Jenoféfa Beta

Jsem básnířka a písničkářka původem z Přerova. Již řadu let žiju v Brně, které se stalo mým domovem a tvůrčím světem. První básně jsem začala psát v roce 2009. Po čtyřleté pauze pak přišla nová tvůrčí vlna, inspirovaná ženami a láskou k nim. S mou básnickou tvorbou jste se mohli seznámit ve sbírce Jemnocit, vydané na podzim roku 2016. V téže době jsem se začala věnovat hudební tvorbě, která se žánrově pohybuje na pomezí folku a blues s poetickými texty za doprovodu kytary. Mou inspirací jsou vnitřní pocity, jejich barvy a zvuky, chutě a doteky. A rytmus, který je žene z hloubi duše na povrch.
Více informací a ukázky tvorby najdete na www.jenofefabeta.cz.

KOLOTOČ

Mám v sobě tiché prázdno
Zní si samo pro sebe
Slova pletou se jak proutí v košíku
Jemné kroky víří prachem
Za zábavou, jako v lunaparku
Kolotoč z tónů, chvění, chtění
Kde čas znamená vše
Anebo nehraje vůbec žádnou roli

CITY V CITY

Není to krásné
Že střídají se roční období
Jako city?
Města drkotají silnicemi pod sněhovou peřinou
A potí se za okny letních nocí
Pláčou uschlé listy
A v trávě zpívají chodníky
A mezi tím spí lidé
Slepí a hluší
A mezi nimi srdce
Buší na poplach

ZA ZRCADLEM

Za zrcadlem
A za pláty masa
Křehké místo
Drolí se jak čajové pečivo
A lžičky do hrnečku noří se
Jak ryby za potravou
Truchlivá oslava
Zimního času

TEMNO-TA

Cizí ruka na rameni
Posouvá mě prostorem
Jak zboží v regálu
Zítra možná nevstanu
Aspoň že teď sedím
A hledím na matný odraz sebe sama
V hloubi duše otevřená tlama
Polyká mě spolu s rautem a raušem
Vzrušení z trochy umění
Pochopení do němoty
A ráno… zase do temnoty

MOZAIKA

Připadám si jak mozaika
Z barevných střípků
Prachová zrnka citů
Když hra-na-razí-hra-nu

Vstanu a zachytí mě
Otisky sedřené kůže
Doutnají a tají
Vzdor-ně-ze-mi-sají-vláhu

Do dlaní hlavu
A dlaní přejíždím po krku
Úlomky doteků znějí
Je-mně-krásně-v-našem-světě

DÉŠŤ

Prší
V dlouhých provazech spouští se voda z nebe
Po střechách teče proudem

Prosím
Ať smyje minulost
Odplaví špínu z našich cest
A očistí naše (k)roky

Ať můžeme dál jít
Praní

vstanu
a pověsím mokrou peřinu
odkapává z ní poslední kapka tebe
nás obou

tvé triko
očištěné od společných nocí
- dám ti místo růží -
s vůní prášku pro citlivou kůži

Z KOPCE

ženám jsem nikdy nerozuměla
že nám jsem nikdy nerozuměla?
přesto rozumím si skvěle
s ranní rosou
když vítám nohou bosou
první sluneční paprsek
do okna zavoněl jak konvalinky
slovům scházejí linky
a tónům zvuk
a mně scházíš ty
z kopce dolů
z kopce domů
...
vítat se nebudem
už nebudem se ani loučit

BARVY PODZIMU

Uschlé listy
V odstínech podzimu
Mráz staví si přístřeší na drátech
A můj cit
Bezbarvý na zimu
Knoflíky sepnutý
V barevném kabátě