Vítězslava Felcmanová

PODZIM

Slunce vrhá dlouhý stín,
k obzoru se sklání,
vzhůru strání
večerem se plíží cáry mlhovin,
a na louce místy
jako klenoty jsou zlaté listy.
Když tam člověk vkročí,
sledují ho krásné oči
plachých laní.
Neutečou, jsme-li pokorní a zvaní...

...a kolik přenádherných koní
v ohradách se s větrem honí!
Ovce bezelstně a hloupě hledí,
co potřebují, vědí.
Houby nastavují světu
své kloboučky ze sametu,
lidé najdou je - a snědí…

KŘÍŽKY

Jak majestátní síně
jsou údolí,
stropem s freskou nebesa,
tolik zabolí
křížky v cintoríně
a v kamení místo v hlíně
ta poslední adresa.
A z horských štítů shlíží líně
oko sokolí.

Ostatní tvorba Vítězslavy Felcmanové publikovaná v Divokém víně:
DV 115/2021: Planeta
DV 114/2021: Vlny, Odplouvající čluny
DV 113/2021: Dluhy, Truchlivá
DV 112/2021: Květopsaní
DV 111/2021: Dívky, ženy, babičky
DV 110/2020: Koráby naděje, Ticho
DV 109/2020: Rosa, Krize a další
DV 108/2020: Krajkáři slov
DV 107/2020: Co pak...?, O růži a další
DV 106/2020: Snivá, Pouštní lvice a další