literární časopis založený v roce 1964

Slovo úvodem

Rok 2004 je rokem čtyřicátých narozenin Divokého vína. Oslavy proběhnou 19. září, tedy přibližně v den, kdy v roce 1964 vyšlo historicky první číslo. Ten den vyjde i dvanácté novodobé číslo. Už teď se těšte, víno poteče proudem!

Osmé číslo novodobého Divokého vína je současně vzpomínkou na historické dvojčíslo 6-7 vydané v roce 1965. Přináší básničky šestnácti mladých básníků šedesátých let, tři kratinké prózy mladičké Alžběty Šerberové, překlady tří básniček Christiana Morgensterna z dílny Johany Vondřejcové-Kohnové a dvou básniček z židovské lidové poezie, společné dílko Heleny Pěkné a mojí maličkosti.

Fotografem osmého čísla Divokého vína je třicetiletý vnuk českého malíře a grafika Kamila Lhotáka (1912—1990), nositel slavného jména i příjmení.

Zavolal jsem po čtyřiceti letech Alžbětě Šerberové a požádal ji o současnou povídku. Udělala mi dvojí radost. Hned věděla, kdo jsem. To za prvé. A za druhé mi ji pro vás, milí čtenáři, poslala.

Petra Cincibucha jsem tentokrát nemusel přemlouvat. Jeho básnickou duši poranilo, že jej armáda vyřadila z evidence, byť s diplomem. A napsal o tom báseň.

Básničku jako novoročenku mi poslal Miloň Čepelka, jeden z tatínků Járy Cimrmana, herec, textař, básník. Snad se na mne nebude zlobit, když vám jeho novoroční přání přepošlu.

Až z dalekého ostrovního království poslala Štěpánu Kučerovi svoje básničky ručně psané Adéla Miencilová, ten je přepsal a zase přeposlal mně pro vás. A hned přidal dvě svoje prózy. Z nedalekého Kladna přišla milostná poezie Adély (pro mne Adélky) Chudobové. A protože Kladno je moje město rodné, vydal jsem se tam očistit rodinnou hrobku, zažehnout na ní lampičku, a probrat veršíky s Adélkou osobně. Nebýt Adélky, bylo by mi v Kladně smutno.

Z blízké redakce poslal dvě básničky redaktor Práva a někdejší mladý básník Divokého vína Pavel Verner, dosud rozzlobený mladý muž. Pěkně postaru poštou přišly básničky od Jiřího Žáčka s kratinkým dopískem: „Luďku, aspoň pár maličkostí. Zdá se, že múzy se mnou obcují metodou osm vteřin a dost.“ Před vámi, čtenáři milí, je nikdo nečetl. Zrovna tak milostnou lyriku Karla Sýse. Rozhodně na ni klikněte, je to síla. Nakonec jsem si nechal výčet mladíčků a mladic – Petr Zemek, Daniela Ťalská, Markéta Slámová, Robert Mikluš, Marek Sekyra, Jan Procházka a Bořek Mezník z Brna. Jedna z básniček došla dokonce jako smska.

A úplně nakonec uvedu jedno z mnoha čtyřverší, jež mi poslal Štěpán Blažek, učitel základní školy Jevíčko.

NEVĚSTA hledala si NEŽENICHA,
ŽENICH hledal VĚSTU.
Divíš se, Hynku, Viléme, Jarmilo,
že k sobě nenašli cestu?

L. H.

Pozvánka

Literární soutěž

Divoké víno po maturitě

Po prázdninách roku 1965 vyšlo Divoké víno jako dvojčíslo 6—7 v rozsahu 32 stran černobíle tištěných. Vešly se na ně básničky a prózy 22 mladých autorů, překlady tří básniček Christiana Morgensterna a dvou lidových židovských. Kromě těch autorů, jejichž některé verše převzala internetová podoba současného Divokého vína, otiskli své básničky ještě Jan Kolář, Josef Holer, Jiří Zvára, Dalibor Rakouš a Věra Koudelková.

Fotografie potrhaných struktur na obálce časopisu pořídil Jaroslav Krejčí. Je autorem i dvou otištěných dívčích portrétů. Na jednom z nich je hlavní hrdinka filmu Starci na chmelu tanečnice Ivana Pavlová. Fotka mi přináší vzpomínku — my studenti libeňského gymnázia, tedy Střední všeobecně vzdělávací školy Na Zámečku, jsme natáčeli jeden den jako kompars tenhle film. Bylo to za odměnu našich vynikajících výkonů na chmelové brigádě. Nedávno jsem se na film díval v televizi, jako vždy jsem se mezi komparsisty nezahlédl, ale mladý básník Václav Hlásek z našeho „ústavu“ byl zase přes celou obrazovku. Termín „ústav“ používala s oblibou ředitelka naší školy paní Božena Dolanská. A my samozřejmě rádi po ní.

Proč znovu vzpomínám na gymnázium Na Zámečku? Právě tam Divoké víno vzniklo, v hlavách jeho studentů, dokonce snad i v jejich duších, a za to budiž „ústavu“ čest a chvála. Jenže právě dvojčíslo 6-7/65 a čísla následující jakoby pro mne byla poznamenána smutkem nad skončením tří skvělých gymnaziálních let, nad rozchodem se spolužáky nejmilejšími — Mélou Machálkem, Jardou Fialou, Robertem Šmiedem… A samozřejmě spolužačkami, jež byly naší inspirací největší — Jiřinou Janovskou, Mílou Mrňákovou, Maruškou Dlouhou, Zuzanou Vinklerovou, Slávkou Štádlerovou…

text doprovázejí fotografie
Kamila Lhotáka mladšího

Dvojčíslo 6—7/65 je výtvarně poznamenáno kresbami Petra Cincibucha, doslova prosycenými erotickou symbolikou. A nepostrádají ji ani naše básničky. Ve verších Heleny Pěkné se šípy z toulců vzepjaly a obloha po dívčím krvácela. Při vzpomínce na Joachimovy oči Helena pokradmu přechovávala zajaté ptáky. Joachim…? Východoněmecký mládežnický funkcionář, jehož potkala Helena ve Stanici mladých turistů na brigádě, kterou jsem jí já hlupák dohodl. A ještě jsem té nevěrnici Báseň pro Joachimovy oči otiskl v Divokém víně. Asi bylo to naše „umění“ opravdu všeobjímající.

Petr Cincibuch věnoval svoji milostnou poezii „J. K.“ Pod začátečními písmeny se skrývala jeho rusovlasá první žena Jana Koláčná. Odvážil se ji ovšem líbat pouze do vlasů a na rty.

A komu že jsou věnovány moje verše…? Která básnířka nosila nůž ve vlasech na znamení míru…? Nepochybuj ani chvíli, čtenáři milý, byla to zase Helena Pěkná. Zrovna včera jsem jí po třiceti devíti letech zavolal. Vyprávěla mi, jak potkala Honzu Samohela, svého prvního manžela. Pořád prý je topičem v kotelně. A přišlo mi, že Helena dodnes trochu žárlí na sekretářku ve Stanici mladých turistů, protože taky očarovala Joachimovy oči.

Oldřiška Svobodová asi byla o prázdninách u moře. Plavala za barevné bóje čekat na jediného ptáka s popsanými křídly. A opravdu, skutečně, holky nás kluky v představivosti předběhly.

Prostřední dvojstrana Divokého vína byla věnována fotografiím Petra Cincibucha z Vigeland parku v Oslu. Asi nás fascinovala nahá svalnatá těla norského sochaře.

Na poslední stránce Divokého vína 6—7/65 je připsáno jakési poučení, jak získat Divoké víno. Dočítáme se, že stálo 2 Kč. Divoké víno vycházelo v té době v nákladu asi 3—4 000 výtisků, jež byly distribuovány z části z ruky do ruky, z části poštou. Penízky posbírané od jeho čtenářů stačily nejen na jeho vytištění, ale nemýlím-li se, zbylo i na jiné radosti. Na stejné stránce se dočteme, že v edičním plánu je vydání šesti knížek, básnických sbírek. Plán slibuje básně Heleny Pěkné, Nevlastní lásky Ludvíka Hesse, verše Emila Machálka, Umění nemilovati Petra Cincibucha, Chorobopisy Johany Vondřejcové-Kohnové a texty Václava Bárty. Je uvedena i jejich předpokládaná prodejní cena. Věřte nevěřte, slibovalo se, že knížka bude stát 3 Kč. Ale všechno dobře dopadlo a žádná z nich nakonec nevyšla.

Na stejné stránce se mimo jiné anoncoval pořad z židovské lidové poezie. Židovství dostávalo v Divokém víně zelenou, asi hlavně proto, že dvě významné ženy Divokého vína, Helena Pěkná a Johana Vondřejcová-Kohnová, vynikaly mimo jiných předností i velkými židovskými nosy.

Ludvík Hess

Pokračování vzpomínek — Vyvolávám staré filmy