Vítězslava Felcmanová

Dívky, ženy, babičky

DÍVENKA

V deníčku, (co my dívky máme,
a který rozněžnělé otvíráme,
a jsou tam barvy jako v duze
a tajné tuze!!)
tam další řádky přibývají.
A šifru jenom dívky znají.
Pár písmen stačí k pláči
co slzy z očí tlačí
či k tlamě dračí
a k písni ptačí.
Ach, deníčku, co ta dívka píše,
ať radši tebe zavře tiše,
ať hrají jiní hráči
když slova bolí
jako když rány solí...
anebo výprask holí...
Deníčku, proč tě tedy dívky smolí?

SLEČNA

Snad je to tak velká vina,
že mi teď nach barví líce,
píši Vám – co mohu více?
Jako Táňa z Oněgina.

Tolik bych Vám říci chtěla,
tolik slov krásnějších květů
vložit do svého sonetu...
snad se Vám zdám příliš smělá?

Proč je znělka tolik krátká?
Sotva pootevřu vrátka
do zahrady zakázané

poslední už řádek píše.
Stačím ještě dodat tiše:
Jste má tajná láska, pane.

ŽENA

Mrazem se barví tváře samy,
nemusím roztírat šminky,
chodník cukrovaný
jako buchty mámy
jako od maminky.
V očích slzy zas mám slaný.
To se stává.
To jak vítr vločky rozfoukává
a jak vločky honí.
To jen proto oči slzy roní,
to jak vločky žene,
nejsou to slzy ženy uražené?

MATKA

Vzali matce syna z náručí
mezi lidi
ať vidí
ať se naučí
Tak to chodí
matky další děti rodí

I vydal se synek do světa
a vidí
těch lidí!
Samý popleta!
A tak chodí
zdravý rozum se mu hodí.

PRABÁBA

Rozloučení s dámou, která léta
nedbala rozmarů světa,
ani kam ty roky letí,
její synové,
a synovci už také kmeti,
potom každé slovo, věta
dojme, snad už smutné ani,
přesto do očí nám slzy vhání,
osiřelí dědečkové dlaň v dlani,
z hraček dávno smetí,
vrásky v pleti
teprv přestali být děti.

Ostatní tvorba Vítězslavy Felcmanové publikovaná v Divokém víně:
DV 112/2021: Květopsaní
DV 110/2020: Koráby naděje, Ticho
DV 109/2020: Rosa, Krize a další
DV 108/2020: Krajkáři slov
DV 107/2020: Co pak...?, O růži a další
DV 106/2020: Snivá, Pouštní lvice a další