Vítězslava Felcmanová

VLNY

Život jde ve vlnách...
  vlna Smutku vlna Strach
     tsunami dobrých i zlých skutků
a také Štěstí vlny
  i těch je život plný...
Má smysl s proudem bojovat?
  volně plout?
      s vichřicí se smát
        anebo řvát
či snad tiše zahynout?
  vlna Smrt má ostré zuby
     a pod ní se perly chlubí
ale kam zamířit
  vždyť voda nemá nahoře a dole
     vlnu Rozum? Cit?
to neučí se v žádné škole...
potom utiší se bouře Pýcha
  vlnka Víry zachvěje
až spočineme v oceánu ticha
  ve hlubině Lásky Naděje...

ODPLOUVAJÍCÍ ČLUNY

Kam čluny s nákladem smutných příběhů
mohou nebezpečnou chladnou vodou plout?
Kdo za nimi smutně hledí ze břehu,
sám nemá tu koho obejmout?

Zamyšleně kreslí bílé růže do sněhu,
čeká na světlo, co snad jeho duši zahřeje,
čeká na teplo a také na něhu,
jako jed ho v srdci zebou závěje.

Do svých dlaní nalévá si rudých vín,
tolik doufá, že promluví ze tmy stín,
nikdy se nepřestane tiše usmívat.

Pak se zhojí rány ze všech těžkých vin,
vymyté slzami z červených jeřabin,
až ledové květy zrůžoví a začnou hřát.

Ostatní tvorba Vítězslavy Felcmanové publikovaná v Divokém víně:
DV 115/2021: Planeta
DV 113/2021: Dluhy, Truchlivá
DV 112/2021: Květopsaní
DV 111/2021: Dívky, ženy, babičky
DV 110/2020: Koráby naděje, Ticho
DV 109/2020: Rosa, Krize a další
DV 108/2020: Krajkáři slov
DV 107/2020: Co pak...?, O růži a další
DV 106/2020: Snivá, Pouštní lvice a další