literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

02.09.2026 - Jindřich Štreit slaví 5. září osmdesátiny.

S Martinem Popelářem, Olomoucko 1994

Milý Jindřichu, k Tvým kulatým narozeninám Ti ze ... Více »

20.08.2026 - Odešel světák

Vladimír Páral a Dušan Spáčil

Spisovatel Vladimír Páral, který měl dnes bohužel pohřeb... Více »

18.08.2026 - Veselka Ladislava Kubeše je bez kapelníka.

Ladislav Kubeš měl štěstí - narodil se jako syn stejnojmenného skladatele a kapelníka... Více »

Slovo úvodem

Moji milí, stále se mi vrací myšlenka ukončit vydávání Divokého vína. Sté číslo se k tomu nabízí jako důstojné. Vím, že by několik autorů náhlá smrt časopisu zamrzela. Dost možná, že bych byl mrzutý i já sám. Dušan Spáčil mi řekl, že Divoké víno mám jako rodinné stříbro. Otázkou je, zda k jeho leštění nespotřebovávám neúměrné množství tradičního přípravku Sidol.
Tentokrát mě svými fotografiemi nadchla Pavlína Novotná, studentka profesora Jindřicha Štreita. V čísle najdete také galerii fotografií Eduarda Chmiela, přítele mého „bratrance“ Rudolfa Dundra, příslušníka jedné z rodin mých předků. Báseň Jiřího Žáčka „Capriccia“ souzní s mými pocity, a to jsem oproti Jirkovi mladíček – jeho věku se dožiju (dožiju-li se) až za rok. Blahopřeju Ti k narozeninám, milý Jirko.

Poslední dny byly naplněny mediální taškařicí kolem státního vyznamenání Karla Sýse. Říkám mu Kájo nebo taky jenom Ká, on mě oslovuje zase Lu. Milý Ká, milion korun by Ti nestačilo na zajištění takové reklamy.
Pochlubím se, že taky dostanu vyznamenání. Přidělí mi je Nadace Pangea v neděli 25. listopadu v 19 hodin v Divadle na Vinohradech. Vyznamenání se jmenuje „Za úsilí o nápravu věcí lidských“ a v předchozích ročnících je obdržely významné osobnosti. Na Hrad jsem si, jak známo, z důvodu nemoci pro státní cenu dojít nemohl. Do Divadla na Vinohradech to mám mnohem blíž, a tak si pro cenu rád dojdu.
Telefonovali mi přátelé, že moje fotografie se nachází na panelech v ulici Na Příkopě mezi Dětským domem a Černou růží. Chtěl jsem se pochlubit svým synkům Matesovi a Tondovi, a tak jsem auto zaparkoval v Panské ulici, a vydali jsme se na pěší túru k výstavě pořádané ČTK. A opravdu! Na panelu se mnou byli sice jen Svěrák a Smoljak, ale hned vedle Obama, Kvitová, Sáblíková… Zvláště přítomnost těch hezkých holek mě velmi potěšila.
Odpusťte, moji milí, že se tak vychloubám, ale musím angažované veřejnosti sdělit ještě úspěch největší: Po pětiletém dobývání města Vsetína se babybox uhnízdí i na Vsetínské nemocnici. Za pomoc děkuju vsetínskému rodákovi a svému příteli Jindrovi Štreitovi a vsetínskému starostovi Jiřímu Růžičkovi. Věřím, že do vsetínského babyboxu nebude nikdy žádné nechtěné lidské mládě odloženo.


L. H.