DIVOKÁ VINICE, aktuálně

23.10.2020 - V TOKOZ a. s. Žďár nad Sázavou jsme zřídili 78. babybox!

Vladimír Chládek a LH u babyboxu.
Vladimír Chládek a LH u babyboxu.

Po několikaletém úsilí umístit babybox ve Žďáru nad ... Více »

20.10.2020 - Co řekl Cyril Svoboda při otevření babyboxu v Libeňském zámku!

"Dámy a pánové, právo na život má každý. Právo na život zahrnuje právo na život biologický. Každý má tak právo žít. Nikdo nesmí být zbaven života, mučen, nebo podroben trýznivému jednání. Právo na život zahrnuje též právo na život biografický. Každý má právo sám si tvořit svou hist... Více »

19.10.2020 - 77. babybox je v Praze 8 na historické budově Libeňského zámku v ulici U Libeňského zámku!

Starosta Ondřej Gros předvádí odložení děťátka.
Starosta Ondřej Gros předvádí odložení děťátka.

Babybox nese číslo 77, ale pro mne má ... Více »

17.10.2020 - Tomáš Mazal - Za Stanislavem Vávrou...

Stanislav Vávra u Bohumila Hrabala a jeho Pipsi (1957).
Stanislav Vávra u Bohumila Hrabala a jeho Pipsi (1957).

V neděli 11. října 2020 ve věk... Více »

SLOVO ÚVODEM

Datum 19. září, kdy vychází 109. internetové číslo Divokého vína, je zároveň dnem, kdy jsme vydali v roce 1964 vůbec první číslo. Počítám-li správně, je to před 56 lety. Spoluzakladatel Méla Machálek a já jsme byli studenty dnešního Gymnázia U Libeňského zámku, tehdy tzv. Střední všeobecně vzdělávací školy. Náš „ústav“, jak jej s oblibou pojmenovávala ředitelka Božena Dolanská, s vydáváním časopisu neměl nic společného, leč nebýt společného studia Mélova, mého, ale taky Michala Třeštíka, Jaromíra Fialy, Roberta Šmieda a spolužaček Aleny Háchové, Jiřiny Janovské, Marušky Dlouhé, Milady Mrňákové, jež byly naší inspirací k psaní milostných veršů, nikdy by k vydání časopisu nedošlo. Internet, počítače a mobily neexistovaly, zato básničky se nejen psaly, ale především četly. Knížky veršů vycházely v desetitisícových nákladech a my jsme byli jejich nadšenými čtenáři a recitátory. Tou dobou jsme objevili knížku, jejímž autorem byl polský básník Konstanty Ildefons Gałczyński, pod názvem Divoké víno (Dzikie wino). Název se nám tak líbil, že jsme podle něj pojmenovali vznikající časopis. Jaromír Fiala mi poslal fotografie zachycující chvíle z těch krásných a nezapomenutelných tří let, které jsme spolu prožili.


Jaromír Fiala a Ludvík Hess na vodě

Méla Machálek a Jaromír Fiala na chmelu

Pravidelní čtenáři opakovaně četli tuto moji vzpomínku, takže teď se jen opakuji. Divoké víno číslo jedna mělo 32 stran formátu 105x297, tedy A4 přeložené na výšku. I tím jsme se snažili být nestandardní. Kresbami pořízenými přímo na kovolisty časopis vyzdobil o něco starší grafik Karel Hruška. Tisk byl samozřejmě jednobarevný, černý. Obálka vytištěná jakousi světle fialovou barvou. Texty se psaly na psacím stroji přes speciální mastnou pásku přímo na kovolisty. Tisk se uskutečnil v malé žižkovské tiskárně – rozmnožovně, čítající tři zaměstnance, jimž jsme zaplatili celkem 600 Kčs. Náklad byl 1000 kusů a jedno číslo se prodávalo po dvou korunách. Distribuce vlastní a probíhala prostřednictvím posluchačů našeho divadla poezie, jež jsme provozovali ve dvou sklepních místnostech domu číslo 4 v libeňské Krejčího ulici. Na domě byla péčí přátel a z laskavosti obyvatel domu v roce 2017 připevněna deska připomínající vydání prvního čísla Divokého vína. Ten den jsme recitovali s Mélou Machálkem verše Michelangela Buonarroti, což muselo být obzvláště komické, protože dva sedmnáctiletí kluci, Méla a já, jsme přednášeli verše napsané mnohdy starým nebo až velmi starým sochařem. Jejich překladatelem byl Pavel Eisner, básník židovského původu, který nebyl v knize Titan a člověk, z níž jsme verše čerpali, vůbec uveden. Dlouho jsem se domníval, že překlad je dílem Jaroslava Vrchlického. Dokonalý překlad podle mého soudu jistě neudělal veršům sochaře ostudu, spíš si myslím, že je dovedl k vrcholné dokonalosti.
Když jsme se v posledních letech scházeli s Mélou, často jsme se zdravili Michelangelovými verši:
Ty víš, že vím, že víš, můj drahý pane,
že jdu jen, abych u tebe se zhříval.
A víš, že vím, že víš, jsem, jak jsem býval.

Verše napsal Michelagelo jistě pro některého svého milence, určitě ne pro milenku, ale my jsme v těch letech byli s Mélou tak duševně propojeni, že slova na nás pasovala jako ulitá.
Jako obdivovatelé sochařství mě dodnes vzrušují slova jiné básně:
Buď Mistrem nad Mistry,
přec tvaru není, jenž uchován by nebyl v kvádru pod hlatí…

Nedávno jsem tyto verše recitoval sochaři Petru Novákovi z Jaroměře a on okamžitě poznal, že se jedná o text Michelangela. Velice mě tím potěšil. Petra Nováka, sochaře koní a žen, jsem navštívil v jeho ateliéru a galerii v pevnosti Josefov a rozepíšu se o něm v následujícím článku.
V Divokém víně číslo 109, jehož hlavním výtvarníkem je fotograf Jiří Hanzel, představující seriál cikánské slavnosti pod názvem Romský festival, najdete kromě básní vám známých, ale i nových autorů, studii Olgy Nytrové a Františky Vrbenské o mytických koních. Tématu se v samostatném článku věnuje také František Cinger. Nepřehlédněte recenzi Milana Nakonečného na knihu Martina Hilského Shakespeare a jeviště svět. Protože je Milan Nakonečný nejen můj bývalý vysokoškolský profesor a doživotní přítel, respektuji Milanův požadavek publikovat článek se „s“ všude tam, kde se dnes běžně píše „z“.

Mí přátelé fotografové mě v minulosti opakovaně ujistili, že fotografovat cikány, je vděčné téma. Jako fotograf amatér jsem mnohokrát měl nutkání otočit objektiv svého fotoaparátu taky na cikány. Nevzpomínám si, že bych to kdy udělal, přece jen jsem měl asi zábrany, které ztrácím při focení holek, nejlépe nahých. Jiří Hanzel si dopřál cikánského – romského tématu dle libosti a má úspěch.

Já sám jsem si užíval pohledů na cikánské – romské obyvatele pevnosti Josefov při návštěvě sochaře Petra Nováka z Jaroměře. Úmyslně jej představuji celým jménem, které sám používá, když se představuje třeba do telefonu.

PETR NOVÁK Z JAROMĚŘE

Sochař má svůj ateliér a galerie v bastionu IV, Okružní 242, Josefov. Bastion je pojmenování pevnostního stavebního prvku, který obsadili s Petrem Novákem další umělci. Je to jakási umělecká kolonie obklopená vysokými cihlovými hradbami. V pevnosti, kterou postavil císař Josef II. v letech 1780-1787 na obranu proti pruské armádě, se nikdy nebojovalo. Prusové pevnost v roce 1866 prostě obešli a neuznali za vhodné ji dobývat. S rakouskými vojáky se utkali na několika bojištích, mimo jiné také u Střezetic. Sochař Petr Novák z Jaroměře věnoval vojákům, ale především dvěma tisícovkám koní, kteří padli v jezdecké bitvě u Střezetic, bronzový pomník znázorňující umírajícího koně a vojáka, jenž mu stojí u hlavy. Bronzové sousoší má majestátní velikost a je umístěno na poli na okraji obce. Přestože jsem byl z domova vybaven z internetu vytištěnými mapami, trvalo mi dost dlouho, než jsem sousoší našel, je na něm vyčísleno, kolik vojáků v bitvě padlo, leč domnívám se, že sochař jej věnoval především koním.

Petr Novák je autorem jezdecké sochy prezidenta Masaryka umístěné od roku 2007 v Lánech, jíž jsem se už ve svých předchozích článcích věnoval.
Bastion číslo IV obývají kromě výtvarníků především dva koně, kteří jsou ustájeni v hradbách. Petru Novákovi slouží jako modely, ale také na nich jezdí, zdá se, že bez sedla a bez uzdečky. Dokonce bych řekl, že k otěžím má negativní vztah. Na svých sochách je totiž buď vynechá úplně, nebo jen naznačuje. Nepřehlédnutelnými obyvateli bastionu IV jsou dvě desítky pávů. Během mé návštěvy se kupodivu neprojevovali křikem. Vyfotografovat Petra Nováka s koňmi nebyl problém, rádi k němu přišli, s pávy to bylo horší, ale aspoň se dvěma se to podařilo. Volně žijícího králíka jsem na fotce nezachytil.

Petr Novák je velmi pilný sochař a předvedl mi svoje dvě galerie umístěné přímo v bastionu. V přízemní klenuté chodbě, jež zřejmě sloužila k zásobování vojska, mi předvedl desítky soch koní a o něco menší počet aktů žen. V tom smyslu bychom si snadno rozuměli.
V prvním patře bastionu je druhá galerie, kde převažují koně. Střídá se kámen, mramor, pískovec, bronz, dřevo.

Zeptal jsem se sochaře, jaké je jeho nejoblíbenější téma.
Mým nejoblíbenějším námětem jsou koně. Jednak proto, že jsou to nádherné katedrály v pohybu a také pro jejich řeč těla, která je plná výrazu a upřímnosti. Kůň je také symbolem vzestupu lidské civilizace i osobní touhy pro dobývání dálek a dobrodružství. Žena jako námět vystupuje v mé práci často, ale bývá spojena se stromem, nebo je alegorií nějakého živlu, případně se zjevuje jako jezdkyně nebo přítelkyně koní, od kterých pak přejímá upřímnost výrazu.
Na otázku, zda je mu bližší kámen nebo bronz, odpověděl.
Můj nejmilejší materiál je kámen, ať už je to sediment, metamorfit nebo vyvřelina, vždy je to partner, který se podílí na výrazu sochy. Podobný vztah mám ke dřevu, které už za svého života bylo někým, takže když má svým původním tělem vyjádřit novou myšlenku, je třeba zacházet s ním vlídně a s pochopením.
Zeptal jsem se, kterou svoji sochu má nejraději.
Na tom moc nezáleží, kterou sochu já sám považuji za významnou, skutečný význam má taková, která má smysl pro lidi a je pro ně potřebná. Pro mne osobně jsou významné ty, které mi pomohly v hledání vlastního přirozeného výrazu, a přiblížily se hudbě.
Jaká díla máte v hlavě a v duši teď?
V současné době pracuji na sedmi zakázkách a třech vlastních nápadech, které chci realizovat jen pro sebe. Tak, jak se práce vyvíjí, nejdříve asi přijde na svět Nebe, což je dívka v záklonu pozorující oblaka na pasoucím se koni, která bude provedena z vyhnánovského pískovce a bude osazena v soukromé zahradě ve Slatiňanech.
Do kdy máte pronajatý od města Jaroměř bastion č. IV?
Přál jsem si, aby mě město Jaroměř nechalo doživotně pracovat v ateliéru na bastionu IV a věnoval jsem mu zatím 24 soch s úmyslem, že po mé smrti zde zůstane celá galerie. Nakonec jsme sepsali smlouvu, ve které městu navíc prodávám mramorovou sochu Jabloň, která byla odhadcem oceněna na 299 000 Kč. Místo honoráře se z ceny sochy odepisuje obvyklá cena nájemného a mé doživotí tak skončí 1. června 2047.
To je i pro mne významný rok, dožiju se sta let! Čeká vás ještě nějaké významné dílo?
Jestli je nějaké vrcholné dílo ještě přede mnou, to neví nikdo. Pokud by tomu osud chtěl, byla by přede mnou ještě dvě významná díla. Jednak jezdecká socha Albrechta z Valdštejna na náměstí v Jičíně a jezdecká socha královny Elišky Rejčky na náměstí v Hradci Králové.
Odjížděje váhal jsem, jak by se asi vyjímala moje jezdecká socha na zahradě v Hájku.

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 108/2020: Slovo úvodem. Divoké víno má pamětní desku na bráně Gymnázia U Libeňského zámku!
DV 107/2020: Slovo úvodem
DV 106/2020: Umřel Méla Machálek. Slovo úvodem
DV 105/2020: Slovo úvodem
DV 104/2019: Slovo úvodem a fotografka Martina Koubková
DV 103/2019: Slovo úvodem
DV 102/2019: Slovo úvodem
DV 101/2019: Slovo úvodem
DV 100/2019: Slovo úvodem, Jezdecké sochy a sochy koní v Čechách a na Moravě
DV 99/2019: Slovo úvodem
DV 98/2018: Slovo úvodem
DV 97/2018: Slovo úvodem
DV 96/2018: Slovo úvodem
DV 95/2018: Slovo úvodem
DV 94/2018: Slovo úvodem
DV 93/2018: Slovo úvodem
DV 92/2017: Slovo úvodem
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další