literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

19.09.2022 - Bohumil Ždichynec

SLOVO ROZPOUŠTÍ CO SOUŽÍ
Ta chvile je závažim, aneb třicáté páté narozeniny (v... Více »

18.09.2022 - 244. děťátko v pardubickém babyboxu!

Zlatý dukát do kolébky od České mincovny!

V neděli 18. září v 7:29 bylo odloženo děťát... Více »

14.09.2022 - 243. děťátko, dvanácté letošní, druhé třebíčské se jmenuje Elizabeth!

Zlatý dukát do kolébky od České mincovny!

Dvířka třebíčského babyboxu vrzla v 10:50 a ... Více »

SLOVO ÚVODEM. VYCHÁZÍ ANTOLOGIE DIVOKÉ VÍNO 2017-2021

Další číslo www.divokevino.cz 116 tentokrát zastíní kniha Antologie Divoké víno 2017 – 2021 mapující 5 let časopisu. Je třetím dílem vydaným Nakladatelstvím Slovart. První díl zobrazil nejlepší autory časopisu za léta 1964 - 2007. Druhý díl zmapoval následujících 10 let, tedy 2007 - 2017, s třetím dílem jsem spěchal, obávaje se, že desetileté období už bych neměl čas popsat, tedy jenom pět let 2017 - 2021. Básníky podílející se na třetím díle Antologie nebudu vypisovat, ale neodolám, abych nevyjmenoval významné české, moravské a slovenské fotografy Jaroslava Kučeru, Jindřicha Štreita, Pavlínu Novotnou, Matúše Zajace, Barboru Skopalíkovou, Jindřicha Buxbauma a letošního nebožtíka a svého přítele Pavla Jasanského. Pavel celý život fotografoval významné osobnosti, fotografii si vždy od nich nechal podepsat, a já teď plním jeho představu a část z nich jsem zařadil do Antologie. V knize je hodně fotografií mých a pocházejících z mého archivu, jejich autory jsou mí přátelé.

Antologie Divoké víno čítá pět kapitol, z nichž každá se věnuje jednomu roku. Kniha potiskuje 304 stran, má teda stejný rozsah a samozřejmě i formát jako její předchůdkyně. Podařilo se mi získat dosud nepublikované fotografie svých předků, a tak tvoří úvod knihy. Každá kapitola se zmiňuje o babyboxech a dětech, které byly v tom roce nalezeny, o hříbatech, která se narodila v mém chovu, a konečně věnuju několik fotografií i svým dětem, abyste viděli, jak vyrostly. Kniha je jakýmsi kompilátem, magazínem, z různých zdrojů, ale právě proto věřím, že každý z vás si v ní najde svůj kousek ke čtení.
Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, se kniha ještě nachází v Tiskárnách Havlíčkův Brod, nebo už se přemístila do skladu Nakladatelství Slovart, jejímuž majiteli a šéfovi Juraji Hegerovi zůstávám nadosmrti velkým vděčníkem. Kniha bude samozřejmě v prodeji v knihkupectvích v nejbližších dnech, ale objednat si ji můžete v Nakladatelství Slovart https://www.slovart.cz/. Mám-li být upřímný, nerad bych zajišťoval rozesílání knihy poštou, což se samozřejmě netýká jejich autorů.
Ještě pár slov o knize. Má formát poněkud zmenšené A4, čítá 304 stran čtyřbarevného tisku na 135 g/m2 křídě, má pevnou vazbu s ražbou a přebalem. Graficky ji upravil Šimon Blabla.
Číslo 116 www.divokevino.cz přináší básničky a povídky více než tří desítek autorů. Neschází Karel Sýs, Jiří Žáček, Zora Wildová, Eva Frantinová, Františka Vrbenská, Dušan Spáčil, Štěpán Votoček, Oldřich Damborský a mnohé další hvězdy Divokého vína. Fotografiemi z jezdeckého prostředí číslo vyzdobila Pavlína Novotná. Pavlína má dceru, aktivní jezdkyni, a tak se do prostředí sportovních koní snadno dostala.

Tradiční fotograf Divokého vína, jenž časopis provází od jeho počátku, je Pavel Hudec Ahasver. Oslavil 14. listopadu 80. narozeniny! Sešli jsme se s Pavlem a v jeho archivu vyhledali 21 fotografií dosud v Divokém víně nepublikovaných, a tak Vám je přináším v samostatné galerii. Pavel žije v domě zvaném po jeho zakladateli Hanzlberk. V ulici Pod Vyšehradem číslo 14 Pavla zastihnete, nebude-li zrovna na procházce se svým vnukem Adamem, synem své krásné dcery Dity. Dita obhospodařuje obchod se starožitnostmi nesoucí název Ahasver v malostranské Prokopské ulici 3. Prodává tam i Pavlovy fotografie.

Jiří Žáček, jenže je rovněž tradiční a neodmyslitelnou součástí Divokého vína, oslavil 6. listopadu
76. narozeniny. Jirko, gratuluju, ale nemám Tvůj souhlas zveřejnit Tvoji adresu.
Součástí Divokého vína je fotografická reportáž Daniela Černovského, přinášející doklad o tom, jak jsem 19. září 2021 na zahradě svého domu postavil sochu svého přítele akademického sochaře doc. Milana Váchy. Odhalili ji televizní redaktoři Světlana Witowská a Petr Vichnar a svojí přítomností malé slavnosti dodali všenárodního televizního lesku. Historii sochy jsem popsal u galerie fotografií. Jisté je, že můj hřebec Marco Polo v sedle s dostihovým jezdcem Milanem Klučkou, jsou jediným jezdeckým dostihovým sousoším v zemi české a moravské. O všech jezdeckých sochách v naší zemi pojednává jedna kapitola knihy. Pasoval jsem se na odborníka v oblasti jezdeckých soch posuzujícího nejen jejich jezdecké, ale i estetické kvality.

L. H.