chytrák vypadá,
ať je to člověk nejmoudřejší,
nebo pod čapkou blbost má


A když je blbost příliš poznat,
problém je chytře vyřešen:
"Já přeci nejsem vůbec hloupý,
jenom jsem špatně pochopen."

BOŽE

Šel jsem cestou trnitou
nepohodlnou k chůzi,
tak zvolal jsem "Ach, Bože můj,
jsi-li, pomoz mi v nouzi!"


Čekal jsem, že dovedeš
kroky mé zdárně k cíli,
bych nalez smysl života,
neztratil ani chvíli


Možná chtěls mi ukázat,
že láska je tím smyslem,
že člověk nemá býti psem,
vlkem, ba ani syslem


Žádal jsem Tě o pomoc
a Ty jsi stvořil vílu,
jež odvedla mě od práce
a předsevzatých cílů


Dny přesladké radosti
pak střídaly dny strastí,
tak zoufalý a zešedlý
jsem zjistil, že jsem v pasti


Zažádal jsem ďábla zas
"Posil můj život vzpruhou
a ať tu ženskou vezme ďas!"
Však on mi dodal druhou!


Zničený jsem pochopil,
že člověk nemá žádat
víc, než je třeba k životu,
neb může začít strádat


Kdo mnoho chce, dostane
víc, než by asi čekal,
tak místo velké radosti
zas aby se jen vztekal


Utíkám do kláštera
bez krásných ženských tváří,
tak vyhrál Bůh boj o duši,
mě čeká klidné stáří

BYLO LÍP

Tak se mi rozbila má milovaná televize,
no to je ale krize, to mě zabije
Zdá se mi, že nemohu dýchat, v hrudi začíná mě píchat,
pěna od huby mi jde, hysterie


Tiše tu sedím, koukám na ztemnělou obrazovku
a v kapse ani stovku na opraváře
Unaven padám dolů z křesla, těžká hlava smutkem sklesla,
člověk nemá haléře, ač tvrdě dře


Vždyť před pár lety bylo všechno levné, co se děje?
Tíží mě beznaděje, kde to žijeme?
Proč den co den musíme makat, tiše po večerech plakat,
neboť nikdy nemáme to, co chceme


Bylo líp, já říkám bylo líp,
já říkám, za starých dob že tu bylo líp
Jak mi tohle vyvrátíte, to bych tedy viděl rád
argumenty, zdá se, nemáte
Měl jsem prachy, jistou práci, proč bych neměl nadávat,
tak co mi to pořád říkáte


Když si pomyslím, na co bych se právě mohl dívat
a přitom odpočívat s mozkem vypnutým,
vášnivě pivo tisknout ke rtům, smát se televizním žertům
a kdyby hrál ten náš tým, tak fandit s ním


Bylo líp...


Tak se mi rozbila…

ZAMRKÁ

Zamrká, vkape smích do mých tváří
Smutek splín mi chcíp s hlavou na kolejích
Můj teřich ztich', očím vzdá se, když září
Beton v mých ústech smí rozpustit líh


Zamotá pracky v pavoučích sítích
Křičí zbrocení potem: pojď sem již blíž
Slunce půlnoční tmou nám do tance svítí
O tón výš křičím a víš, v minutě spím


Zamrdáš, ráno smyje vše krásné
Smočils čumák v rum, oči plavaly víc
Než přijde to ráno, nic ti nezkřiví vlásek
Tak spi, synku, spi, svou mámou kolébán


Summertime...

LÁHEV SEX ŠTĚSTÍ

Cítím slzy ve tvém hlase,
když křičíš, že jsem prase
Sama v klidu koupala ses
a já myslím jen na sex


Ve tvých očích ztrácím ceny,
že ze mě mluví penis
Nikdy nepochopím ženy,
nebudou pochopeny


Štěstí má jen čtyři lístky,
samota věčná, nekonečná
Zapomenout na bolístky,
láhev je tichá, vděčná slečna


Jen mrcha nemrdá, tvrdá hlava,
hrdlo zhrdlo, suchou rukou
nahou láhev klátím
do sebe


Sám se domů stále vracím
trénovat masturbaci
Cestou k míse prudce zvracím
díky své deprivaci


Svět mě straší, žen se hrozím,
v hlavě mi depka lozí
(ale) ráno ze mě padá podzim
a vůkol zase kozy

KRAVATA

Řvát a budit lidi
Hřát v botě žraloka
Sát, bejt pořád jako
drát slušnejm do voka


Krást a nebo šidit,
pást děvky na louce
Chlast a potom řídit,
fast v prachu mihnout se


Nejde to, jsem slušný,
až se mi kravata z nosu plazí
Nejde to, moji drazí
Kdo mě zkazí?
Kdo mě zkazí?
Kdo mě zkazí?


Prát se jen tak z nudy
Brát, co si zamanu
Hrát na nízký pudy,
srát lidem do chřtánu


Chcát na cizí nohu
Znát jen tak ublížit
Lát každýmu bohu
Rád lidi rozklížit


Nejde to, jsem slušný…


Možná, že hniju,
možná plesnivim
Když na zem pliju,
nic se nedivím


V tramwayi sedim,
babkám naseru
Hospodou smrdim,
jsem král frajerů


Vyšlo to, jsem drsný,
až mě kravata ve snu mrazí
Vyšlo to, moji drazí
Kdo mě zkazil?
Kdo mě zkazil?
Kdo mě zkazil?


Smát se jako dítě,
vlát jen tak v povětří
Bát se v noci v bytě,
mlád, časem nešetřit


Hřát se na sluníčku,
psát: Milý Ježíšku!
Přát štěstí kominíčkům,
spát v teplém pelíšku


Nejde to, jsem drsný…

TICHO

Spatřil jsem tě vprostřed noci,
co neměla mít východ
Světlo


Omámený, než jsem procit,
pak vrátilo se ticho
Ticho


Znáš to,
otevřeš oči a spatříš tmu
Hned ráno


Černou mlhou rdoušen zkouším
otevřít víc očí
Marně


Tma, která se nerozpouští,
tě sváže, kam jen vkročíš
Mlčíš


Znáš to,
otevřeš dlaně a v nich je vzduch
Hned ráno


Jeden záblesk občas stačí,
abys měl co dýchat
Světlo


Svíčku zhasí výkřik ptačí,
tak radši zůstaň zticha
Ticho


Znáš to,
otevřeš dveře a venku sníh
A vítr


Dokud volám po spasení
a pláču, tak jen marně
Marně


Ten, kdo křičí, slyšet není,
jak docent v posluchárně
(jak šepot v ocelárně)
Mlčíš


Znáš to,
otevřeš oči a slunce svítí
a všechny slzy jsou trapný kecy
Než přijdou…

BUĎ NORMÁLNÍ

to já tak tak do taktu kdákám
a taky taky tápu
stoky boky štiky triky kykyryký
a taky taky chrápu


to já tak tak do taktu kdákám
a pomalu to chápu
stoky boky štiky triky kykyryký
a radši jenom chrápu


sever vypit paryba jde spát
tak mám se rád, tak mám se rád
rád se poslouchám


ťuky ťuky tágo ťukyty Rikatádo stádo
má se taky rádo
a pěje vám


zděšený v lešení a vyřešit to sám
z tama na půlce pulce v ruce prudce utíkám
k vám nebudu bát se, kvákám, nejdu do práce, flákám se
(válet se můžu)


kántry funk fakt fuck off kántry funk punk
break pít pivo, break pích, tie break na cigáro


z hrnce mince do čepice
veselit se na muzice
na samice tasemnice
do palice rum


z hrnce mince do čepice
na samice tasemnice
veselice a muzice
do palice rum


buď normální
(ríkám si:)
buď normální
a ono to nejde


magor je na megery magnet, pakliže
nepadne pakna, kde na čelist napadá hala balast
spíš pád nezmírní být milý, být píp píp píp
být, či nebýt, víc pít a bude líp


v botiči skáču o tyči
skotačím, měl bych jít k holiči
všichni ty voliči, kaliči, huliči
je mi to u piči


nejprv jsem kanec
a zakrátko po tom jsem prasátko
předvedu tanec
a na botu nalepím zrcátko
jestli jsem samec
tak na tohle ulovím koťátko
borec rozseká dvorec
a roztaví trsátko


žůžo účo číčo čůčo
růčo lážo plážo
káčo blážo růžo


buď normální...


v pondělí si seženu práci
v neděli si seženu ženu
zejtra přestanu hulit
(naštěstí) do hodiny všechno zapomenu


v pondělí se přestanu holit
nakoupím koks a začnu solit
za chvilku budu jak sololit vytuhlej
vyměklej budu se batolit


udělal jsem bank
gank-bank
nemám skunk
ale mám tank
zahraju si funk
nebo spíš punk
dobrej slang
má kuomintang


je srpen, au, s gustem vezmu tě srpem,
vyroste ti buben, než přijde březen
trupem pupen, když na to vlezem,
sveden, sněden, rozveden do beden


normální...


východ vypit paryba jde chcát
tak mám se rád, tak mám se rád
rád se poslouchám


ťuky ťuky tágo ťukyty Rikatádo stádo
má se taky rádo
a pěje vám


kántry funk fakt fuck off kántry funk punk
break pít pivo, break pích, tie break na cigáro

ZOUFALÁ PLAČÍCÍ

Zoufalá plačící madona utíká
ulicí bezbřehé prázdnoty, polyká
slzy a těžknoucí vteřiny, na rtech má
výkřiky krvavé bolesti


Vidím ji z okénka tramvaje, nahou a
bezbrannou v rachotu ulice, náhlou a
nutkavou potřebu pomáhat nechávám
vytrysknout pramenem radosti


Kladívkem rozbijím sklo a hned přibíhám
na pomoc padlému andělu
Nechávám v zádech svět


Náruč svou hřejivou otvírám,
dobrotou kypím a ženy jsem pochopil, otírám
Slzy a hladím a políbím
Chlípníku! Hysterko!


Navždycky zůstanou srdce zamčená
uprostřed tragické prázdnoty
podobná v plotě kůlům


My chceme happy end!
My chceme happy end!!
My chceme happy end!!!
…a máme smůlu

HLAVOU PROTI ZDI

Úplně bezejmennou náhodou dopadla kosa na kámen
až odletěla jiskra a zapálila stodolu
Hasiči popíjeli v hospodě a ty jsi zmizela do tmy,
že pohasnuly hvězdy, když já jsem se rozhořel
Oheň vysušil prameny, jako když udeří hrom
Lidé házeli kameny, v lese jsem jediný strom


Poslední slovo znělo falešně, když jsi mě zaživa pohřbil,
až puklo srdce zvonu a rozbilo mi obličej
Sklonil jsem hlavu, zvedl půllitr, a proto necítil jsem vítr,
co na záda mi táhnul, až nastydnul jsem na mozek
Kanál snědl mi večeři, dva roky nebudu jíst
Nikomu, ničemu nevěřím, obracím uvadlý list


Hlavou proti zdi zkouším vystoupit z kruhu, který nemá dveře
Hlavou proti zdi zkouším vyskočit z ohně, ale nemám nohy


Všechny mé šípy byly sečteny a náhle přilétly zpátky,
když vypíchly mi oči, tak já jsem se rozbrečel
Armáda Žižků, jež jsem oslepil, mi hrotem odkryla váhy,
kde na nebesích váži, co odveze se do mlýna
Kolik zámků jsem vypálil, tolikrát postavím dům
Kolik duší jsem ošálil, tolika podlehnu snům


Úplně bezejmennou náhodou dopadne bosa na kámen,
až zkondenzuje rosa a osvěží můj zvadlý list
Nakrmí krví obě předsíně a zpité komory zazní jak nejsilnější zvony,
když křičí radost do světa
Prsty objeví prameny na krajkách prolitých vět
Nohy usednou znaveny čekáním na první květ


Hlavou proti zdi zkouším vystoupit z kruhu, který nemá dveře
Hlavou proti zdi zkouším vyskočit z ohně, ale nemám nohy
Hlavou proti zdi zkouším zapálit srdce, ale nemám oheň
Hlavou proti zdi zkouším rozbít si hlavu, ale nemám sílu

VČELKA

Jedna mála včelka v jednom včelím království
měla krásné dětství a krásnou budoucnost
Vše, co chtěla, směla, žila v rámci možností
život plný radostí a dětskou nevinnost


Byla celkem čilá i se trochu učila,
zkrátka dítě, které by kdekdo asi chtěl
Jenže přišel den, kdy dospěla až do věku
slzí, snů a nevděku a změn duší i těl


Náhle celý život včelí připadal jí přihlouplý,
všechny cíle, slepá píle, žádné štěstí skutečné
Naše malá včelka, nedospělá dospělá,
k myšlence té dospěla, že vše je zbytečné


Včelí život je hloupý, žádné sny a křivé stezky,
vždy jen přímo za cílem, stále rovně kupředu
Kupředu, ale v kruhu, dokola hlas jedné desky,
stereotyp k snídani, k obědu i k večeři


Proto hned žádám změnu, okamžitou revoluci,
svrhnout všechny režimy, popřít všechny zákony
Všichni dnes dejme vale té přestárlé generaci,
zbabělec je každý, kdo se jim nezpronevěří


V prstech cigaretu, Che Guevaru na tričku,
obraz včelky v boji za světlo zítřejší,
zamračené čelo, vprostřed nosu skobičku,
ručku smáčklou v pěstičku a jazyk drsnější


Založila tlupu polotupých včeliček
s poloostrou větou, že "Oni změní svět!"
Konec slabým slovům přeslušnělých větiček
milých, hodných dětiček, jimž není rozumět


Burcovala všechny včelky k útěku pryč z království,
svoboda jen venku kvete, pod modravou oblohou,
uvnitř není místo dostatečné k rozletu,
proto volme odvetu a stůjme na nohou


"Milá včeličko, chápej, že jsi ještě příliš mladá
na to, abys věděla, v čem je smysl života,
dosud zůstáváš silná, každá zeď před Tebou padá,
každý boj, že vyhraješ, je však sotva jistota


Pochop, ne každý zákon překročit lze a má smysl,
chtěl bych vidět ty, kdo dnes půjdou, ač už mají spát."
"Všichni vyleťme z úlu, náš svět hořký trpce zkysl!"
"To je, včelko, nesmysl, je čas spát, ne odlétat."


A tak včelka-krysař odletěla samotná,
příroda však nezná slevit v zákonech
Venku dávno vládla nad světem už zima zlá,
malá včelka umrzla svobodná ve svých snech

KUBA

Po tváři Fidela Castra
jest je nerad-
no břitvou kroužit zas ztrá-
cím iluze tuze nerad
Oh shit!


Aby pak ze mě byl kastrát,
to bych nerad
A jak bych toužil bez ztrát
tu zůstat a být stokrát
použit


Kuba z Libně na Kubu jede
a vypadá to slibně
Kuba chce tebe a tebe a tebe
A taky tebe


Kuba má beďary, ale
Kuba má dolary a všechny
nešvary a nezdary
polije rumem a zapálí


Kuba vyjedl všechnu salsu
Kuba vyjedl všechnu salsu
A na nás nezbyl než...
A na nás nezbyl než...
A na nás nezbyl než ananas


Ananas con bananas
Koks sun koks a la playa
Messiah
Včelka Mája
Krasnaja zemlja
Denero verde
Kuba vyjedl všechnu salsu
Kuba vyjedl všechnu salsu


Nejlepší kubánská těla,
rum i doutní-
ky najdeš u Fidela,
však tohle místo poutní
není


Kuba chtěl více než všechno,
vždyť má škváru
a chlapec moh' i zdechnout
Výšky do repertoáru
včlení


Ani v neděli se Fidel nedělí,
ani v pondělí...


Kuba vyjedl všechnu salsu
Kuba vyjedl všechnu salsu


Po tváři Fidela Castra
jest je nerad-
no břitvou kroužit zas ztrá-
cím iluze tuze nerad
Oh shit!


Aby pak ze mě byl kastrát,
to bych nerad
A jak bych toužil bez ztrát
tu zůstat a být stokrát
použit


nahoru
Rum a bum
Rum a bum
Snědli-li málo k obědu...


Kdyby si radši dala párek
s hořčicí a nebo se samicí
krávy a nebo vepře,
taky tetřev by šel,
ale rum ten je na pytel
Rum ten je na pytel


Co by si pomyslela máti,
kdyby viděla tě státi,
jak se klátíš jako na vlnách,
ze sudu osudu sáti
Rum bum, rum bum bumbáš,
runda škrundá,
rum se, hurá, na svět vrátil
Tumáš!


Rum a bum...


Napapána...
nebyla napapána...


Ček, čeketek, čekej závrať,
nečekej zázrak
ba badabada...
(balancuj)
Ček, čeketek, čekej...
nečekej zázrak
(vodkaď vodka vodkapává)
Ček...
(balancuj)
Ček...
(vadavada vodovodu)


Rum a bum...

NASRÁNO

Nechtěj mít v palici nasráno,
až ráno půjdeš spát domů,
místo mozku seno nastláno,
v hlavě zní zvuk autodromu
Ve tmě dvě hodiny zní


Nechtěj, když vracíš se z výletu,
na koni změněném v osla,
rudý jak náčelník Vinnetou,
svoje já do škarpy poslat
Tichounce do jara tlít


Radši seď v teplíčku domova,
přečti si milenou knížku
Můžeš si s rádiem notovat,
dopřávat pozornost bříšku
Doma je dobře než líp


Chtěl bych být šťastný a veselý
Nikoli v zemi, už na ní
Jenže se utápím v posteli,
v pivu a v dýmu a žvaním
Kdepak tu pravdu mám vzít?


Radost má mozoly na rukou
a já jen zevláckou duši
Nežli mě kámoši utlukou,
rád bych vám sdělil svůj bulšit
Život je víc než jen…


Au! Už mlčím…


Kdo nekalí, není Čech!

LVICE

Ujé
Ujel mi vlak
Ujé
Ujel mi vlak nohy


Zkřížila mi cestu lvice
Já však mám tak malý biceps
Nejsem plebs ni otcem prince
Jsem po mamince


V úžasu otevírám ústa
a má mysl je tak pustá
Jestli to přežiju, navštívím ústav
No ta je hustá


Bacha, hochu, bacha na ty s Carrerou,
ty tě (hochu) předjedou


ty tě předjedou, vojebou, odjedou
a čau


Adrenalin otevírá oči,
já však pořád musím močit
Sem jsem vůbec neměl vkročit
Nelze uskočit


Zapomněl jsem nabrousit si drápy,
nabít pušku, svaly trápit,
vlasy střihat, zdravě trávit
Nešroubuju přes závit


Odvaha se skryla do panáka
kdepak se tak dlouho fláká
až pak budu na parketě skákat
tak se rozflákam


Lvice mají rády jisté kroky
jisté ruce, jisté boky
jisté řeči, jisté kluky
prostě žraloky


napipine para
pararapa para
para rapapau


napipine para
pararapa para
pararapa rapapau


Bacha, hochu...
(tvuj golfík je pomalej)
(za zvuku Numa numa nej)

VIDÍM DÝM

Vidím dým
Půjdu se kouknout, jestli nehoří
Kabát mám,
svůj obraz náhle spatřím ve dveřích
Hořím já


Hořím sám
Půjdu se kouknout, jestli nepálíš
Chladím tvář,
když tiším výkřik vzteklý zklamáním
Vyzváním


Horkou tvář svou obkládám,
vychládám,
prochládám


Vychládám
a v koutě slyším tiché praskání
Vidím dým
Pocit, že hoříš, do tmy odháním
Odcházím


Zavři oči, odcházím...


Ale nejdu sát,
vždyť nejsem upír ani opiát
nemám rád
Polykám,
guláš je silný, i když neslzí
nemrzí, mně to nemrzí

AUTOPROTESTSONG

My jsme takoví
vohulíme kytary a děláme tu masírky
My jsme takoví
Hele gelem nalep číro, vymetáme kluby


My jsme takový kinderpankáči
Chodíme do práce a měníme si trenýrky
My jsme takový kinderpankáči
Prachy nám nesmrdí a čistíme si zuby


Hej hej hej
Pošlete nás do píči
Hej hej hej
...do prdele


Hej hej hej
Pošlete nás do píči
Hej hej hej
...do píči


Cukrárna
támhle je cukrárna
Teplárna
támhle je vinárna


Hej hej hej...

MILUJU BÍTLS

Miluju Beatles
Ona miluje Beatles jak já
Tak bych si s ní trs
a přiložil prs na můj žár


...Pretty woman


...se taky
Miluje s Beatles


I feel good!

AHOJ PANELÁCI

Ahoj, zdravím paneláky,
posílám pozdrav z chaty
Jakpak se tam máte taky,
nevytáhnete paty


Chudáci paneláci
v šedi betonových lidí
Ahoj, zdravím paneláky,
nevytáhnete paty


Moji milí drobečkové,
jakpak tam můžete žít?
Smutní, šedí lidičkové
nikdy vám nedají klid


Chudáci paneláci
v moři grimas zkřivených soch
Ahoj moji paneláci,
nikdy vám nedají klid


Ať žijí paneláky,
barevné útvary,
jsou lepši nežli lidi,
ty šedé potvory,
jsou lepší nežli lidi,
ty šedé potvory


Vy mé krásné paneláky
přežíváte ten ruch,
s lidmi, s těmi darebáky,
neochutnáte čerstvý vzduch


Jak je ten život krásný,
když znáte vůni svobody
Vy, mé krásné paneláky,
neochutnáte čerstvý vzduch


Až žijí paneláky…


Pojďte, haló paneláci,
vyrvat se z těchto hloupých pout,
máme pro vás malou práci,
najít si jeden klidný kout


Víme, že bojíte se,
že lidé přijdou ničit zas
Klidní buďte, paneláci,
zkuste si najít tichý kout


Ať žijí paneláky…

NOEMŮV TITANIK

Uslyšel jsem z nebes hřmotný hlas boží,
ač nejistý vírou, naslouchal jsem,
za zpěvu hromů naslouchal tomu,
kdo na mě promluvil mocným hlasem


Blíží se čas změny, dej pozor, synu,
ve všem dnešním zmatku bahnem se broď,
|: celou svou sílu obětuj dílu,
všechno smete voda, Ty postav loď :|


Dal jsem se do práce dle božích návodů
nemaje pochyby, že je mi svěřen
takový úkol, až vypluje na vodu
Noemův Titanik vstříc nové éře


Všichni, kteří přišli zřít, co se děje,
který blázen staví na kopci loď,
dílu se smáli, jak pohrdali,
kdosi však mi radil: své vášně kroť


Nikomu z těch slepých nesmíš říct pravdu,
sám přece víš nejlíp, jak dopadnou,
|: vše v blízké spáse dnes marné zdá se,
kráčíš správnou cestou, ač nesnadnou :|


Dnešek je přeplněn hříchy a vinami,
k novému světu Bůh otevře dveře,
až k cíli vypluje hlazený vlnami
Noemův Titanik vstříc nové éře


Pod nátlakem hany, posměchu lidí,
opilý svou pravdou začal jsem řvát,
|: vítejte vřele, mě, spasitele,
jenom já vám povím, co má se stát :|


Polila mi hlavu ledová sprcha,
na obloze modré však ani mrak
a žádná spása, kterou jsem hlásal,
jen mé smutné dílo, Noemův vrak


Hlas Boha utichl a čas se zastavil,
když mě svět opustil, vánek prach vzedmul
A tak jsem ztroskotal dřív, než jsem vypravil
Noemův Titanik na cestu ke dnu

MEZI NÁMA

Mezi náma stojí bílá stěna
Bílá stěna, zdá se nevinná

Vápnem kreslí, pálí vlhké ruce
Vápnem kreslí na tvář svatozář

Neukáže zuby lesklé,
úsměv ve skle, v krvi beton
Vyndej žeton, zatoč kličkou,
usměje se? stoličkou mi
pod nohama vikláš

Beránek se na oltáři drolí
Na oltáři oběť zbytečná

Vrabce v hrsti slepý potlesk drtí,
Pírka vrabci čechrá konečná

Nezazpívá písně smutné,
není nutné ronit vodu
do záchodu, osud plní
rozkaz boží; oceníš, když
zadupává lásku

Mezi náma stojí bílá smrtka
Bílá smrtka zdá se nevinná

Čistí kosou unavený trávník,
dobrý strávník, věčnost - vteřina